Udělali víc, než museli. Vojenská policie vyznamenala 14 odvážných, kteří prováděli evakuace z Kábulu

Hodiny práce v afghánském vedru, střelba i vyjednávání s Tálibánem. Tak před rokem vypadala evakuace českého velvyslanectví a afghánských spolupracovníku z Kábulu. Čtrnáct vojenských policistů z ochranného týmu KAMBA a pět pracovníků ministerstev zahraničí a vnitra za jejich práci ocenila minulou středu Vojenská policie. „Celou vojenskou kariéru se já i kluci připravujeme na krizové situace – a ona přišla,“ popsal kapitán jednotky Zdeněk Poul.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Nechali jsme všechny zbraně na základně a ten jeden odvážlivec, který na to v současné chvíli měl, se vydal do království Tálibánu a zkusil tam najít někoho, s kým by mohl vyjednávat,“ vyprávěl kapitán ochranného týmu kábulské ambasády, známého pod zkratkou KAMBA, Zdeněk Poul před rokem krátce po návratu z Afghánistánu v rozhovoru pro Radiožurnál.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou reportáž o vyznamenání týmu KAMBA Vojenské policie

„Vybral jsem si jediné tři lidi, kteří tam seděli v turbanech. Usoudil jsem, že to budou pravděpodobně jejich velitelé. Když jsem jim ukázal na seznamu, že potřebuju tuhle rodinu, tak oni přišli ke druhému check pointu a tu rodinu prostě vyvolali,“ popisoval Poul.

Byl to právě on, kdo s tálibánci vyjednával, díky čemuž se podařilo dostat za brány letiště celkem 130 afghánských spolupracovníků českého velvyslanectví a armády.

Minulou středu, přesně rok od ukončení dvacetiletého působení koaličních sil v Afghánistánu, převzali Zdeněk Poul a 13 mužů, kterým v Kábulu velel, ocenění z rukou náčelníka Vojenské policie. Nadto bylo vyznamenáno pět civilních zaměstnanců ministerstev zahraničí a vnitra, kteří se na evakuacích podíleli z pražského ústředí.

„Za statečnost nad rámec služebních povinností, obětavost, vysokou profesionalitu a rozhodnost při záchraně lidských životů,“ zaznělo při slavnostním nástupu, který proběhl v Českém muzeu hudby v Praze, kde za první republiky sídlilo velitelství zemského četnictva, tedy předchůdce současné Vojenské policie.

19:23

S ukrytou pistolí jednal s Tálibánci, aby zachránil lidi. ‚Neustále se střílelo,‘ říká kapitán ochranného týmu

Číst článek

Lidský rozměr

Jednotka Vojenské policie KAMBA měla v Kábulu na starosti bezpečnost české ambasády a velvyslance. Když ale loni v polovině srpna vstoupil do hlavního města Afghánistánu Tálibán, snažili se čeští vojenští policisté ochránit i Afghánce, kterým by se kvůli spolupráci s Čechy mohli tálibánci mstít.

„Šli do rizika s tím, že chtějí zachraňovat,“ ocenila práci ochranného týmu kábulské ambasády ministryně obrany Jana Černochová (ODS), která se předávání ocenění rovněž zúčastnila.

„Ten lidský rozměr, to je asi to nejsilnější, co si z toho odnášíme. To, že nedbali na svůj život a byli ochotni a připraveni ho nasadit ve prospěch někoho jiného, kdo tu pomoc v tu chvíli potřeboval,“ podotkla.

„Je to takové zadostiučinění,“ okomentoval vyznamenání Zdeněk Poul a hned dodal, že evakuace nestála na něm, ale na celém týmu lidí, kterému velel.

„Celou vojenskou kariéru se já i kluci připravujeme na krizové situace – a ona taková situace přišla. My jsme ji zvládli na výbornou.“

„Jsme Češi a my si poradíme,“ vysvětluje si úspěch evakuace Poulův zástupce (jméno kvůli bezpečnosti nelze zveřejnit – pozn. red.). Jeho úkolem bylo odvézt na kábulské letiště velvyslance Jiřího Balouna. Poul a část jednotky mezitím na ambasádě likvidovali citlivé dokumenty.

Pak se přesunuli za ostatními na letiště, na které z Prahy dorazily první evakuační seznamy afghánských spolupracovníků. Ty vznikaly v Praze na krizovém štábu ministerstva zahraničí.

‚V Afghánistánu jeden nikdy neví, jak dlouho mír vydrží.‘ Jaký byl první rok tálibánské vlády?

Číst článek

„Vybaví se dlouhé noční krizové štáby, velké napětí a potom úleva, když to všechno dobře dopadlo,“ vrací se k intenzivním dnům loňského srpna diplomatka Veronika Kuchyňová Šmigolová.

Právě ona a její tým shromažďovali nezbytné informace o evakuovaných. S ministerstvem obrany pak domlouvali, jak tyto lidi zkontaktovat a do kterých letů je zařadit.

„Naše role byla koordinační. Naším úkolem bylo, aby se ti správní lidé dostali do správných letů, aby byli ve správnou chvíli na správném místě,“ vysvětluje Šmigolová.

„Improvizace, stres, únava a pak radost,“ dodávají další diplomatky Markéta Kolc Hájková a Monika Studená. Na krizovém štábu s nimi seděla taky Eliška Žigová.

Vykročit z řady

Vojenští policisté jim – s odkazem na Nicolase Wintona, který před nacisty z okupovaného území Československa zachránil skoro 700 převážně židovských dětí – přezdívají „holky wintonovky“. I tyto ženy společně s jedním pracovníkem ministerstva vnitra Vojenská policie ocenila.

„Bez jejich vykročení z řady by nebylo koho zachraňovat,“ vyzdvihl náčelník Vojenské policie Otakar Foltýn, který v jejím čele stojí od letošního 1. července. „To, jak na poslední chvíli přinutili fungovat příslušné procesy, je nejlepší příklad toho, co udělal Nicolas Winton,“ dodal Foltýn s tím, že základem záchrany z Kábulu byla právě kombinace úsilí vojáků a civilistů.

Kapitán Zdeněk Poul, hlavní hrdina příběhu o úspěšné evakuaci kábulské ambasády. Velel týmu, kterému se podařilo přes talibánské chcekpointy dostat 130 afghánských spolupracovníků České republiky. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

„To, co je ještě silnější, je, že se evakuace podařila díky lidem, kteří nemuseli udělat to, co udělali. Systém to po nich nevyžadoval a oni se rozhodli téměř proti systému, spíš než s jeho podporou. Ti lidé udělali víc, než museli, protože vycítili, že teď je moment, kdy musí jednat,“ vyzdvihl Foltýn

Česko bylo v té době mezi prvními státy, které začaly své afghánské spolupracovníky z Tálibánem obsazeného Kábulu evakuovat. „Myslím si, že pak se od nás začaly ostatní národy učit, protože to zkoušeli Italové, tuším Dánové,“ vzpomínal Poul.

Kluci a holky wintonovky

Kromě afghánských spolupracovníků a jejich rodin dostali Češi do bezpečí i vysokého představitele afghánského soudnictví právníka Faheema.

„Byli jsme u letiště, ale nemohli jsme se dostat k bráně, takže první letadlo odletělo bez nás. Najednou sto metrů od nás začali tálibánci stavět svoje checkpointy,“ popsal Faheem již dříve v rozhovoru pro iROZHLAS.cz, jak situace vypadala v davu před letištěm.

Afghánský právník, který pomáhal chytat tálibánce: Chtěli jsme bojovat, jenže pak utekl prezident

Číst článek

„Byli jsem zaseknutí mezi zavřenou letištní branou a tálibánci. Blížila se noc, takže jsem poslal ženu s dětmi domů. Nejmladšímu synovi byly jen čtyři dny.“

Nakonec se on i jeho žena a děti přes tálibánské hlídky dostali. Na letišti strávili další dvě noci, než posledním českým evakuačním letem odletěli do Prahy.

„Naši kluci a holky wintonovky jsou pro nás i pro rodiny zachráněných skutečnými hrdiny. Stali se jimi, protože jednali jako tým a kromě svých povinností udělali především i to, co nemuseli,“ shrnula při ceremoniálu mluvčí Vojenské policie Kateřina Mlýnková.

Český tým vojenské policie nakonec zachránil 130 Afghánců, kteří do Česka odletěli dvěma letadly. Dalších 40 spolupracovníků a jejich rodinných příslušníků se české armádě podařilo ze země evakuovat ještě třetím vojenským speciálem. Podle vyjádření tehdejší vlády Česko evakuovalo všechny, které zachránit chtělo.

Jana Karasová, gut Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme