Před 20 lety se vysílání RFE přesunulo z Mnichova do Prahy. Podíl na změně měl i Havel
Právě před dvaceti lety skončila jedna éra, která se významně zapsala do českých dějin. Poslední červnový den roku 1995 byl také posledním, kdy z Mnichova vysílalo Rádio Svobodná Evropa. Od začátku července se pak vlny této stanice šířily z Prahy, kam se po několika měsících přesunula i centrála stanice.
Znělku Rádia Svobodná Evropa byli posluchači zvyklí slýchat z opačné strany česko-německé hranice.
Před 20 lety se ale stanice přesunula do Prahy. Podle prvního českého prezidenta Václava Havla to byla pro českou metropoli obrovská pocta.
„Je to veliký projev důvěry České republice. Praha bude do jisté míry symbolem či znakem tohoto poselství svobody šířeného do světa. Je tím jasně zdůrazněno, že patříme ke světu západní demokracie, k tomuto civilizačnímu okruhu,“ řekl tehdy.
Rádio Svobodná Evropa svým vysíláním z Mnichova Čechoslovákům dlouho pomáhalo v boji proti komunismu. Před dvaceti lety se přesunulo do Prahy
Právě Václav Havel byl u počátku myšlenky na přesunutí z Mnichova do Prahy, když k tomu vyzval americký Kongres. Pro stanici se tehdy našlo místo ve vyprázdněné budově bývalého Federálního shromáždění v centru Prahy.
Z Německa se tehdy do Česka přestěhovala i velká část tehdejší české redakce. Jedním z navrátilců do vlasti byl i Jefim Fištejn.
„Pro mě osobně a myslím si, že i pro spoustu mých kolegů-spolupracovníků to znamenalo naplnění vlastních tužeb a představ. Pro mě to byl svým způsobem ‚návrat do známa‘. Cítil jsem se lidem dlužen,“ svěřil se.
S přesunem do bývalého československého Federálního shromáždění se ale změnilo více než jen místo.
„Problém nespočíval v tom, že se obyvatelstvu nedostalo informací, ale bylo zapotřebí spíše vysvětlovat. Bylo to něco na způsob domácí univerzity. Přibližovat, jak funguje svobodná společnost a její součásti,“ upřesnil Fištejn.
České vysílání trvalo pod hlavičkou stanice Český rozhlas 6 Rádio Svobodná Evropa až do roku 2002. Od té doby je možné stanici poslouchat v 28 východoevropských a asijských jazycích v celkem 21 zemích na Balkáně, v Rusku a dalších státech bývalého Sovětského svazu, ale i v Iráku, Íránu, Afghánistánu nebo Pákistánu.
