Víceletá gymnázia neplní svou funkci, nejlepší škola má být ta nejbližší, zdůrazňuje Habart
Víceletá gymnázia vyvolávají bouřlivé diskuse už od svého vzniku. Zatímco podle jedněch otvírají cestu k rozvoji nadaných dětí, jiní upozorňují na to, že prohlubují nerovnosti ve vzdělávání. Podle Tomáše Habarta z Člověka v tísni byla za jejich obnovením touha navázat na prvorepublikovou tradici. „Už tenkrát zaznívala kritika: ‚Nedělejme to. Tam, kde se zavedly, se neosvědčily a ruší se.‘ Tak jsme je zavedli a od té doby se vede debata,“ glosuje.
Za velkou nespravedlnost českého vzdělávání označuje Habart to, že školní výsledky dětí extrémně závisí na rodinném zázemí. Školy obecně kladou velký důraz na domácí přípravu, což dále prohlubuje nerovnosti, tvrdí Habart.
„Diferenciace se projevuje už od mateřských škol, a jednoznačně pak po nástupu do prvních tříd. Máme školy různě profilované – ty takzvaně běžné i segregované pro děti, které se považují za neúspěšné. Víceletá gymnázia k tomu přispívají, navíc neplní funkci, že by byly pro nadané děti,“ zdůrazňuje v podcastu Chyba systému Českého rozhlasu Plus.
Mezi jednotlivými školami totiž existují velké rozdíly a některé dosahují lepších výsledků než víceletá gymnázia. „Ta těží z toho, že jsou v jedné třídě koncentrovány děti z ambiciózních rodin. Kdyby byly na základních školách, dosáhnou v podstatě stejných výsledků,“ míní expert.
Cermat zveřejnil výsledky přijímaček. V prvním kole se na střední školy dostalo 94 procent uchazečů
Číst článek
Za ideální považuje skandinávský model, kdy je škola schopná vzdělávat heterogenní kolektiv dětí, mezi nimiž jsou velké rozdíly, a pozvednout je k podobným studijním výsledkům. Tento přístup by navíc byl do budoucna přínosný i z hlediska sociální koheze.
„V Česku věříme, že když děti správně rozdělíme, ideálně v první třídě, tak to prospěje všem. Pomalejší nebudou brzdit rychlejší, svůj k svému. Je to zažitá představa, k níž se přidává nízký akademický optimismus pedagogů. Je změřeno, že ti čeští tolik nevěří v potenciál dětí ze znevýhodněného prostředí ani ve své schopnosti vytáhnout je nahoru,“ upozorňuje.
Nejbližší = nejlepší
Ministerstvo školství se podle Habarta sice snaží posílit čtyřletá gymnázia a lycea, narazilo ale u krajů. „Prosadit systémovou změnu v české vzdělávací soustavě je obtížné, protože naprostá většina pravomocí je na úrovni škol, obcí a krajů,“ uvádí.
20:23
Prokop: Na středních školách je extrémní množství oborů. Ve 14 letech nevíte, že chcete být puškař
Číst článek
Navrhuje proto využít klesající demografické křivky a přeměnit víceletá gymnázia na čtyřletá, čímž se oddálí selekce, k níž u nás dochází ve velmi nízkém věku ve srovnání se zeměmi OECD, a rozšíří se úzké hrdlo, které nyní je při přechodu na střední školu.
Habart také upozorňuje na problém, kdy v řadě měst zřizovatelé nehledě na politickou příslušnost cíleně vytvářejí spektrum škol od těch pro žáky nechtěné až po výběrové.
„Problém je, že pak i ty běžné školy jsou svým způsobem zbytkové, protože někde vzniklo něco lepšího. Proč se nezaměřit na to, že chceme podobnou kvalitu na všech školách? Aby nezáleželo na tom, kam dítě chodí, ale aby nejlepší škola byla ta nejbližší,“ dodává.
Poslechněte si celý politický podcast Chyba systému v audiozáznamu výše.
