Kdo má byt v Praze, bohatne a může se odstěhovat kamkoliv. Naopak z Bruntálska to nejde, říká sociolog
„Nerovnosti na úrovni jednotlivých lidí všichni známe. Někdo je bohatý, někdo chudý, někdo je vzdělaný, jiný nezaměstnaný. Nějaká míra nerovnosti je normální, protože lidé nejsou stejní,“ říká sociolog Tomáš Kostelecký. Problém je, pokud se bohatství a chudoba začnou koncentrovat v rozdílných lokalitách a městech. Jedním z řešení je podpora bydlení, aby se i lidé z chudších regionů mohli přesunout tam, kam chtějí.
Lidé nechtějí mít pocit, že nikoho nezajímají, říká sociolog Kostelecký v pořadu Jak to vidí... na Dvojce. Právě pocit, že si jich nikdo nevšímá, vede lidi z periferií k tomu, aby volili protestní politické strany, nebo se účastnili protisystémových demonstrací.
„V angličtině se tomu říká left behind places, místa, která jsou stranou, na které se nikdo nedívá, nejsou důležitá,“ přibližuje zástupce ředitele Sociologického ústavu Akademie věd Kostelecký.
„Lidé ale nemají rádi představu, že žijí na místech, která nikoho nezajímají. Začíná se projevovat jejich snaha se ozvat, dát o sobě vědět. Někdy to má bohužel formu protestního hlasování nebo podpory nedemokratických stran. V podstatě to rozbíjí soudržnost společnosti,“ říká.
Podle něj jde o politický i ekonomický problém. „Lidé, kteří jsou na tom finančně nebo vzdělanostně lépe, z chudých regionů utíkají, v důsledku čehož se tyto regiony vylidňují. Existuje tam navíc spousta jiných problémů ekonomického typu s obslužností a podobně,“ pokračuje sociolog a dokládá:
Mapa vzdělávání: kde je bída, tam jsou propadlíci. Výjimky vzešly z učitelského nadšení, stát tápe
Číst článek
„Třeba v Praze je nabídka středních škol velká, i když pro přijetí na pražská gymnázia je třeba mnohem vyšší počet bodů v přijímacích řízeních než jinde. Někde je ale dostupnost vzdělání omezena dopravní obslužností. Třeba v Karlovarském kraji jsou oblasti, kde děti musejí dojíždět hromadnou dopravou hodinu a půl. A to samozřejmě ovlivňuje, jakou vzdělanostní dráhu lidé volí.“
Tak vznikají sociálně prostorové nerovnosti, tedy to, že se lidé z určitých sociálních skupin shlukují poblíž.
„Postupně se pak začínají objevovat nerovnosti mezi různými částmi země nebo i uvnitř měst. Vznikají bohaté čtvrti, chudé čtvrti, nebo dokonce místa stojící úplně stranou veškerého zájmu.“
Z Prahy kamkoliv, naopak hůř
Jeden z přístupů, jak sociálně prostorové nerovnosti řešit, je možnost migrace. Lidé se přirozeně přesouvají do lokalit, od kterých čekají, že se jim tam bude dařit lépe. To ale naráží na krizi bydlení.
Rozevírají se nůžky mezi příjmy domácností. Více vydělávající lidé si můžou v práci klást podmínky
Číst článek
„Pokud někdo vlastní byt v Praze na Vinohradech, celkem snadno se může odstěhovat kamkoli jinam. Když někdo bydlí v malé obci u Bruntálu, tak snadno se odstěhovat nemůže, protože za svůj byt získá mnohem méně peněz. Mobilita lidí je tedy do značné míry závislá na tom, odkud vzešli,“ upozorňuje sociolog a doplňuje:
„Také to znamená, že někdo bohatne prostě proto, že se narodil na správném místě. Lidé s tím nemůžou nic dělat, není to ani jejich vina, ani zásluha.“
Ti, kteří například zdědili byt v Praze, se tak mohou v rámci Česka přesunout kamkoliv. „A když někdo bydlí v malé obci u Bruntálu, tak se nemůže odstěhovat tak snadno,“ shrnuje Kostelecký.
Kromě podpory bydlení je další možnost, jak zlepšit život v Česku, nasměrovat do regionů byznys. „Pokud se totiž zlepší infrastruktura, přibudou nová pracovní místa, nové příležitosti, lidé zůstanou,“ vysvětluje sociolog.
„Někteří analytici ale říkají, že dlouhodobě tato strategie příliš nefunguje. Efektivnější je podle nich investovat do lidí a dávat možnost těm, kteří by chtěli získat lepší příležitosti a přestěhovat se za nimi. Proto lobbují za podporu vlastnického nebo nájemního bydlení, aby lidé z periferií měli reálnou šanci dostat se tam, kde se dá získat nejlepší práce,“ uzavírá Kostelecký.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
