Po Mozartovi zbyla nádherná muzika a červené a modré pralinky. Které jsou ty pravé?
Byla jsem před pár dny opět v oblíbeném Salcburku. Počasí bych čekala jiskřivější, mrazivější a bělostnější. Bylo nezvykle šedo a foukalo. Bouře Dennis dorazila i sem, a tak jsem raději zašla do tradiční restaurace v hotelu Goldener Hirsch na autentický vídeňský řízek a poté si dát kávu do kavárny patřící rodině Fürstově. Je známá tím, že tady byly vyrobeny první Mozartovy pralinky v modrém balení, na čemž má nezvratný podíl právě Paul Fürst.
Když jsem mířila po dobrém obědě do kavárny, prošla jsem okolo „značkového obchodu“ s vyhlášenou cukrovinkou (vždy si totiž myslím, že zase někdo přišel s novým obalem, aby se odlišil). Byl v průchodu, nefoukalo tady ani nepršelo. Prodejna byla miniaturní a plná zákazníků, fronta tedy rostla i venku. Před vchodem postávala dáma v letech, a jak jsem nahlédla do výloh a se zájmem sledovala krásné cukrářské výtvory, paní mě oslovila.
Hořké mandle, jadérka jablek s kyanovodíkem. Jak se s chutí nechat zabít… chutí
Číst článek
„Tady je plno, taky čekám, abych si něco koupila.“
Asi měla pocit, že ji chci předběhnout, (to mě nezná), a tak mile bránila svou pozici.
„Zajděte si do cukrárny Fürst,“ pokračovala. „Je támhle kousek odtud, tam se vyrábějí originální v modrém balení, tohle je totiž jen prodejna pralinek. A určitě nenakupujte nikde jinde, a zvláště ne ty v červeném balení!“
„A proč ne?“ I když znám odpověď, zajímá mě, jak budu poučena.
„Víte, ty červené jsou vyráběny strojově. Nejsou špatné, ale je to jenom pro turisty. Ty v modrém balení, to je pravý originál. A nikde jinde na světě je neseženete! Vyrábějí je ručně, každá projde rukou cukráře. Taky se prodávají čerstvé.“
„A je v tom rozdíl?“ pokračuji ve hře, co by turistická naivka.
„A jaký!“ trochu hlasitěji řekne ona milá paní. „To se pozná okamžitě! Zajděte si do jejich cukrárny.“ Rukou mě odkazuje ven z průchodu. „Je to kousek, běžte rovně.“
Rozloučím se, poděkuji a dle plánu pokračuji do té cukrárny, kde je každý kousek originálem.
Cukrář Paul Fürst
U zrodu této salcburské tradiční, celosvětově proslulé pralinky stál Paul Fürst, který se narodil roku 1856 a zemřel roku 1941. Milovník Mozartovy hudby a člověk, který věděl, že pokud chce s cukrařinou v Salcburku uspět, musí být jiný než místní sladká, ale tvrdá konkurence.
Svou první cukrárnu otevřel na Alten Markt už v roce 1884. Bylo mu tehdy 28 let a o šest let později, tedy v roce 1890, už byl „Mozartbonbon“ na světě. Tak se totiž kulatá cukrovinka z marcipánu, nugátu a hořké čokolády původně jmenovala.
Časem se vžil název Mozartkugel(n), tedy po našem „Mozartovy koule“. Než si mladík Paul otevřel v Salcburku první cukrárnu, měl už za sebou zkušenosti v umění cukrářském získané v Nice, Pešti i Vídni.
Možná že ho už tehdy napadla myšlenka, která se stala krédem jeho profesního života: „Musíme se snažit vždy nabídnout to nejlepší a nejnovější.“ Této myšlenky se držel tak urputně, že za kulatou cukrovinku v stříbrno-modrém obale získal na výstavě v Paříži v roce 1905 zlatou medaili. A o věhlas bylo okamžikem postaráno.
Ovšem v cukrářství Fürst běžel život dál v zaběhnutých kolejích. Výroba poctivé pralinky byla a stále je dílem manufakturní výroby včetně finálního balení do symbolického modrého celofánu.
Na co Fürst zapomněl
Cukrář Paul byl jistě mistr svého řemesla, což dokazovalo i získání zlata ve městě pod Eiffelovkou, které nastartovalo věhlas nejslavnější pralinky na světě. Možná mu to trochu zamotalo hlavu, možná byl víc cukrář než obchodník, možná měl v hlavě spoustu jiných skvělých nápadů. Co však v hlavě nebylo, mu později právě tu hlavu zamotalo.
Nedal si totiž svoje Mozartovy koule patentovat. Jaksi na to pozapomněl a všímavá konkurence toho hned využila. Cukráři v Salcburku a okolí začali klidně „vynález“ kopírovat a nastala přímo masová cukrářská výroba, která v honbě za množstvím zavedla i strojovou výrobu.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Co teď? ptal se sám sebe vynálezce. Otázku nakonec položil i právníkům a ti začali soudní klání s těmi, kteří vše jenom okopírovali. Paul Fürst dosáhl vítězství v tom, že se jenom jeho cukrovinka může pyšnit názvem Originální salcburská Mozartova koule. Výroba zůstala stále ruční a balení v modrém také používala jenom jeho manufaktura.
Konkurence přešla k výrobě pomocí automatů, balila do červené a dnes jsou výrobky s Mozartem v prodeji nejenom po celém Salcburku a okolí, ale i skoro v každém supermarketu, (i u nás) často ještě doplněné velikým papírovým poutačem s Mozartem v životní velikosti na znamení originality.
Tito výrobci v sobě našli tu drzost a své koule označuje slůvkem „echt“, tedy prý ty „pravé“. Vypadá to, že červeno zlatá balení to jaksi natřela té modro stříbrné, naštěstí jen co do množství.
Koule a dnešek
Mozartovy koule jsou nepochybně jednou z atrakcí krásného Salcburku. Cukrářství Fürst má v současné době ve městě čtyři cukrárny a několik prodejen, kde nabízí originály. Většinou se kupuje balení po pěti v sáčku, ale v nabídce je i spousta luxusně zabalených pralinek.
Cena jedné pralinky je okolo eura, ty od jiných výrobců jsou třikrát levnější. To je však pochopitelné. Do původní cukrárny na Brodgasse 13 byste měli určitě zajít. Cukrárnu nevynechá žádný turista, a dokonce i minulý týden byla plná návštěvníků z Asie, ale i místních dámiček, které si pravidelně zajdou na dobrou kávu nebo čaj a na překrásné a podbízivé dortíky, které jsou pýchou a tradicí rakouské cukrářské školy.
Vídeňský Sachrův dort v Salzburgu, Mozart, lékař Paracelsus a léto
Číst článek
Čerstvé ručně vyráběné koule vydrží voňavé a chutné několik týdnů. K jejich výrobě jsou použity ty nejkvalitnější suroviny a na chutích výrobku je to zaručeně znát.
V cukrárně se traduje i úsměvná historka, že japonský turista se do koulí tak zamiloval, že na místě jich koupil hned 30 kilogramů a horko těžko je nasoukal do svého kufru. Snad je dovezl v pořádku až do Japonska. Jejich sláva by se rozšířila o pořádný kus světa.
Jak píšu, mám najednou na jazyku chuť té dokonalé směsi pistácie, nugátu, marcipánu a čokolády. Lepší poctu ke stému výročí úmrtí hudebního génia Wolfganga Amadea Mozarta snad cukrář Paul Fürst ani vymyslet nemohl. Díky za to!
Největší počet cukrovinek balených v červeném obalu se prodává pod značkou Mirabell, ale dalších značek je více. Jde o průmyslový produkt, což prý ale pravnukovi zakladatele moc nevadí. Bere to tak, že i díky tomu se Mozartovy koule staly ještě známější, z čehož by měl určitě radost i samotný Paul Fürst. Ovšem kvalita je kvalita a znalci o Mozartových koulích vědí své. Modrá vítězí na celé čáře, protože originál je prostě originál.
Udělejte si pralinky doma
Jak a z čeho vyrobit originál Mozartových koulí, není nic tajného. Pokud se pustíte do hledání, najdete dost podobných receptů a postupů, jak si cukrovinku udělat doma. Není to nic těžkého a já se chystám udělat jich pár na Velikonoce. Dělám je na tyto křesťanské svátky pravidelně a vždy zmizí hodně rychle.
Jenom nevím, jestli je to tím, že se nás vždy sejde doma dost, nebo tím, že jich dělám málo… na každý pád jsou skvělé a zvládnutelné a klidně se do jejich výroby pusťte.
Pokud nenajdete čas a odvahu, tak si buďte jistí, že ty od cukráře Fürsta v Salcburku určitě seženete. Ročně jich totiž jeho manufaktura vyrobí okolo 3,5 milionu kusů. Vyrábí se dva, tři dny v týdnu a jejich počet se nezvyšuje proto, aby neležely kdesi ve skladech, ale aby výroba pokrývala prodej s cílem dodávat vždy čerstvý výrobek. A to je jenom dobře.
