Kyrgyzské ženy propadly neobvyklému potravinovému doplňku. Na trzích si kupují hlínu
Co jednomu chutná, nad tím se může jiný ušklíbat. V Kambodži si například pochutnávají na smažených pavoucích, na Filipínách či v Koreji jedí vajíčka s kachními embryi a například v Mongolsku můžete dostat ve sklenici džusu ovčí bulvy. Ve středoasijském Kyrgyzstánu je zase velmi oblíbená hlína. Není to ale pokrm v pravém slova smyslu, spíš údajně zdraví prospěšný doplněk stravy.
Takový obchod jsem ještě neviděl. V miskách jsou tu nejrůznější kusy hlíny, které navíc vypadají jako kameny – bílé, šedé, hnědé, žíhané, béžové. Některé jsou ve velkých kusech, jiné naporcované v sáčcích.
„Hlínu jedí hlavně ženy, přesněji řečeno těhotné ženy. Proč, to vám neřeknu. Já sama ji nemám moc ráda. Pokud máte nedostatek vitamínů nebo minerálů, potřebujete je doplnit. Tady v té hlíně je především vápník. Ten je, jak známo, dobrý na kosti,“ vysvětluje prodejkyně na obřím trhu zvaném Oš bazar s tím, že její zboží pochází z Uzbekistánu, Kazachstánu a dalších regionů.
Deset deka pro zdraví
V této hale se prodává všechno, co je k jídlu – maso, zelenina i ovoce. A poněkud stranou je vedle sebe několik stánků, kde je k dostání hlína. V kyrgyzštině se tento pro nás neobvyklý tovar jmenuje topurach.
„Je to přírodní zdroj vápníku. Ženy, kterým to chutná, snědí denně jeden takový devadesátigramový balíček,“ ukazuje prodávající. „Jak tady píšou, hlína obsahuje železo, magnesium, kalcium a hliník… A jak vidíš, popisky jsou uzbecky, kazašsky, rusky, a dokonce anglicky. Takže možná to jíte i v Evropě,“ směje se.
26:58
Postsovětským Orientem. Jak se vyznat ve Střední Asii?
Číst článek
Nejlepší jedlá hlína se prý těží u jezera Oš. Má žlutou barvu a údajně prodlužuje život. Kde se zvyk konzumovat hlínu zrodil, jsem se nedopátral, vím však bezpečně, že i kyrgyzští lékaři před touto tradiční medicínou varují.
Lepší než vitamíny?
Přichází zákaznice a pečlivě si prohlíží sáčky s hlínou. „Mně to nechutná, ale moje dcera i snacha to jedí. Dříve se to příliš neprodávalo, ale mám takový pocit, že se tahle hlína stává hodně populární. Hlavně je mnohem levnější než vitamíny z lékárny,“ vysvětluje svůj zájem paní Ašidby a pídí se po tom, odkud jsem.
Když jí to řeknu, ptá se hned, jestli u nás ženy také jedí hlínu. Když odpovím, že většinou ne, tváří se trochu zklamaně.
Je na čase, abych tuto zdejší specialitu taky ochutnal. Nikdy jsem neviděl tolik různých barev hlíny – v nabídce je hnědá, okrová, pak jedna trochu do zelena… Nakonec volím šedou, která vypadá trochu jako recyklovaný beton z nějaké stavby.
Na skus tvrdá hmota, ze které by měl určitě radost můj zubař, chutná naprosto nepřekvapivě – jako hlína.
