Soudy určitě neházejí veřejné správě klacky pod nohy, míní soudkyně Šimáčková
Epidemie koronaviru není jen otázkou medicíny, ale také práva. Soudy zrušily už desítky vládních opatření a kauzy spojené s pandemií řeší i nejvyšší soudní instance – Ústavní soud ČR. Nedávno například rozhodl ve prospěch dětí, které se musely ve školách testovat, přestože měly protilátky na covid-19. „Je velmi důležité, aby veřejnost viděla, že soudní ochrana funguje,“ uvádí v Interview Plus soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková.
„A aby se veřejná správa z rozhodnutí vrcholných správních soudů naučila provádět opatření tak, aby bylo do veřejných subjektivních práv zasahováno přiměřeně,“ dodává ve vysílání Českého rozhlasu Plus.
V případě testování dětí s protilátkami šlo podle soudkyně o formální záležitost. Nejvyšší správní soud se totiž vychýlil z judikatury, když se odmítl zabývat argumentem, že stát dostatečně nevysvětlil, proč nemají výjimku z testování děti, které mají dostatek protilátek. Ústavní soud jinak o opatřeních obecné povahy nerozhoduje.
Šimáčková následně vysvětluje, že soudy nemohou rozhodovat o konkrétních opatřeních a něco občanům přikazovat. Mají ale kasační pravomoc, tedy možnost rušit rozhodnutí veřejné správy, která nejsou v souladu se zákonem.
Přísné soudy
Povinností veřejné správy je ale také nutnost dodržet veškeré formální náležitosti, mezi které patří i dostatečné odůvodnění rozhodnutí a důvodnost.
„Odůvodnění tam musí být náležitě napsáno, ale i ty důvody musejí být udržitelné. Aby nebyly například diskriminační nebo nepřiměřené,“ podotýká Šimáčková, která 13. prosince nastupuje k Evropskému soudu pro lidská práva.
Podobným způsobem prý o opatřeních obecné povahy Nejvyšší správní soud rozhodoval například i ve věci nejrůznějších územních rozhodnutí.
„Orgány veřejné správy byly udivené, že je soudní kontrola přísná, že musí opatření náležitě zdůvodnit a opřít o odborné důvody, nejen právní,“ připomíná bývalá soudkyně Nejvyššího správního soudu.
A stejně tak se musí státní orgány přizpůsobit i současné pandemické situaci. „Není to tak, že by soudy házely veřejné správě klacky pod nohy. Je to zdůraznění správné cesty v demokratickém právním státě,“ upozorňuje Šimáčková.
„Všechny zákazy a opatření jsou mnohem legitimnější, pokud se opírají o přesvědčivé zdůvodnění. A je větší pravděpodobnost, že je veřejnost bude dodržovat,“ dodává.
Je soud ve Štrasburku pro soudce vrcholem kariéry? A existuje v justici „skleněný strop“? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.
