Justiční chyba? ‚Zničilo mě to, kamarádi kolem mě chodí obloukem,‘ říká invalidní důchodce
- Invalidní důchodce Petr Novotný strávil čtyři měsíce ve vazbě a byl odsouzen k tříleté podmínce za těžké ublížení na zdraví. Pak se ho ale zastal ministr spravedlnosti, podle něj soudy porušily zákon.
- Během „opravného“ procesu se přišlo na to, že soudce dva roky neposlal k Nejvyššímu soudu seniorovo dovolání. Novotný proto odmítl zaplatit za dovolání poplatek, a tak na jeho důchod hradecký soud ještě nařídil exekuci.
- Nad případem se pozastavuje i probační úřednice, která říká, že se s tolika pochybeními v jednom případu ve své praxi nesetkala.
- Bodrý senior Petr Novotný říká, že ho kauza stála šest let života, během kterých přišel o kamarády, přítelkyni i svoje postavení.
- Jde už o druhý případ justičního pochybení, který Radiožurnál zmapoval. V minulosti reportéři poukázali na nesrovnalosti v případu zlínského podnikatele, který byl zřejmě neprávem odsouzen za únos.
Všechno začalo v roce 2013. Jediná dcera Petra Novotného se rozváděla. A jedno květnové dopoledne mu zavolala, že manžel spolu s tchánem přijeli nečekaně k ní domů a chtějí stěhovat nábytek. Novotný se o dceru bál. „Zeť už ji v minulosti napadl, o tom jsou i policejní záznamy,“ popisuje Novotný Radiožurnálu.
Justiční omyl. Soud poslal muže na deset let za mříže, on zatím vypátral jiného pachatele
Číst článek
A tak sedl na kolo a obratem přijel. Jenže během hádky došlo k potyčce, během které Novotný vystřelil ze zbraně. Muž od začátku tvrdí, že šlo o nutnou obranu, že ho hřmotný zeť a jeho otec napadli, „lámali ho a jemu docházel dech“ a on prý pro výstrahu vystřelil, protože se zetě jako invalidní důchodce bál. Podle policejních dokumentů ale předtím udeřil svého zetě hlavní pistole do hlavy.
Podle policie navíc mohla střela někoho zasáhnout, a tak Novotného téměř okamžitě obvinili ze zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví a skončil na čtyři měsíce ve vazbě. Ještě tentýž rok ho krajský hradecký soudce Luboš Sovák odsoudil k tříleté podmínce, a rozsudek pak ještě potvrdil pražský vrchní soud.
Novotný se s rozsudkem nesmířil. Sice neměl moc peněz na advokáty, ale byl přesvědčený o své nevině a chtěl ji dokázat. Nastudoval si zákony, sepsal několik velmi podrobných stížností, které poslal jak ombudsmanovi, tak Nejvyššímu státnímu zastupitelství a na ministerstvo spravedlnosti. Podal také dovolání.
‚Když mě někdo potká‘
„To je takový pocit bezmoci, to se těžko vysvětluje. I když sem dostal jen podmínku, tak jsem si řekl, že svoje jméno za každou cenu očistím. Nechtěl jsem žít v sedmdesáti letech s tím, že jsem nějaký kriminálník,“ krčí rameny Novotný.
A měl štěstí, po roce dopisování na ministerstvu spravedlnosti uspěl. V roce 2016 tehdejší šéf justice Robert Pelikán podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona.
Byla to pomsta, říká nespravedlivě odsouzený Šnajdr. Postup zlínských policistů prověří prezidium
Číst článek
„Podle ministrova názoru soudy pochybily. Okolnosti případu nenasvědčovaly tomu, že by obviněný jednal v úmyslu způsobit vážnou újmu na zdraví,“ napsala Radiožurnálu Andrea Šlechtová z ministerstva spravedlnosti.
Nejvyšší soud dal následně ministrovi za pravdu, rozsudek zrušil a vrátil případ zpět hradeckému soudu, aby rozhodl. Ten samý soudce Luboš Sovák, který Novotného odsoudil k podmínce, otočil o sto osmdesát stupňů a v květnu roku 2016 Novotného osvobodil s tím, že šlo o nutnou obranu.
„Soud dospěl k závěru, že pokud bylo R. P. (zeť Novotného, pozn. red.) způsobeno zranění úderem pistole, je možné to hodnotit tak, že k tomu došlo v rámci nutné obrany, kdy byl svědkem a jeho otcem napadán a jeho reakce byla přiměřená. Dle soudu není možné tento skutek kvalifikovat ani jako jiný trestný čin,“ píše soudce Sovák v usnesení s tím, že jde maximálně o přestupek, který má řešit obecní úřad v Moravanech. Ale i úřad po prostudování dokumentů Novotného definitivně očistil.
„Případ p. Novotného byl komisí k projednávání přestupků odložen dle zákona,“ napsal Radiožurnálu starosta obce Moravany Václav Roček, jehož úřad podezření z přestupku řešil.
I když byl Novotný definitivně osvobozen, stejně ho prý okolí vnímalo jako „kriminálníka“. Měl celý život spoustu kamarádů, žil velmi společensky, angažoval se v mysliveckém, rybářském i hasičském spolku. O to vše přišel.
„Bydlím v paneláku, když mě někdo potká, tak se radši schová. Přítelkyně ode mě odešla, hrozilo mi 18 let. Chodil jsem na fotbal, měl sem tam x kamarádů, ti kolem mě jen chodili obloukem, takže teď mám akorát kolo a jezdím si sám na kole,“ líčí dnes čtyřiasedmdesátiletý důchodce.
Oběť justičního omylu
Osvobozujícím rozsudkem to ale pro Novotného zdaleka neskončilo. Během „opravného“ soudního jednání v roce 2016 vyšlo najevo, že jeho dovolání z roku 2014 leží ještě u hradeckého krajského soudu, že jej soudce Sovák na Nejvyšší soud vůbec neposlal. Proč? To soudce Sovák nevysvětlil.
Osobně se nechtěl vyjadřovat, poslal jen shrnutí kauzy mailem přes tiskového mluvčího Jana Kulhánka. V něm konstatoval, že se reálně nic nestalo.
„Nepředložení podaného dovolání Nejvyššímu soudu nemělo žádné zásadní věcné následky, když napadená rozhodnutí byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu,“ napsal Sovák.
Petru Novotnému pomáhala s případem Jana Vítková z probační a mediační služby. Za celou praxi se prý s ničím podobným nesetkala. Podle ní případ provázela od samého počátku celá řada pochybení, která odstartovala koloběh, jenž pak už nešel zastavit. Postup soudce považuje za nepochopitelný.
„Já jsem pod tíhou důkazů přesvědčena, že je pan Novotný skutečně obětí justičního pochybení. Špatně pracovaly všechny složky od policie až po soudce. Co se týká dovolání, tak si myslím, že z něj zcela zjevně plyne, že ten případ je posouzený špatně. Takže jestli pan doktor nechtěl na své pochybení poukázat a spoléhal na faktor času, tedy že pan Novotný pak už nebude mít chuť a energii případ řešit, nevím…,“ říká Vítková.
Nejprve exekuce, až poté omluva
Dovolání nešlo jen tak stornovat, i když de facto bylo o případu rozhodnuto, a spustilo další soudní mašinerii, která vyvrcholila až exekucí na Novotného důchod.
Soudce Sovák dovolání i po osvobozujícím rozsudku na Nejvyšší soud poslal. Zdůvodnil to tím, že se snažil Novotného kontaktovat, zda chce dovolání ještě poslat. Ten ale nereagoval a z jednání se omluvil. Novotný však odmítl zaplatit za dovolání poplatek deset tisíc korun, a tak na něj hradecký soud nařídil exekuci.
Odsoudil jsem dvojici na několik měsíců, pachatelem byl ale jen jeden, přiznává soudce justiční omyl
Číst článek
„Když už jsem si myslel, že je po všem, tak nastala další stresující situace, kdy mi přišel dopis, že mi budou brát peníze z důchodu. Tak jsem to zase začal obíhat a nervovat se. Dalo mi to běhání a zařizování, než se to vyřešilo. No, nezaplatil jsem to, protože jsem to dovolání posílal už v roce 2014, a kdyby ho soudce poslal včas, v řádném termínu, tak by pak Nevyšší soud neřekl, že je nepřípustné,“ vysvětluje Novotný.
Když pak Nejvyšší soud logicky rozhodl, že je dovolání nepřípustné, hradecký soud zrušil i exekuci.
„S ohledem na to, že následné rozhodnutí o dovolání bylo již pouze formální ve vztahu k podané žádosti jmenovaného, bylo rozhodnuto o tom, že částka nebude vymáhána a tzv. daňová exekuce byla zastavena. K tomu upozorňuji, že v době trvání nařízené exekuce nebylo po obžalovaném vymáháno ničeho,“ napsal soudce Sovák.
„Zrušil, ale byly to zase nervy. Po tom, co se čtyři roky soudíte, vám ještě přijde exekuce,“ rozčiluje se Novotný.
Postup soudce Sováka řešil i jeho nadřízený, místopředseda Krajského soudu v Hradci Králové Miroslav Veselský. Ten se Novotnému za postup svého podřízeného omluvil a vyřešil to tím, že mu postup „důrazně“ vytkl. O kárné žalobě prý neuvažoval.
Kdo volal jako první?
Radiožurnál zjistil, že už samo policejní vyšetřování provázely nejasnosti, které policie ani po letech, kdy bylo vyšetřování ukončeno, nechce vysvětlit.
„Vzhledem k tomu, že jsme vyšetřování ukončili návrhem na podání obžaloby a již proběhlo i soudní řízení, nebudeme se k případu vyjadřovat,“ napsala bez dalších podrobností mluvčí pardubických policistů Markéta Janovská.
Definitivně nevinný. Polský soud zrušil rozsudek nad mužem, který strávil 18 let ve vězení
Číst článek
Hlavní vyšetřovatel případu František V. na dotazy vůbec nereagoval.
Pochybností, kterými se Novotný bránil policejnímu obvinění a sepsal je i do dovolání, je přitom hned několik.
Za prvé: v úředním záznamu policie z roku 2013, který má Radiožurnál k dispozici a který je součástí spisu, podle všeho chybí údaj, že Novotný volal na tísňovou linku 158 po potyčce se zetěm jako první. Jako první volající je v dokumentu uveden jeho zeť.
„Podle mého názoru bylo úplně zásadní, kdo volal první. Pokud by bylo hned jasné, že to byl pan Novotný, tak by náhled na něj byl naprosto opačný. On volal, aby se domohl pomoci. Pokud by policie zasáhla na základě jeho tísňového volání, pak si myslím, že by případ hodnotila opačně a nebyl by označen za agresora,“ míní Jana Vítková.
Že ve skutečnosti volal na tísňovou linku Novotný jako první, se zjistilo až poté, co Novotný vyšel po čtyřech měsících z vazby. Podal si hned stížnost a následně policie „objevila“ v záznamech z operačního střediska, že měl Novotný pravdu, že volal dokonce o devět minut dříve než jeho zeť.
Krev ve hlavni
Druhá věc, která budí pochybnosti, se týká střelné zbraně. Podle policejních dokumentů Novotný nejprve udeřil svého zetě hlavní pistole do hlavy, a poté dvakrát z této zbraně vystřelil. Stopy krve zůstaly podle policejních materiálů v hlavni.
Jenže Novotný říká, že je to proti fyzikálním zákonům. „Vystřelením ze zbraně by ty stopy musely být zničeny. Já si to nedovedu vysvětlit jinak, než že ty stopy krve tam následně někdo nanesl, aby podpořil verzi, že jsem agresor,“ uvažuje.
Jak se krev do hlavně dostala, už zpětně nikdo nezjistí. Faktem ale je, že tři odborníci na zbraně, oslovení Radiožurnálem, se shodli, že je nemožné, aby v hlavni stopy krve zůstaly.
„Z povahy věci jsou vnitřně balistické podmínky výstřelu natolik teplotně a mechanicky extrémní, že by tyto krevní stopy – po výstřelu pohybující se střelou a působením žáru více jak cca 3000 °K – byly s jistotou nenávratně zničeny. Pokud provedenými stěry byla ve vývrtu hlavně zjištěna přítomnost krve, muselo se tak stát až po provedené střelbě, tedy v rozporu s výpovědí svědka,“ uvedl po prostudování dokumentů profesor Ludvík Juříček.