„Nemusíte se toho bát, je to biodegradatelný plast, který se používá třeba v kosmetice jako náhrada peelingu. Začíná využívat v obalech postupně uvolnitelných hnojiv a v biodegradatelných mulčovacích folií,“ popisuje Martin Brtnický ve skleníku výzkumné skupiny půdní ekologie Mendelovy univerzity 12kilový pytel s velmi jemnou moučkou.

K otestování promíchal rozložitelný plast se zeminou ve třiceti květináčích. „Klasické plasty škodí životnímu prostředí, to je obecně známý fakt. Nás ale zajímá, jaký vliv mají na půdu a rostliny plasty rozložitelné – to zde na příkladu poly-3-hydroxybutyrátu zkoumáme ve květináčích,“ vysvětluje Brtnický.

Do každého z květináčů s kilogramem zeminy se přidá prášek poly-3-hydroxybutyrátu a promíchá se. „Do prvních šestí květináčů nedáme nic, to budou naše kontrolní varianty,“ komentuje.  

Do dalších skupin květináčů se přidá prášek s rozložitelným plastem tak, aby byla jeho koncentrace v půdě postupně od desetiny procenta po deset procent. Do každého z květináčů se pak vyseje salát a po dobu 8 týdnů se sleduje.

Brněnští vědci takovéto pokusy zopakovali mnohokrát. Nejnižší koncentrace v země podle vědce z Mendelovy univerzity Jiřího Holátka skoro neměla vliv, ale v půdě s procentem našeho prášku už salátu narostla jen desetina. „Zatímco u pěti a deseti procent salát prakticky nenarostl,“ podotýká Jiří Holátko.

Podobné testy experti provedli i na kukuřici. Rostla o něco lépe, ale i na ní měl rozložitelný plast vliv. Například, když ho bylo v půdě jediné procento, tak kukuřice narostlo o pětinu méně.

„Rozložitelné plasty obecně obsahují hodně uhlíku – ten uhlík žerou půdní mikroorganismy, které se poté v půdě přemnoží. Substrát s půdními mikroorganismy pak analyzujeme v laboratoři,“ komentuje Holátko

Upravené vzorky na destičce s 96 jamkami se dávají do optického spektofotometru. „Přístroj měří obsah oxidu uhličitého ve vzorcích. Čísla pak ukazují, že čím více je rozložitelného plastu ve vzorku, tím větší je produkce oxidu uhličitého – to znamená, že je v půdě větší množství mikroorganismů, protože vydýchají kyslík na oxid uhličitý.

Kvůli uhlíku z mikroplastů se přemnoží bakterie a houby. Ty podle chemika Jiřího Kučeríka z Mendelovy univerzity v půdě snižují množství organické hmoty, tedy humusu. Rostliny i mikroorganismy ale k životu potřebují taky dusík a fosfor.

„Rozložitelný plast v půdě působí takzvanou živinovou nerovnováhu, která se projevuje tak, že mikroorganizmy, které se přemnožily kvůli uhlíku z rozložitelného plastu, s rostlinami pak o dusík a fosfor soupeří. No a to se potom projeví tak, že u rostlina hůře roste,“ vysvětluje Kučerík.

Vědci z Mendelovy univerzity ale rozložitelné plasty považují za možné řešení znečišťování přírody běžnými, tedy nerozložitelnými plasty. V dalším výzkumu se proto pokusí zjistit, jak by degradovatelné plasty mohly půdě naopak prospívat.

Michal Šafařík, jar Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít