Daňový systém demotivuje rodiče od návratu do práce. Zvyšme slevu na dítě do tří let, říká Prokop
Výzkumná organizace PAQ Research v úterý dopoledne zveřejnila novou studii o reformě zdanění pracujících. Kromě jiného z ní vyplývá, že zaměstnanci s nízkou výplatou mají tak vysoké daně a odvody, že je to nemotivuje pracovat. Řešením podle sociologa a zakladatele PAQ Research Daniela Prokopa může být i zvýšení slevy na poplatníka nebo na dítě do tří let. „Ministr financí to neviděl, ale myslím, že ho to nepřekvapí,“ říká Prokop pro Radiožurnál.
Ten materiál je komplexní, my se mu zevrubně věnujeme i na zpravodajském serveru iROZHLAS.cz. Možná se při rozhovoru budeme muset občas u některých pojmů na chvíli zastavit a vysvětlit je, aby nám něco neuteklo. Už tu studii viděl ministr financí?
Neviděl, protože jsme ji vydali ve středu ráno, ale ona reflektuje to, co bylo navrhováno v prorůstových opatřeních NERV (Národní ekonomická rada vlády – pozn. red.), a to je snížení zdanění nízkopříjmové práce, aby se vyplatilo vracet se do práce rodičům, aby důchodci byli motivovaní pracovat, abychom omezili šedou ekonomiku, posílili spotřebu a podobně.
Z minimální mzdy vyberete skoro 9 tisíc, které pak vracíte dávkami. To je český systém daní a dávek, popisuje Daniel Prokop z PAQ Research
A vybírat ty daně chytřeji někde jinde, protože v daňovém mixu máme spoustu výjimek, některé daně máme výrazně menší než v zahraničí a podobně. Takže tohle doporučoval už NERV v prorůstových opatřeních, že by to pomohlo růstu, pomohlo by to chudým regionům, protože tam jsou lidé s menšími příjmy. Necháte jim tam peníze, oni podpoří lokální služby.
Ministr financí to neviděl, ale myslím, že ho to nepřekvapí, protože to reflektuje jedno hlavní prorůstové doporučení NERV.
To je otázka, jak zareaguje třeba na to, že kdyby se realizovaly vaše návrhy, tedy části, protože tato koncepce má několik částí, tak by rozpočet státu přišel asi o 16 miliard.
Máme dvě varianty, jedna je 16 miliard, druhá znamená snížení čtyři miliardy zejména v nižších středních příjmech. Hodně se toho vrací tím, že by to omezilo šedou ekonomiku, omezil by se tlak na využívání dohod o provedení práce, které se dneska používají kvůli tomu, že úvazky jsou moc zdaněné.
Zvýšila by se spotřeba, vytáhlo by to 30 000 lidí z chudoby. Ono by se to některými mechanismy vrátilo. Mimochodem by se snížil výdej dávek, protože lidem dnes berete z minimální mzdy 9000 a pak jim to vracíte dávkami. To je ten český systém daní a dávek. Částečně by se to vrátilo samo a omezilo by to trend, že skrytě roste danění práce, protože stagnují základní slevy na poplatníka, které zejména chudším pomáhají.
6:48
Udělejte daňovou reformu a 30 tisíc lidí se dostane nad hranici chudoby, navrhují ekonomové
Číst článek
Samozřejmě by to bylo potřeba vybrat jinde. Jsou prostory ve výjimkách v kapitálových a spotřebních daních, které naopak klesají, a ve věcech, které nemají tak negativní ekonomické dopady jako danění chudých zaměstnanců.
Takže zastavení první: sleva na poplatníka. Co to je?
Jak jste říkal, naše reforma by nás trochu přiblížila Západu v tom, že dneska u částečného úvazku z nákladů práce sebere až 40 procent stát na odvodech a daních. Vybrali jsme deset inspirativních zemí, od anglosaských, Německa, Skandinávie, tak tam je to v průměru kolem 26 procent u částečného úvazku. To je velký rozdíl v tom, co bereme lidem na menším, částečném úvazku.
Proč jim to bereme? Jeden důvod je sleva na poplatníka. Každý člověk, zaměstnanec, co platí daně, si může odečíst od daní zhruba 30 800 korun. Problém je, že když má daně menší, tak to nejde do minusu.
Posluchač si možná řekne: „Proč by to mělo jít do minusu?“ Problém v Česku je, že zatížení je dáno obrovskými sociálními a zdravotními odvody a na ně se sleva neuplatňuje. Takže on zaplatí obrovské sociální a zdravotní odvody, relativně malou daň a nevyčerpá slevu na poplatníka.
Už posledních 15 let ekonomové, od prvního nebo druhého NERV, navrhují buďto převádět tuto slevu do bonusu, umožnit ji vyčerpat, nebo sloučit základy zdravotního a sociálního pojištění a daní a uplatňovat slevy na celý základ, aby se snížilo celkové danění.
Střední školství je nejužší bod vzdělávacího systému, myslí si Prokop. Systém nutí rodiče k taktizování
Číst článek
Daně jsou tři: sociální odvody, zdravotní odvody a daň z příjmu. Chudí lidé na částečných úvazcích nevyčerpají tu slevu na poplatníka.
Jako v čase?
Třeba daně zaplatí 25 000, ale nevyčerpají celou slevu. Zaplatí vedle toho 100 000 nebo 150 000 na dalších odvodech. Jsou hodně zdaněni, protože nevyčerpají ty základní slevy.
Druhá věc je, že slevy nezvyšujeme v čase, to je to, co říkáte. Třeba sleva na poplatníka je výrazně menší, než byla v roce 2009.
K čemu to vede?
Sleva na první dítě je výrazně menší, než byla v roce 2009. Vede to k tomu, že se zvyšuje zdanění nízkopříjmové práce, protože tyto slevy pomáhají chudším, a když je nezvyšujete, tak postupně daníte víc tu nízkopříjmovou práci.
Tím pádem vysáváte peníze z lidí, kteří musí čerpat dávky. Vysáváte peníze z chudších regionů, všechny ty negativní efekty, o kterých jsem mluvil. Takže naše reforma je založena na tom zvýšit základní slevy, umožnit je čerpat a slevu na poplatníka valorizovat podle růstu mezd. To je mimochodem v programu vlády, byť to neudělala.
Strašná demotivace rodičů
Mě tam zaujala ještě jedna věc, že je v České republice tolik lidí s polovinou průměrné hrubé mzdy. To si tedy zjevně vydělávají někde načerno, ne?
To je 22 000 a je tam hodně lidí, kteří mají do 22 000 na plný úvazek a nějakých deset procent lidí na částečné úvazky, velká část z nich má méně, myslím, že zhruba šestina pracovníků má takhle nízké mzdy kvůli tomu, že má buď ten částečný úvazek, nebo nízkou mzdu. K tomu je jedna velká skupina, která je daňovým systémem v Česku poškozena, a to jsou rodiče. Když jde vaše dítě do školky v září...
To moje ne.
Moje šlo, vaše už tam asi bylo, před pár dekádami.
Máte pravdu.
Takže když hlavně žena pak jde do práce, od října třeba, tak pracuje tři měsíce, vydělá si nějakou částku, ale nevyčerpá slevy na poplatníka a zároveň rodina ztratí slevu na nepracující manželku, protože tu má, jenom když žena napracuje.
Návrat do práce u té ženy je zdaněn 60 i více procenty. Je to strašná demotivace u rodičů se vracet na trh práce, když jsou takhle extrémně zdaněni. My navrhujeme buďto možnost vyčerpat slevu, nebo zrušit slevu na nepracující manželku, a udělat to, co funguje v zahraničí – větší slevu na dítě do tří let.
Prokop k prevenci: Od některých praktiků chodí na screeningy rakoviny 10 procent pacientů, od jiných 70
Číst článek
Větší sleva na dítě do tří let místo slevy na nepracující manželku.
Tak, protože všichni, kdo měli děti, si pamatují, že do tří let jste hodně omezení v práci. (Dítě) nemůže být 40 hodin týdně ve školce a podobně. Návrh pomáhá rodičům, kteří jsou omezeni v pracovní aktivitě v raném věku dítěte. Nedemotivuje od návratu do práce, protože sleva vám zůstane.
Zároveň důležitá věc, pomůže to i samoživitelkám. To je podle mě strašně neférová věc, že máte slevu na nepracující manželku nebo manžela, ale když jste samoživitelka, nejchudší část společnosti, tak žádného manžela nebo manželku nemáte. Narovnalo by to tuhle nespravedlnost a demotivaci od návratu na trh práce, kdyby to nebyla sleva na nepracující manželku, ale vyšší sleva na dítě do tří let.
Podle toho návrhu, jestli jsem ho dobře pochopil, by měla být stejná sleva na všechny děti?
My to navrhujeme, ale je to samozřejmě otázka. V některých státech to tak je, bylo to tak v Česku v roce 2009.
Teď je to tak, že s počtem dětí roste sleva.
Politici do toho začali sahat podle mě z jednoho důvodu, že to můžete politicky prodat. Ale zvýšíte to jenom na druhé a třetí dítě a to stojí to míň peněz, takže máte politické body za docela malé fiskální náklady.
Problém je, že rodiny s jedním dítětem, jelikož se sleva dlouho nezvyšovala, na tom dnes jsou úplně nejhůř v daňovém sytému. My vidíme z dat, mimo jiné Života k nezaplacení, že i rodičům s jedním dítětem se výrazně zvýší náklady, protože i oni doplácejí na nárůst cen energií a podobně.
Racionálnější by asi bylo mít slevy stejné a větší slevu na dítě do tří let. Nebude to mít velké efekty na porodnost, ale proč dnes lidé odkládají to, že mají děti? Není to, že byste se zamyslel, že za 15 let budete mít tři děti a větší slevu na třetí dítě, to je úplně absurdní úvaha.
Bojíte se toho, jestli to zvládnete v prvních třech letech. Musíte mít nové bydlení, nové vybavení, občas nové auto, zároveň můžete míň pracovat. Jde o to ekonomicky překonat první roky života dítěte. Podle mě stát nemusí mít tak vysoké slevy podle počtu dětí, ale naopak pomoct rodině na začátku.
Pravicovější než Reagan
Když se ještě podíváme na to, jakými modely nebo jakými zkušenostmi je vaše studie inspirovaná, tam je i kousek bývalého amerického prezidenta Ronalda Reagana?
Ono to možná někomu v Česku může znít levicově snížit zdanění nízkých a částečných úvazků, ale ono to hodně vychází z tzv. systému EITC, to je sleva na poplatníka a děti, kterou zavedl, myslím, (americký prezident) Richard Nixon, taky republikán, a pak Reagan to měl jako vlajkovou loď svojí politiky a zvyšoval to. Je to podobné našemu návrhu, protože tu slevu v Americe můžete vyčerpat při nižších příjmech. Hodně to motivuje začít pracovat a potom, to je v našem návrhu taky, že sleva na poplatníka u nejvyšších příjmů pomalu vymizí, protože její účel je snížit danění nižších a mediánových úvazků.
Pokud bych vzal za bernou minci, že tu studii kromě jiného taky nabízíte politikům, ať se na to podívají, tak je to v pohodě, protože ti levicoví si řeknou, však je to levicové, a těm pravicovým říkáte, vždyť to dělal Reagan? To jste udělal chytře.
Je to tím dost inspirované, ta křivka slev odpovídá Reaganovi. A pak Reagan to má trochu levicovější, že slevy klesají dřív a podobně. My jsme pravicovější než Reagan.
Ukrajinští uprchlíci v Česku letos odvedli státu o 5,7 miliardy korun více, než dostali na podpoře
Číst článek
Tak se pojďme vrátit k některým konkrétním návrhům, které vaše studie uvádí. Pasáž „Odpočty hypotéky“. Jak to myslíte?
To je věc, kterou politici asi nebudou slyšet rádi, ale u hypoték v Česku je problém, že už odpočty v daních stojí sedm až osm miliard korun. Mělo by smysl nějakým způsobem podporovat lidi, kteří jsou chudší, mladí, kupují si první byt, aby zvládli tu investici. Když se ale podíváte na data finanční správy, protože my to modelujeme na jejich datech, tak uvidíte, že odpočty na hypotéky čerpá ve velké míře nejbohatší pětina zaměstnanců a OSVČ. Prostě čerpají to bohatí.
Zároveň to nečerpají jen lidé, když si koupí první dům nebo byt, čerpají to celý život nebo prvních dvacet let, když platí úroky. Není to jenom podpora začátku bydlení v Česku. Čerpají to lidé, kteří mají x-tý byt a překupují a podobně. Zároveň, bohužel z hlediska politiky bydlení, jen třináct procent odpočtů na hypotéky jde do novostaveb, 87 procent jde na koupi bytů, které již existují.
Problém je, že my máme politiku, která je hodně drahá, nepomáhá těm, co mají největší problémy sehnat si bydlení, nepomáhá posilovat novou výstavbu a zároveň každá takováto politika se promítá do cen. Když tam stát dá dotaci, buďto přes daně, nebo přes něco, tak se to projevuje do cen úroků, cen nemovitostí a přehřívá to trh.
My navrhujeme to buď zrušit a vynahradit to lidem v základních slevách, protože když zvýšíte základní slevu nebo slevu na první dítě, pomůže to člověku, který chce mít hypotéku, ale pomůže to i člověku, který bydlí v nájmu. Nepreferuje to jednoho podle toho, jak může nebo chce bydlet, takže to pomůže všem, tak to buď zrušit, nebo to udělat po americkém způsobu.
Tam za (Baracka) Obamy po finanční krizi fungoval program zaměřený na první nákupčí. Bylo to pro lidi, kteří měli nějaké nižší střední příjmy, a bylo to tzv. na první splátku, že si mohli odečíst kus první splátky. Takže to podporovalo cíleně lidi, kteří jsou potřeba, nekupují si drahé nemovitosti a v té chvíli, kdy potřebovali zainvestovat, tak jim to ulevilo v daních, ne že by jim to daně snižovalo celoživotně. To jsou dvě možnosti, obě by podle nás měly smysl.
Máte tam ale, že byste to nahradili jinou slevou, takovým paušálem 7200 korun. Tím myslíte co?
Tohle je trošku jiná věc. V těch daních si můžete odečíst i důchodové spoření.
25:09
Zdaňme víc neřesti, radí ministr Vlček. ‚Řešme spíš výdaje bobtnajícího státu,‘ oponuje Skopeček
Číst článek
Takže tohle by se netýkalo hypoték, ale penzijního připojištění?
Ano. V penzijním připojištění není nastavení vhodné ze dvou důvodů. Je to odpočet, to znamená, že odpočet funguje tak, že máte nějaký daňový základ, třeba vyděláte si milion korun za rok a od toho si odečtete, co jste zaplatil do důchodového pilíře.
Problém je, že když máte dvě sazby daně, chudí a středně bohatí platí 15 procent a ti od vyšších příjmů platí 23 procent, tak když to uděláte tímhle odpočtem, tak si tím výrazně víc snižují daně bohatší, protože oni si snižují daň v pásmu, ze kterého se platí těch 23 procent, takže selektivně podporujete víc nejbohatší části společnosti ke spoření, které ale mají vlastní spořící strategie.
Důchodový třetí pilíř není nejlepší z hlediska návratnosti, to by měl být nástroj, který naopak podporuje široké vrstvy. Proto navrhujeme to dát do daňové slevy. Ta je stejná pro všechny, když to odečtete z finálních daní, a zároveň ji třeba zvyšovat v čase. Protože sleva se nezvyšuje v čase, ona je stejná jako před X lety, takže udělat podporu důchodového spoření výhodnější pro střední vrstvy. Trochu tím získat nějaké finance, aby se to mohlo zvyšovat v čase.
Myšlenka, že u vysokopříjmových skupin obyvatel by se odpustila část sociálního pojištění. To je jen u zaměstnanců a ne u zaměstnavatelů?
Teď jdeme hodně do detailů, ale je tam taková zajímavá věc, že…
Spíš se ptám, jaký vliv a dopad by to mohlo mít třeba na takovou věc, jako je zásluhovost důchodů.
Kvůli tomu to bylo zavedené. Že od čtyřnásobku průměrné mzdy, což je hodně vysoko, to máte třeba 170 000, tak neplatíte žádné sociální odvody. Tohle zavedli politici potom, co jim řekl Ústavní soud, že důchody by měly být zásluhové. Vede to ale k jedné zajímavé věci a to je, že člověk, který má vyšší střední příjmy, dejme tomu otec, který má 60 000 a jedno dítě, tak platí na daních mnohem víc než člověk, který je hodně vysokopříjmový, který bere třeba 300 000, protože ten už tam nemá sociální odvody.
My říkáme: dejte tam tu zásluhovost, ale ne takovýmhle skokem, že se takhle sníží daně a odvody skokově ve vysokých příjmech. Pojďme udělat nějaké snížené odvody třeba od trojnásobku mzdy a zohlednit to v důchodech, ale ať tam nejsou takovéhle skoky, že člověk, který bere 300 000, má menší daně, než když bere 60 000.
Kdybychom to měli sečíst a uzavřít a vrátit se k možným nákladům pro stát, které by tahle reforma daní přinesla. Takže to je možná jedna varianta. Minus 16 miliard, ale na druhou stranu desítky tisíc lidí přijdou na pracovní trh. Chudší trochu zbohatnou a předpokládáte tedy, že to zbohatnutí by mohli proměnit v kupní sílu?
Chudí lidé podle různých odhadů šedesát až osmdesát procent z každé koruny dají do spotřeby, takže se vám část DPH vrátí ve spotřebních daních. Zároveň to nakopne v chudších regionech místní služby. A velká část těch lidí s nízkými příjmy – do 22 tisíc – má nárok na sociální dávky, takže omezíte tlak na sociální systém, takže část peněz se vám vrátí těmito způsoby.
Vyrovnáte problém v příjmech, že se zvyšuje zdanění práce, ale samozřejmě státu chybí zhruba 200 miliard. Teď si musíme říct na rovinu, když zprůměrujete daňový výběr v Maďarsku, Polsku, Slovinsku, Slovensku, podobných zemích jako my, tak oni vybírají na daních o 100 miliard víc než my vůči HDP. Nevybírají to přes zaměstnance, oni mají o něco menší zdanění práce než my, vybírají to víc v nemovitostech, ve spotřebních daních, mají méně daňových výjimek v kapitálových příjmech. Prostě i země podobné jako my mají daňový mix chytřejší, méně poškozující ekonomicky, takže nemusíme koukat na Reagana, byť my jsme se jím inspirovali.
Tak teď koukáme na Německo, které doháníme.
Německo doháníme tím, že se zhoršuje. Německo má taky relativně zastaralý daňový mix. My ho máme ve střední Evropě docela podobný, ale pořád třeba částečné úvazky daní méně. I v těch okolních zemích mají daňový mix trochu chytřejší. To naše řešení by nás přiblížilo maličko k těm inspirativním zemím a pomohlo by to ekonomicky.
