‚Omlouvám se za stáří.‘ Na Bulovce se tvoří fronty na zbytkové vakcíny, někdo čeká i několikrát týdně
Někdo nechce o očkování proti koronaviru ani slyšet, jiní ale – s nadsázkou – vyrážejí pravidelně na lov vakcín. Jejich cílem je například Fakultní nemocnice Bulovka, kde většinou na konci dne zbydou dávky vakcíny od firem Pfizer a BioNTech. Nejinak tomu bylo ve středu navečer. Někteří tu nebyli poprvé. „Stojím tady takhle asi třikrát týdně už dva měsíce,“ přiblížila serveru iROZHLAS.cz například Dimitrina H. Stálo při ní tentokrát štěstí?
Modré zdi vakcinačního centra Fakultní nemocnice Bulovka jsou pokreslené informacemi o virech. Lze na nich spatřit oranžové vyobrazení chřipky, spalniček nebo žloutenky.
Covid-19, který už přes rok sužuje svět, mezi nimi zatím chybí. Přesto se teď zdravotníci z fakultní nemocnice soustředí hlavně na očkování proti němu. Injekce s účinnou látkou oficiálně vpichují každý den od sedmi ráno do sedmi večer.
Obě dávky dostala v Izraeli už polovina obyvatel. Země nyní očkuje děti do 16 let
Číst článek
Většinou jsou zásobníky prázdné o něco dřív, nezřídka se ale stane, že si pro svou dávku do centra někdo nepřijde a pár jich zbyde.
Kvůli tomu se před druhým patrem budovy číslo 7 každý den tvoří fronta lidí, kteří doufají v ukořistění jedné ze zbytkových vakcín. Dá se říct, že jde o podobnou cestu, jakou se vydal očkovací premiant Izrael. I tam bylo cílem na konci dne naočkovat kohokoli.
„Jste objednaní?“ ptá se nás pracovník ochranky v tmavé kšiltovce, když vcházíme do budovy. Přiznáváme, že nejsme.
„Tak čekáte na zbytkovou, co?“ pokládá už naučený dotaz. „Už jsme posadili některé dámy sem dovnitř a ostatní čekají venku. Za chvíli začnou přicházet. Třeba minule to byla katastrofa – to venku čekaly desítky lidí a už se nám tady lidi několikrát porvali,“ pokračuje, když nás vede chodbou ke zdravotníkům.
Ti jeho vyjádření o rvačkách mírní. Víc nám ale říct nemohou, protože jsme se nenahlásili u vedení nemocnice. „Venku čekat můžete, to vám zakazovat nemůžeme,“ vyprovází nás ochranka zpátky před budovu.
Čekání, čekání
U vchodu mezitím přibyli další čekatelé. Jedna z nich – slečna v černé bundě s kapucí, z pod níž jí vykukuje blonďatá kštice – tu stála, už když jsme přicházeli.
Na první pohled by člověk tipoval, že se jedná o některého ze zaměstnanců nemocnice. Je totiž výrazně mladší než zbytek osazenstva. Nakonec z ní ale vypadne, že i ona u modro-oranžové zdi čeká na vakcínu. Štěstí zkouší, přestože není k očkování přihlášená přes centrální registrační systém.
„Stojím tady takhle asi třikrát týdně už dva měsíce. I o víkendech. Skoro každý den totiž něco zbyde. Jednou to jsou tři dávky, jednou pět, někdy jediná… Dnes je tu kvůli zimě méně lidí, tak budu mít třeba větší šanci,“ říká s nadějí v hlase a představuje se jako Dimitrina H.
Pracuje podle svých slov na vyšší pozici ve firmě, která v Česku a dalších zemích provozuje multikina. „Mám co dělat, nenudím se. Oba rodiče jsou ale zdravotníci, takže vím, s čím se pravidelně setkávají. Jaké problémy koronavirus způsobuje. Proto bych se ráda nechala naočkovat co nejdříve,“ vysvětluje, proč tráví čas čekáním na očkování, ke kterému se touto cestou ale možná vůbec nedostane.
A jako pravidelná návštěvnice přibližuje, jak to na Bulovce denně funguje: „Někdy tam ty lidi pozvou ve tři čtvrtě, někdy těsně před sedmou. Byla tady ale i situace, kdy vyšli a řekli lidem, ať jdou domů. Že nic nezbyde.“
Silný ročník sedmdesát?
Jiní tu jsou poprvé. Třeba paní v béžové bundě a kalhotách ve velmi podobném odstínu. O tom, že se v pražské fakultní nemocnici dá dostat k očkovací látce, se dozvěděla od známého. Ten si frontu vystál několikrát a nakonec se k cíli dostal. „Takhle mi to řekl, tak jsem tady. Ten známý nám říkal, že se tady sejde klidně i dvacet lidí,“ vypráví.
Zato další čekající žena zkouší štěstí už potřetí ve třech dnech. Její partner má očkování za sebou. „Naštěstí jsem dostal první dávku už ve čtvrtek, protože jsem rizikový. Čekám na druhou. Ale je otázka, jestli to má smysl, když se sem blíží další mutace,“ spekuluje.
A daří se mu rozproudit debatu o účinku vakcín, mutacích i o tom, jak Česko na začátku pandemie patřilo k premiantům, pak ale přišel „tvrdý střet s realitou“. Přidává se k němu i bělovlasý muž v tmavé bekovce, který přišel při čekání doprovodit svou dceru – učitelku. Ta se zatím k očkování nedostala, a tak zkouší Bulovku.
„Jsem rád, že už je naočkovaná většina lidí nad 80 let. Jinak je tady kolem toho ale totální zmatek. Vadí mi prominentní očkování, třeba v případě miliardáře (Pavla) Sehnala. Novináři to nemůžou uběhat všechno a jinak to nekontroluje nikdo,“ kritizuje.
Jen jedna dávka
Atmosféra začíná houstnout po půl sedmé, kdy se uvnitř očkovacího centra najednou začalo pohybovat víc zdravotníků. „Teď přijdou a řeknou nám, že nic nemají,“ zažertuje někdo.
„A vy to řeknete v rádiu, zítra tady bude plno. To vás budeme muset někam zavřít, aby se to nerozkřiklo,“ vtipkují naším směrem.
Přesně v 18.45 jim ale ztuhne úsměv na rtech. Z automatických dveří vycházejí zdravotníci a nepřinášejí dobré zprávy.
„Máme jednu! Tak kdopak je nejstarší?“ ptá se zdravotnice.
Zájemci začínají jeden přes druhého křičet roky narození. „Sedmdesát. Tedy ročník 1970,“ ozve se.
To ale nestačí. Jedinou dávku nakonec dostala paní v béžové, která tu byla poprvé. Narodila se totiž ještě o 15 let dříve. „Omlouvám se za stáří,“ prohlašuje, když odchází do ordinace.
Strategii Bulovky – že tu „před zavíračkou“ vyočkují všechny připravené vakcíny a začínají od nejstarších čekajících – redakci potvrdil i mluvčí Filip Řepa. „Sestřičky berou toho nejstaršího. Pokud by tam byl nejstarší narozený v roce 1970, tak by vakcínu pravděpodobně dostal. Lepší, než kdybychom ji znehodnotili,“ uvádí.
Zájemci, na které se ve středu nedostalo, mají v plánu to zkoušet dál. Jako Dimitrina. „Nevzdávám se a budu se dál snažit,“ říká a odchází k bílému SUV. Po cestě nám ještě zamává.
Situace v dalších nemocnicích
Podobně jako na Bulovce to funguje například i další pražské z pražských nemocnic - všeobecné fakultní. I tam lidé na zbylé vakcíny čekají a doufají, že na ně nějaká zbyde.
„Mámě vakcíny Pfizer/BioNTech. Z lahvičky se ředí jedna až šest dávek. Když se naředí další lahvička, tak může zbýt jedna až šest dávek. Někdy nezbyde nic, někdy jedna nebo dvě dávky. To už tam ale čeká nějaký senior, který je těsně pod limitem. Je mu třeba 64 let a devět měsíců,“ odpověděla na dotaz serveru iROZHLAS.cz mluvčí VFN Marie Heřmánková.
V Olomouci je systém nastaven jinak. Tamní fakultní nemocnice se striktně drží rezervačního systému.
„Dlouho se to řešilo z řad vlastních zdravotníků, aktuálně oslovujeme lidi ‚před závorou‘, kteří čekají na termín. Ptají se hlavně mailem, ale chodí i osobně. Pokud nejsou z prioritních skupin, mají smůlu,“ sdělil mluvčí Adam Fritscher.
Také v Hradci Králové mají čekatelé smůlu, jak serveru iROZHLAS.cz sdělil mluvčí Jakub Sochor. „Zbývají nám jednotky vakcín. Když se někdo omluví, voláme lidem, kteří jsou mezi zaměstnanci a pacienty. Neumožňujeme očkování lidem mimo náš systém.“
