Muži vadí, že ho expřítelkyně neuvedla jako otce dítěte. Obrátí se na ÚS
Ústavní soud bude řešit netradiční spor o otcovství. Muž si stěžuje na svoji bývalou partnerku kvůli tomu, že ho nezapsala do rodného listu jako otce dítěte, a on tak na něj nemá nárok. Muž je přesvědčený, že syn narozený před dvěma lety je jeho. Matka dítěte to ale odmítá a nesouhlasí ani s testem DNA.
Jan, který je právníkem a nechtěl uvést celé jméno, se domnívá, že se tak jeho bývalá přítelkyně chtěla vyhnout opatrovnickému sporu. Příští týden se proto obrátí na Ústavní soud.
„Důvodem pro podání ústavní stížnosti byla skutečnost, že současný občanský zákoník na tuto situaci vůbec nepamatuje. Zřejmě naše zákonodárce nenapadla situace, že žena může být přivedena někým do jiného stavu a s někým jiným může následně podepsat souhlasné prohlášení rodičů,“ vysvětluje Jan.
Muž si stěžuje Ústavnímu soudu na expřítelkyni, že ho nezapsala do rodného listu jako otce dítěte
Na konci ledna 2012 se Jan dozvěděl, že čeká s přítelkyní Kateřinou, se kterou už měl roční dceru, druhé dítě. „Oslavovali jsme to s mými rodiči, samozřejmě jsme to rozhlásili i před mými známými,“ vzpomíná.
Po dvou měsících ho ovšem partnerka opustila. A oznámila mu, že nenarozené dítě není jeho, a nemá na něj proto žádný nárok. Právník Jan je ale dodnes přesvědčený o opaku.
„Vzhledem k tomu, že jsem s ní sdílel společnou domácnost, navíc jsem v rozhodném období, celý ten měsíc, pracoval z domova, tak mi čistě prakticky nemohla být nějak nevěrná, i kdyby sebevíc chtěla,“ upozorňuje.
Soud může nařídit testy DNA
„Udělal jsem jí nabídku, že půjdeme společně na testy DNA. A pokud se prokáže, že skutečně nejsem otcem, tak nebudu v této věci žádné další kroky podnikat. Na tuto mou nabídku nijak nereagovala,“ dodává Jan.
„Standardní postup je ten, že je ústavní stížnost zapsána do evidence, je jí přidělena spisová značka a v souladu s rozvrhem práce soudce zpravodaj. Průměrná délka řízení u individuální ústavní stížnosti byla v loňském roce šest měsíců,“ přibližuje mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.
Se situací se odmítl smířit, rozhodl se proto dát celý spor k soudu, který jako jediný může matce nařídit testy DNA. Podal podnět na popření otcovství, aby dokázal, že otcem dítěte není muž zapsaný v rodném listě, ale on sám.
Předsedkyně okresního vyškovského soudu Dita Coufalová ale jeho žádost letos v červenci odmítla.
„Řízení o popření otcovství ve věci péče o nezletilého nebylo zahájeno, neboť soud poté, co k věci vyslechl matku dítěte, neshledal naplnění podmínek pro zahájení řízení. Popření otcovství v daném případě nevyžaduje zřejmý zájem dítěte, které žije v úplné rodině s oběma rodiči a sourozenci, a nebyla porušena ani základní lidská práva,“ napsala Českému rozhlasu soudkyně.
Janova bývalá přítelkyně se k celé věci nechtěla vyjadřovat. Spor mezi nimi nakonec bude řešit až Ústavní soud. Jinou možnost než ústavní stížnost totiž Jan podle současné legislativy ani nemá.
Ministerstvo zatím změny nechystá
„Je to tradiční úprava v České republice. Na druhou stranu si myslím, že je zcela na místě vést seriózní diskuzi o tom, jestli takovýto přístup je v souladu s ústavním právem nejenom toho otce, ale i toho dítěte na soukromý život,“ říká bývalý náměstek ministra spravedlnosti a spoluautor občanského zákoníku Filip Melzer.
Ministerstvu spravedlnosti se ale zatím zdá současná praxe dostatečná. „V této oblasti ministerstvo žádnou změnu nechystá,“ potvrzuje mluvčí Kateřina Hrochová.
Podle ředitelky Nadace Naše dítě Zuzany Baudyšové, která denně řeší rodičovské spory o dítě, by se v tomto případě měli rodiče zkusit dohodnout. „Jenom některé proběhnou bez zvýšených emocí a soudních řízení. Já si myslím, že ty děti si zaslouží větší velkorysost,“ uvažuje.
Soudy ročně řeší na 250 případů popírání otcovství, ale jen ojediněle se muž domáhá toho, aby byl zapsán do rodného listu. Většinou chce naopak dokázat, že otcem není.
