Havel po 30 letech promluvil v americkém Kongresu. Tentokrát v ukázkách filmu Tady Havel, slyšíte mě?
Václav Havel po 30 letech znovu promluvil v Kongresu. Bylo to z filmového plátna a pod záštitou současných demokratů i republikánů. Havlovský večer v budově Kapitolu ve Washingtonu připomněl slavný projev tehdy čerstvě zvoleného prezidenta Československa k americkým zákonodárcům těsně po sametové revoluci. Havlova přítelkyně, zpěvačka Joan Baezová, nakonec akci proměnila v aktuální politický vzkaz současnému prezidentu Donaldu Trumpovi.
Václav Havel je tady, v mramorem vykládaných chodbách amerického Kongresu, doma. Už šestým rokem tu má svou bustu. Ovšem teď také promluvil. V podzemním auditoriu Kongresu v ukázkách z připravovaného dokumentu Tady Havel, slyšíte mě? A v úryvcích vlastního, 30 let starého proslovu.
Pozdější americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová v mezičase vzpomíná, jak se touto dobou před 30 lety snažila Havla naučit, aby v Kongresu udržoval oční kontakt s publikem i kamerami a neuhýbal pohledem, což byl jeho návyk z komunistického vězení a z policejních výslechů.
Jana Kánská, emigrantka z roku 1968 a dcera Milady Horákové, si přišla prožít, o co ji v únoru 1990 připravila nemoc, kvůli které Havlovu historickou řeč neposlouchala přímo tady v Kongresu.
„Já jsem tu dobu žila v Pittsburghu a zrovna naneštěstí jsem měla chřipku. Tak jsem ležela a dívala se na CNN, kde byl přenos jeho nádherné řeči. Byla jsem úplně užaslá, že americký senát mu neustále tleská,“ vzpomíná Kánská.
Dění na plátně se doplňuje s děním na pódiu. Václav Havel nejprve v úryvku z dokumentu popisuje, jak sledovaný tajnou policií přijel v létě 1989 na bratislavský koncert Joan Baezové a jak americké zpěvačce nesl z hotelu na stadion kytaru.
Humor a síla
Na pódium v kongresovém sklepení pak čiperně vystoupá 79letá Joan Baezová, baví publikum svojí verzí příběhu, jak s Havlem unikali tajné policii.
V zákulisí pak srovnává Václava Havla na Východě před revolucí a na Západě po revoluci.
„Dokázal si po všechny ty roky nějak uchovat své humor a sílu. A myslím si, že v některých ohledech pro něj bylo těžší být prezidentem než disidentem. Vymýšlet, jak udělat neplechu proti režimu, to byla jeho přirozenost,“ říká Baezová a na konci večera s havlovským gustem jednu takovou nezbednost publiku v Kongresu předvádí.
Z umývače oken ministrem obrany. Život Luboše Dobrovského vypadal jako na horské dráze
Číst článek
Roztrhaný papír
„Každá revoluce potřebuje slogan a symbol. Jak víte, v Československu se zvonilo klíči. My v Americe teď potřebujeme něco, čím čelit tyranii. Vnést sem víc spravedlnosti, laskavosti, slušnosti, empatie – všechno to, co teď mizí. Budeme taky potřebovat slogan i symbol – a já navrhuju tohle,“ říká zpěvačka a okázale trhá kus papíru.
Tak, jak to tady v Kongresu před dvěma týdny udělala šéfka Sněmovny reprezentantů, demokratka Nancy Pelosiová, po výročním projevu prezidenta Donalda Trumpa.
„To jsme jí nedali do scénáře, ale říkali jsme si, co asi vymyslí, protože ona vždycky něco takového vymyslí. Čekali jsme, že něco takového bude, ale je to její věc. Nakonec jsme na půdě amerického parlamentu a dodatek ústavy říká jasně o svobodě slova,“ komentuje pro Radiožurnál neplánovanou vsuvku Petr Jančárek, režisér vznikajícího dokumentu Tady Havel a svým způsobem i tohoto večera připomínající Havlovu – podle mnohých stále velmi aktuální – řeč z února 1990.
