Voliče Směru radikalizovaly Ficovy řeči. Nevěří NATO, jsou nakloněni odchodu z EU a nechtějí tam Ukrajinu
Nejsilnější vládní strana Směr je jedinou parlamentní partají, jejíž voliči jsou převážně pro slovenské vystoupení z Evropské unie. Při příležitosti 20 let od vstupu to vyplynulo z průzkumu agentury NMS Market Research. Premiér a šéf Směru Robert Fico sice Brusel pravidelně kritizuje, opustit EU ale nechce a názor na ni pragmaticky mění. „Nyní se orientuje na kritiku Západu, se kterou dokáže mobilizovat voliče,“ popisuje analytik Mikuláš Hanes.
Agentura NMS v průzkumu zkoumala postoje podporovatelů sedmi parlamentních stran, přičemž sentiment po opuštění Evropské unie převládl u jediných. Překvapivě to nebylo u národovecké Slovenské národní strany (SNS), jejíž představitelé se k EU pravidelně vyjadřují velmi negativně.
Nejhůře jsou ve vztahu k EU naladěni voliči nejsilnější vládní strany Směr, 47 procent z nich rozhodně souhlasí či spíše souhlasí s tzv. „slovexitem, 39 procent nesouhlasí a 13 procent neví.
U všech ostatních stran – vládního Hlasu i opozičních Progresivního Slovenska, KDH, SaS a Slovensko – jasně převažují zastánci setrvání v Unii.
Agentura NMS Market Research se ptala i na postoj Slováků k rozšíření EU o Ukrajinu. S tím souhlasí 30 procent, nesouhlasí 49 procent a 21 procent neví. U podporovatelů Směru má tato možnost podporu jen 11 procent dotázaných.
Od holých zadků do současnosti
„Po roce 2018 přestal být Fico akceptovatelný v evropských kruzích a stejně jako v minulosti se i dnes staví k EU pragmaticky. To vysvětluje jeho chování během referenda o vstupu do EU či jeho změny názorů na přijetí eura,“ vysvětluje analytik agentury NMS Market Research Mikuláš Hanes.
Ficův vztah k Evropské unii nikdy nebyl jednoznačný. Ve svých prvních parlamentních volbách v roce 2002 se Směr přihlásil ke členství v Unii, učinil tak ale svérázným způsobem – billboardem se sloganem „Do Evropské unie! Ale ne s holými zadky…“
Letos 1. května na oslavě 20 let Slovenska v Evropské unii Fico zavzpomínal, jak vládní i opoziční strany v roce 2003 před referendem o vstupu do EU porušily moratorium a společně občany vyzvaly k účasti a kladnému hlasování. Vstup tehdy podpořilo přes 92 procent Slováků.
Společného průvodu a přesvědčování se tehdy v ulicích Bratislavy zúčastnili všichni předsedové parlamentních stran včetně Vladimíra Mečiara. Chyběli jen šéf komunistů a právě Fico.
Za ambivalentní přístup Směru k referendu si tehdejší opozičník Fico vysloužil kritiku. Vstup do EU sice podporoval, zároveň ale říkal, že pokud účast nepřekročí 50 procent, měla by tehdejší vláda Mikuláše Dzurindy odstoupit. „Považujeme za absolutně nezodpovědné, že se předseda vlády nevyjadřuje k vážnému ohrožení finančních zájmů Slovenska po vstupu do EU,“ říkal tehdy.
K referendu se ale nakonec dostavilo 52 procent voličů a tím tak bylo platné. Podle Dzurindy se Fico v kampani choval „neobyčejně zákeřně“ a dle něj dokázal, že víc myslí „na své stranické tričko, na procenta pro svou stranu, ale ne na svou zemi“.
Muž, který přivedl Slovensko do eurozóny: Malé a otevřené české ekonomice se euro vyplatí
Číst článek
Fico má za sebou i vyjádření typu, že chce, aby Slovensko patřilo k „tvrdému jádru EU“. To říkal ještě v roce 2017. Kooperaci s Německem a Francií dokonce označil za spojenectví, které by mohlo určovat tempo dalšího vývoje EU.
Radikalizace Směru přišla po Ficově odchodu z premiérské pozice v roce 2018 a poté i po volbách 2020, kdy strana přešla do opozice. Běžně útočí na unijní instituce, nezřídka mluví o „diktátu Bruselu“ a německou armádu předloni nazval Wehrmachtem.
Podle analytika NMS si Fico vyhodnotil, že mu proevropský sentiment po odchodu z postu premiéra nepřinese politické uznání v zahraničí ani body na domácím hřišti.
„Proto se orientuje na kritiku Západu, pomocí které dokáže mobilizovat voliče ve svůj prospěch,“ doplnil Hanes s tím, že je pro celou slovenskou společnost problematické, že svým chováním legitimizuje antizápadní tendence, kterým tak mohou podléhat i méně vyhranění voliči.
Toto chování ale může mít podle analytika NMS i opačný důsledek: mobilizaci opačného tábora a tím i mírný nárůst podpory členství Slovenska v EU.
Zmatené vzkazy
Přes to všechno dnes šíření informací, že jeho vláda táhne Slovensko mimo EU, Fico označuje za lži a fámy. „Členství Slovenské republiky v Evropské unii je nenahraditelné,“ řekl v minulém týdnu. Nejčastěji zdůrazňuje ekonomickou výhodnost členství: „Osmdesát procent všech veřejných financí je krytých ze zdrojů Evropské unie.“
Zbraně, zbraně, žádné slovo mír nepadá. Summity Evropské rady jsou válečné kabinety, tvrdí Fico
Číst článek
Fico ale brojí proti vojenské pomoci Ukrajině, zemi označuje za „nesuverénní“ a „nejzkorumpovanější na světě“. Nevynechává ani USA, právě je viní z rozpoutání konfliktu na Ukrajině a o ruském prezidentovi Vladimiru Putinovi říká, že je ze strany Západu „falešně démonizován“.
Ficova zahraniční politika, kterou sám nazývá „suverénní“, je však do velké míry obojetná. „Naše zahraničněpolitická orientace musí zůstat zachovaná,“ říká ke slovenskému členství v EU a NATO, odmítá i referendum o těchto otázkách. A přes tvrdá slova na adresu Ukrajiny podporuje její budoucí začlenění do Evropské unie.
Zmatené vzkazy, které Fico ke svým voličům vysílá, se projevují i v jejich geopolitických názorech. Kromě zmíněných výsledků průzkumu agentury NMS ukázal radikalizaci voličů Směru v zahraničněpolitických otázkách i březnový výzkum Ako sa máte, Slovensko? od výzkumníků ze Sociologického ústavu Slovenské akademie věd.
Vyplývá z něj, že převážná většina voličů Směru si nemyslí, že NATO přispívá ke slovenské bezpečnosti. Dokonce 61,5 procenta z nich uvedlo, že za válku na Ukrajině může USA a NATO, zatímco Rusko obviňuje jen devět procent voličů Směru.
A co se týče geopolitické orientace, podle 62 procent podporovatelů Ficovy strany by mělo Slovensko usilovat o vyváženou pozici mezi Ruskem a Západem.
Auto řízené vůlí lidu
Docentka demokratické teorie Petra Guasti z Institutu politologických studií FSV UK a Národního institutu SYRI Směr popisuje jako typický příklad radikalizované mainstreamové strany, v níž navíc během let nad jakýmkoliv ideologickým vymezením převládl populismus a snaha udržet moc.
ANO je záměrně ideologicky poddefinované. I proto ta otočka ke konzervatismu, říká politoložka Guasti
Číst článek
„Podobně jako české ANO jde dnes o stranu, která chápe politiku jako transakci, obchod. Máme pro vás výbornou nabídku jako z letáku. Vy nám dáte moc a my vám sociální jistoty,“ popisuje pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál, jak tyto transakční politické strany fungují. „V tomto je to stejná nabídka jako od normalizačních populistů,“ doplňuje.
Populističtí vůdci, mezi které se řadí i Fico, jsou dle ní ve vleku dominantního veřejného mínění, snaží se co nejlépe znát svou voličskou skupinu a říkat to, o čem jsou si jisti, že jim bude konvenovat. „Fico jde jednoduše tam, kde jsou voličské hlasy. Následuje tak voliče místo toho, aby jim nabídl vlastní směr. Nejen to, kým jsme, ale i kým bychom mohli být,“ popisuje politoložka Guasti.
Takovéto vnímání politiky označuje termíny jako plebiscitarismus, kdy se politici rozhodují primárně podle veřejného mínění.
„Mám na to i metaforu o populistické politice jako o pomyslném hnutí, které ale neřídí daný populistický vůdce, ale beztvará vůle lidu, kterou představuje to, co jim vyjde v průzkumech veřejného mínění,“ uzavírá.
