Břeh starého Dunaje, hraniční řeky mezi Slovenskem a Maďarskem byl ještě před 30 lety a jedním dnem pod hladinou. Inženýři tehdy většinu vody přesměrovali do nového kanálu, vedoucího k elektrárně. Ekosystému mokřadů a lužních lesů se slepými říčními rameny hrozilo, že vyschne a zmizí celá vnitrozemská delta i s bohatou faunou a flórou.

„Vyřešili to tak, že od Dunaje odřezali všechna ramena, aby z nich voda nevytekla a nevyschly lužní lesy. Nyní slovenský ramenný systém uměle zásobují přívodní kanály vodního díla,“vysvětluje Zoltán Janko, který sem vodí turisty.

Přežití vzácných lesů tak od výstavby Gabčíkova závisí na lidmi vytvořených přítocích. V posledních letech vodohospodáři oblasti pomáhají několikrát do roka i uměle vyvolanými záplavami, kterými napodobují přírodní procesy.

„Simuluje se tím přirozený režim řeky, jako například tání sněhu,“ říká Tomáš Kušík z ochranářského sdružení BROZ.

Vybudování vodního díla také odřízlo od okolí několik obcí, které se najednou ocitly na ostrově. Obyvatelé jsou závislí na trajektu. Případně musí při cestě za úřady do Šamorína celou nádrž objíždět desítky kilometrů.

Gabčíkovo, přezdívané slovenské moře, je ale zdrojem národní hrdosti a je považované za slovenské rodinné stříbro. Osm vodních turbín pokryje až 10 procent spotřeby elektřiny země. Navíc chrání úrodnou oblast Žitného ostrova před záplavami a zlepšila splavnost Dunaje pro velké lodě.

Stavba začala už v roce 1977 a původně na ní Československo spolupracovalo s Maďarskem. Gabčíkovo-Nagymaros mělo být projektem mamutích rozměrů. Po protestech veřejnosti v čele s ochránci přírody ale Budapešť roku 1989 od projektu ustoupila. Slovensko se rozhodlo v okleštěné výstavbě pokračovat.

Přeshraniční spor se dostal až k mezinárodní arbitráži a jednání nejsou uzavřená dodnes. Říční deltu tak ještě mohou čekat další změny.

Ladislav Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít