Jak jste se dostal k psychedelické terapii na Ukrajině?
Nápad vznikl před dvěma lety, když jsem byl jako zástupce České republiky součástí vládní delegace na Ukrajinu, která měla za cíl zjistit, jak Česko může pomoct v oblasti zdravotnictví. Mým konkrétním úkolem bylo zjistit, jak může pomoct v oblasti psychiatrie nebo duševního zdraví.

Objeli jsme celou řadu civilních i vojenských zařízení, která se zabývají podporou duševního zdraví. Identifikoval jsem tři oblasti, kde bychom mohli pomoct. První je posttraumatická stresová porucha, druhý problém je takzvaná mírná porucha mozku, což je stav opakované traumatizace mozku přes přilbu v zákopech tlakovou vlnou a zvuky.   

To se jedná o klasické kontuze?
Ano, ale opakované. Nejsou to krvácející zranění, ale opakované kontuze mozku, které se projevují tím, že vojáci krátkodobě upadají do bezvědomí, opakovaně zvracejí a podobně. Následky jsou nedozírné a dlouhodobé.

Na tyto opakované kontuze zatím neexistuje účinná léčba. Mívají to boxeři, ale nikdy v moderní době to nebylo v takovém masovém měřítku. No a třetí věc, kterou jsem identifikoval jako zcela zásadní, jsou následky znásilnění ruskými vojáky.  Nakonec jsem vybral jako téma inovativní program léčby posttraumatické stresové poruchy.

Příjemné stimuly

V čem spočívá léčba?
Posttraumatická stresová porucha je nesmírně vážná nemoc. Naše psychika je adaptovaná na to, aby běžné trauma zvládla. Když je ale psychické trauma nadhraniční, nemáme kapacitu ho zpracovat, trauma se oddělí od zbytku psychiky, a výsledkem je, že traumatická vzpomínka zůstane jako samostatný ostrov uvnitř psychiky člověka.

Vzpomínka se pak opakovaně vrací do prostoru psychiky v nezměněné podobě, a to i s těmi vjemy, které člověk vidí, slyší, což doprovází velmi silná negativní emoce. Jakmile se ta vzpomínka zanoří nebo vymizí z prostoru psychiky, tak se objeví druhý příznak, který je typický pro posttraumatickou stresovou poruchu, a to je emoční oploštění.

Člověk ztratí emoce?
Jako by silné trauma zkonzumovalo všechny emoce, a kromě reminiscence traumatu člověk neprožívá žádné emoce. 

Poznám to jako laik?
Ti lidé vypadají na první pohled zdravě, nepoznáte to. Emoce jsou však zásadní pro to, aby člověk měl pocit, že jeho život má smysl.

Člověk potřebuje, aby dostával příjemnou odměnu. Vyhledáme příjemné stimuly, které nás odměňují, a to je to, proč žijeme. A to nám dává iluzi, že náš život někam směřuje a že má smysl. To je geniální dar, který nám příroda dala.

Jako zvířátka?
Jistě. Současně má člověk negativní emoce a ty slouží k tomu, abychom se v budoucnu vyhnuli situaci, která negativní emoce vyvolala.

Emoce pro nás mapují svět a ukazují cestu, kudy máme jít. Hledáme úspěch, hledáme potěšení. Chceme dokončit školu v domnění, že až ji dokončíme, že budeme odměněni a tak dále. Na tom je postavená motivace chování, a když se emoce zploští, člověk je demotivovaný, což je nesmírně negativní stav. To je právě případ posttraumatické stresové poruchy.

Jak to pokračuje dál?
Člověk nemá žádné emoce, ale touží nějakou emoci prožít. Normálně to nejde, protože běžné věci jako vztahy nebo úspěch nefungují, tak na to jde tak říkajíc „farmakologicky“, tedy alkoholem nebo užíváním drog. Takže posttraumatický syndrom významně zvyšuje riziko závislosti.

Léčba posttraumatické poruchy

Je tedy posttraumatická porucha léčitelná?
Velmi špatně. Skoro polovina pacientů neodpovídá na adekvátní léčbu, která může být buď farmakologická, třeba antidepresivy, nebo psychoterapií. Psychiatři vyvinuli různé specifické psychoterapie pro posttraumatickou poruchu, ale bohužel nefungují u každého.

Zvlášť ve válečné zemi to musí být obrovské číslo.
V takovém masovém měřítku je to nebývalé, týká se to značné části vojáků. Odhadujeme to kolem třiceti procent a skoro stejné číslo se týká civilistů, kteří žijí v oblasti bojů nebo kteří byli vysídleni. Takže se bavíme asi až o třetině obyvatel východní části Ukrajiny. Trauma má navíc velmi nepříjemnou vlastnost, má tendenci se předávat transgeneračně.  

Co to znamená?
Když je jedna generace traumatizovaná, tak kombinací biologických faktorů, které ovlivňují expresi genů s psychologickými faktory, se příběh předává na další generaci.

Typický je hladomor na Ukrajině ve třicátých letech dvacátého století. Dodneška je trauma hladomoru v ukrajinské společnosti živé a analogicky to bude i s touto válkou. Prakticky to znamená, že má zásadní význam teď investovat do hledání účinných forem léčby posttraumatických stresových poruch.

Jak vaše experimentální léčba ukrajinských vojáků bude probíhat prakticky?
Téměř dvacet let se vyvíjí metoda asistované psychoterapie pro posttraumatickou poruchu pomocí psychedelik. Konkrétně pracujeme s látkou MDMA, což je hojně rozšířená ilegální droga.

Často bývá také zaměňována za taneční drogu extázi. Ta ale kromě MDMA obsahuje také další, ne vždy bezpečné látky. MDMA společně s psychoterapií umožňuje vytvořit stav, kdy člověk může integrovat trauma do zbytku psychiky a tím se vyléčit.

MDMA nemá nic společného s psilocybinem, který na vašem pracovišti také studujete?
V tuto chvíli na Ukrajině používat nejde. Brání tomu právní normy, to by bylo na patnáct let vyřizování a čas nemáme. Psilocybin je velmi zajímavé a intenzivně studované psychedelikum. U nás v Národním ústavu duševního zdraví aktuálně probíhají hned čtyři studie s psilocybinem.

Čas hraje roli a nemocní lidé jsou nešťastní, promítá se to do jejich rodin, rozpadají se jim manželství, páchají sebevraždy a tak dále. To je prostě tragédie rozměrů, která je pro naše lidi, kteří tam nejezdí, obtížně představitelná.  

Průběh léčby

Samotná experimentální léčba bude probíhat prakticky jak?
Je to klasické klinické zkoušení léčby, kdy jedna skupina dostane vzorek látky a druhá placebo. Každá větev má třicet lidí, což je minimální počet, který je potřeba pro prokázání účinnosti.

Experiment probíhá na jedné nejmenované ukrajinské psychiatrické klinice pro veterány. Opakovaně jsem je navštívil a na jejich program jsme přímo napasovali naší terapii. Ta využívá ketamin, což je látka, která má psychedelický potenciál, ale běžně se používá jako anestetikum i na Ukrajině. Je tedy snadno dostupná a z hlediska složitých byrokratických procesů použitelná.

Ketamin jsme zkombinovali s jednou formou psychoterapie, která se jmenuje EMDR. Léčba je jednoduchá a relativně krátká, trvá tři týdny. Navíc je přímo adaptovaná na podmínky nedostatku profesionálů v oblasti duševního zdraví. Může to po zaškolení dělat de facto kdokoliv.  

Takže je tam školíte?
Přesně tak, jezdím tam pravidelně. Současně jsme prošli celým byrokratickým kolečkem schvalovacího procesu na ukrajinské straně, dostali jsme všechna povolení a jsme těsně před spuštěním terapie.

Cílem je ve velmi krátké době potvrdit účinnost a odpovědět na otázku, jestli je to cesta, jak pomoct v masovém měřítku. V budoucnu by to mělo být udělané i třeba pro polní podmínky.

Kdo to bude na Ukrajině financovat?
Je to náš projekt, takže my jsme zajistili financování studie. Já jsem se snažil, aby to bylo co nejrychlejší a nejjednodušší, takže jsme využili možnosti filantropického financování ze soukromých zdrojů. Sponzoři darovali dvacet milionů korun, ale zatím si přejí zůstat neveřejní.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít