Generální inspekce bezpečnostních sborů na začátku listopadu znovu odložila případ policisty Petra Nezbedy, který už před téměř třemi lety při službě na lince 158 neposlal pomoc tonoucímu muži do Hradištka jižně od Prahy, ale do stejnojmenné obce vzdálené desítky kilometrů daleko.

Michal V., pod kterým se na rybníku prolomil led, následně zemřel. Policista poslal záchranu do Hradištka na Nymbursku kvůli nepřesně nahlášené adrese, kterou už dále neověřoval, jak je slyšet i ze záznamu.

Vyšetřovatel v listopadovém usnesení, které má iROZHLAS.cz k dispozici, potvrdil své dřívější stanovisko – inspekce případ poprvé odložila už v říjnu 2018. „Policejní orgán GIBS po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že nelze dovodit podezření ze spáchání trestního činu nebo přečinu,“ napsal v závěru své zprávy vyšetřovatel Martin Bradáč.

Proti loňskému odložení vyšetřování se ale vyslovili pozůstalí. Krajské státní zastupitelství v Praze jim dalo částečně za pravdu a letos v únoru rozhodnutí zrušilo a nařídilo obnovení vyšetřování. Státní zástupce Zbyněk Vondra požadoval dodatečné prověření toho, zda neměl Nezbeda k místu neštěstí namísto profesionální jednotky vyslat jednotku místních dobrovolných hasičů.

K rybníku by se totiž dostali s největší pravděpodobností dříve. Záchrana dorazila k Michalovi V. do Hradištka až po půl hodině od telefonátu na tísňovou linku, kdy už bylo pozdě. Místní sbor přitom sídlí nedaleko zmíněného místa a podle velitele Jiřího Ferenceie je schopen vyrazit do akce během osmi minut.

Dobrovolní hasiči měli navíc podle velitele veškerou potřebnou techniku, aby mohli topícímu se mladíkovi pomoci. „Na záchranu lidí z ledu není potřeba speciální technika, ale žebříky, lana nebo plovací vesta. To všechno máme,“ řekl už dříve pro iROZHLAS.cz.

‚Zcela mimo kompetenci‘

Podle inspekce ale Nezbeda nepochybil, když dobrovolné hasiče nezalarmoval. Případné vyslání jednotky dobrovolných hasičů „je zcela mimo kompetenci operačního důstojníka Policie České republiky a vyrozumění či nevyrozumění konkrétní jednotky mu v žádném případě nelze klást za vinu,“ píše v usnesení vyšetřovatel Bradáč.

Odůvodnil to tím, že rozhodnutí, jaká jednotka k zásahu vyjíždí, je na složce, která byla k zásahu přizvána – v tomto případě tedy na hasičích a jejich operačním středisku.

Možná klíčový detail pro nepovolání dobrovolných hasičů se skrývá v další části usnesení. Hasiči vyjížděli k osobě „uvězněné pod ledem“, jak byla událost nahlášená, což podle inspekce vyžaduje „specifické znalosti, vybavení a výcvik“.

„Operační důstojník hasičského záchranného sboru proto vyslal jednotky odpovídající popisu události tak, aby mohly po svém příjezdu účinně pomoci,“ píše vyšetřovatel v usnesení.

Dvojení trestu

Policista Nezbeda byl už dříve za svou chybu kázeňsky potrestán stržením desetiny platu po dobu jednoho měsíce. Podle inspekce ho tak už není znovu možno trestat, jelikož v momentě, kdy vyšetřovatel neshledal podezření ze spáchání trestného činu, není jak. I proto inspekce znovu rozhodla o odložení.

Inspekce Nezbedu vyšetřovala kvůli možnému usmrcení z nedbalosti a maření úředního výkonu z nedbalosti. Policistovi v očích inspekce ulehčilo, že se po zjištění chyby snažil situaci napravit.

Pozůstalí přesto nadále trvají na tom, že nebýt jeho pochybení, mohl být Michal V. ještě živý.

Klíčové minuty

K tragické smrti devětadvacetiletého Michala V. došlo v noci na 7. ledna 2017. Společně s kamarádem popíjel v místní restauraci. Při cestě domů se dvojice rozhodla přejít přes zamrzlý rybník, led ale nebyl dost silný, aby udržel dospělého člověka. Pod oběma se probořil. Zatímco kamaráda z vody místní vytáhli, Michal V. do vody spadl dál od břehu.

Podle svědků byl nějakou dobu na hladině, kdy přesně zmizel pod hladinou rybníka nelze z dostupných informací určit. Svědci hovoří přibližně o času 00.43, přičemž na tísňovou linku 158 byl incident nahlášen ženou z bytového domu u rybníka v 00.32.

Na správné místo vyrazila záchrana ale až po druhém, na prvním nezávislém, telefonátu na tísňovou linku v 00.41. Hasiči nakonec k tonoucímu dorazili 32 minut po prvním telefonátu. Muže vytáhli o tři minuty později, zachránit se jim ho už ale nepodařilo.

Od chvíle, kdy se tonoucí člověk dostane pod hladinu, je na záchranu podle odborníků ve většině případů pět až deset minut. Konstatovali to i znalci, které inspekce oslovila. Pozůstalí po Michalovi V. si ale nechali vypracovat vlastní znalecký posudek, v němž je uvedeno, že v ojedinělých případech lze počítat až s 15 minutami.

I proto si myslí, že Michal V. mohl stále žít. „Jsem o tom přesvědčený,“ řekl pro iROZHLAS.cz zmocněnec rodiny Zdeněk Kovařík. „Znalci říkají, že na resuscitaci má vliv každá minuta, proto záleželo na každém zpoždění.“