Platina, částice z pryže i wolfram. Znečištění od aut je patrné i 300 metrů od silnice
Auta se spalovacími motory vypouštějí do ovzduší množství různých chemických látek. Některé částečky od aut se ale dostanou i několik stovek metrů od silnice. Například malé částice od pneumatik lze objevit i 300 metrů daleko.
Jak daleko od pozemních komunikací se dostávají nejrůznější chemické látky, které produkují projíždějící auta? To je otázka, na kterou dokážou odpovědět třeba pracovníci Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, kteří dlouhodobý monitoring tohoto typu provádí.
Platinu, palladium, antimon, cín, měď, selen, aditiva a další chemii nalézají vědci v přírodě nedaleko silnic. Poslechněte si víc
Systematicky, už od 90. let, se zkoumají vzorky mechů, které zachytávají vzdušné depozice látek. Zkoumají se i místa na Šumavě, třeba podél jedné silnice na východě Prášilska.
„Dosah u plynných znečištění je padesát i sto metrů od komunikace. Hodně záleží na terénu, jestli je stoupající nebo klesající, jestli je tam nějaká bariéra, speciálně jestli jsou tam cyklostezky souběžně s komunikací, tak tam se drží znečištění a dokonce mech je nejvíce znečištěný právě v koridoru pro cyklisty,“ popisuje geobotanik Ivan Suchara.
Dříve, tedy ještě v 90. letech se mezi nejčastější chemické látky podél silnic vyskytovalo olovo, které se do benzinu přimíchávalo jako antidetonátor. Je to ale dáno tím, že na přítomnost olova byl monitoring v okolí deseti až dvaceti metrů od vozovek zaměřen primárně.
24:23
Zákaz spalovacích motorů je nekvalifikované rozhodnutí. Není náhrada, varuje odborník
Číst článek
Když se začal používat bezolovnatý benzin a prakticky každý vůz byl osazen katalyzátorem, koktejl zajímavých chemických látek se zpestřil.
„Najednou se tam místo olova začaly objevovat jiné prvky. Hlavně platina, palladium, tedy ty prvky, které jsou v katalyzátorech, protože se z nich uvolňují. Dalším problémem je otěr pneumatik a vozovek. V pryži je spousta různých plnidel a ta se dostávají do ovzduší a mohou se klidně dostat i 200 nebo 300 metrů okolo komunikace, protože jsou to velmi jemné částice,“ říká Suchara.
„Další jsou aditiva do olejů a mazadel, kde je řada látek, které výrobci někdy ani neuvádějí, ale je tam wolfram a další. Zkrátka u silnice nalezneme téměř cokoli,“ doplňuje.
Až 500 metrů daleko
Jsou to otěry nebo obrus z brzdových destiček, třeba antimon, cín, měď, selen a další. Ale je to i prach, který se usazuje z okolí na povrch komunikace a každé projíždějící auto jej zvíří. Naštěstí silniční prach většinou tvoří těžké částice, které se nedostávají moc daleko od silnic. Ovšem u aerosolových, jemných a lehkých částic je to jiné.
„Měli jsme kontrolu u silnice z Čachrova do Železné Rudy, tak tam jsme si mysleli, že zhruba 400 až 500 metrů by bylo referenční místo, kde spad nebude, ale přesto tam některé prvky zvýšené byly, i tak daleko,“ dodává geobotanik Suchara.
Problémem ve všech případech je totiž masivní dopravní zatížení, tedy jednoduše řečeno, velký provoz na silnicích, a to i na Šumavě.
