Už přes rok se platí za plastové tašky. Výklad zákona je dodnes pro mnohé obchodníky nejasný
Za rozdávání plastových tašek zdarma dostalo loni od České obchodní inspekce (ČOI) pokutu 80 prodejců. Nejčastěji zaplatili několikatisícovou sankci. Obchodníci musí za tašky už přes rok vybírat peníze podle zákona o obalech, který reaguje na předpisy Evropské unie. Jedinou výjimkou jsou bezplatné mikrotenové sáčky na potraviny. Pokud by ale dal prodavač zákazníkovi do takového sáčku třeba špinavý květináč, už mu hrozí až půlmilionová pokuta.
„Já prodávám potřeby pro zahrádkáře řádkově 36 let. Máme tady poměrně slušné množství sazenic a podobného v uvozovkách špinavého materiálu. Když dáváme třeba sazenice jahod, které jsou založené v zemi, které jsou špinavé, tak dáváme sáček – obal, který neproteče. Že vypadá jako taška, to je věc druhá,“ říká pražský prodejce sazenic Heřman Havelka.
Není podle něj jasné, co je zdarma a co má být zpoplatněné a je prý veliký rozdíl mezi taškou a obalem.
‚Přesné znění zákona‘
Zákazníkovi z principu nechce účtovat mikrotenový sáček na mokrý květináč. „Přemýšlím, že bych to nedával jako podnikatel, ale jako osobní dar té konkrétní osobě. Ne zákazníkovi, ale osobě. Domnívám se, že osobní dar zákon nezakazuje. Takže to mohu věnovat,“ vysvětluje Havelka.
U pražského prodejce sazenic Heřmana Havelky ČOI nebyla, ale na podobné dohady při kontrolách naráží. Jak říká mluvčí inspekce Jiří Fröhlich, mikrotenové sáčky může prodejce dávat zdarma jen na potraviny, třeba na pečivo nebo ovoce a zeleninu. Sáčky na květináče nebo jakékoli jiné znečištěné zboží už musí zákazníkovi naúčtovat.
Farmářské trhy i velké festivaly. Praha od 1. května omezí jednorázové plasty na akcích, které dotuje
Číst článek
„Podle zákona se v tomto případě nejedná o použití k hygienickým účelům. V případě poskytování těchto tašek k nepotravinářským výrobkům se domníváme, že použití sáčku není z hygienických důvodů nezbytné, protože kdyby nebyl použit, nehrozí spotřebiteli zdravotní újma. Nejde ho považovat za velmi lehkou plastovou tašku,“ říká Fröhlich.
ČOI se podle Fröhlicha odvolává na přesné znění zákona. „Česká obchodní inspekce má stanovisko ministerstva životního prostředí, to jsou autoři zákona,“ říká.
‚Pokuta zamrzí‘
Pokutu kvůli plastovým taškám dostalo loni 80 prodejců. Většinou šlo o několikatisícové částky. České obchodní inspekci musel zaplatit třeba Jan z Třebíčska.
„Jsme si nesprávně vyložili literu zákona. Zkrátka to zamrzí. Paní inspektorka byla nekompromisní, mohla spíš udělat tytyty a říct, jak to má být. Jsme byli pokutováni za něco, v čem nebyl úplně pořádek, si myslím,“ vysvětluje.
Podle loňských odhadů ministerstva životního prostředí spotřeboval jeden člověk v Česku v průměru 300 plastových tašek ročně. Jeden kus se v přírodě rozpadá až 25 let.
Plasty někdy požírají i zvířata včetně ryb.
Například v dubnu moře vyplavilo na italský ostrov Sardinie uhynulého vorvaně, který měl v žaludku 20 kilo plastů. Mimo jiné sáčky a tašky, rybářské náčiní, jednorázové plastové talíře, balení od pracího prášku nebo elektrické kabely. V březnu na Filipínách zas uhynula velryba, která měla v útrobách 40 kilogramů plastu.
