Čína si do jisté míry Afriku kupuje, Evropa nemůže všechno podmiňovat migrací, varuje expert Šmolík
Evropa nepolevuje ve snaze vytvořit s Afrikou nové partnerské vztahy. Na kontinentě se ale střetává s čínskými ambicemi. „Čína svoji pomoc prakticky ničím nepodmiňuje. Kromě toho, že nesmíte uznávat Tchaj-wan,“ vysvětluje afrikanista Vojtěch Šmolík, čím je pro africké státy spolupráce s Pekingem přitažlivá.
„Čína na jedné straně investuje v řadě afrických zemí do sektoru, kterým EU dlouhodobě nevěnuje pozornost – do infrastruktury nebo průmyslu – a v tomto ohledu je tak vůči EU napřed. Čína patří mezi největší investory, počtem investičních projektů ale významně zaostává třeba za Spojenými státy, Francií nebo Velkou Británií. Což ukazuje na to typické čínské megalomanství, na rozdíl od mnohdy úzce zaměřených projektů evropských zemí,“ vysvětluje pro Český rozhlas Plus afrikanista Šmolík z Filozofické fakulty Hradec Králové.
Upozorňuje také, že v oblasti rozvojové spolupráce je ale jednoznačně největším partnerem Afriky Evropská unie.
A stejně tak v oblasti obchodu s africkými státy Evropská unie převyšuje Čínu téměř dvojnásobně.„Ten obrázek o dominanci Číny v Africe je tedy minimálně dvojznačný. Takže těžko říct, jestli Evropě ujíždí vlak, když vlastně v řadě oblastí je důležitější pro Afriku než Čína,“ říká afrikanista.
Přitažlivost čínských investorů
Skutečnost, že jsou pro africké země čínští investoři přitažlivější než evropští, má podle Šmolíka několik důvodů.
„Čína svoji pomoc prakticky ničím nepodmiňuje. Kromě toho, že nesmíte uznávat Tchaj-wan. Poskytuje větší půjčky s delší dobou splatnosti, s nižším úrokem a je ochotná si jejich splacení vybrat jinak než finančně, třeba v surovinách.“
„Čína také často africkým vládám jako dar postaví novou vládní budovu, letiště nebo nemocnici. Je ochotná investovat i do třeba méně bezpečných nebo rizikových zemí, což je pro Evropskou unii problém. A v žádném případě nemluví o otázkách demokracie nebo lidských práv, které jsou naopak pro evropské země zásadní,“ vyjmenovává Šmolík.
Důležitou roli podle něj ale hraje i to, že je Čína země bez koloniální minulosti, která ekonomicky rychle vyrostla.
Vliv momentální situace
Evropská unie proto nabídne Africe partnerství v obchodu, boji s klimatickými změnami, digitalizaci i budování funkčního státu a bezpečnosti. „Náš růst i bezpečnost závisejí na tom, co se děje v Africe,“ shrnul to šéf unijní diplomacie Josep Borrell.
V roce 2017 měly země Evropské unie v Africe přímé investice za 220 miliard eur, Čína s 38 miliardami eur je tam po Spojených státech třetím největším investorem.
Podle nové Strategie EU-Afrika se Evropa ve vztahu k africkému kontinentu už nemá řídit pojmy rozvoj a rozvojová pomoc, ale vzájemná spolupráce má spočívat především ve společných projektech a investicích. Některé africké země samy investory lákají. Své místo tam ale nyní nacházejí hlavně podniky z Číny.
Vyhrála Čína nad covidem? Počet nových případů je minimální, Peking se situace bude snažit využít
Číst článek
Podle Šmolíka by si Unie měla lépe vybírat cílové destinace. „Podpořit třeba více ty africké země, které se v poslední době někam posunuly v otázkách vládnutí. V oblasti migrace by měla Evropa podpořit namísto policie a pohraniční stráže programy, které by bojovaly za odstranění samotných příčin migrace,“ naznačuje.
A dodává: „Evropská unie by si měla uvědomit, že v rozvojové spolupráci nemůže všechno podmiňovat tím, že daná země nepustí za své hranice žádné migranty, ale spíš hledat způsoby, jak pomoci malým a středním podnikatelům, jak tvořit pracovní místa v těch zemích.“
V první řadě by Evropa měla pokračovat v aktivním dialogu s africkými státy. „Hlavně usilovat o rovnocenné partnerství. To je formulka, která je sice už roky zakotvená ve všech smlouvách, ale reálně třeba obchodní dohody pořád dokola zvýhodňují EU před africkými státy,“ vysvětluje.
S názorem, že se Unie stále vůči Africe chová jako postkoloniální velmoc, ale Šmolík nesouhlasí. Unie jako celek nebyla koloniální velmocí, těmi byly jednotlivé státy, hlavně Francie, Velká Británie a potažmo Belgie. „EU se nechová jako kolonizátor, nicméně je pravdou, že v řadě dohod pořád upřednostňuje svoje priority,“ konstatuje.
Čínské úmysly
Řada odborníků přitom před aktivitami Číny v Africe varuje. Upozorňují, že čínské investice mají i jiné než ekonomické úmysly. V této souvislosti se mluvilo třeba o kauze sídla Africké unie v Addis Abebě. Sídlo v etiopském městě i s rozsáhlým komplexem v hodnotě 200 milionů dolarů postavila jako dar unii právě Čínská lidová republika. Později se ale ukázalo, že je prošpikované špionážními odposlechovými aparáty.
„Africko-čínské spory se projevují třeba i v Zambii, v Zimbabwe a jinde, kde dochází ke konfliktu mezi místními obyvateli a mezi Číňany, kteří se tam chovají často až rasisticky,“ dodává afrikanista.
Čína a Rusko byly nově zvoleny do Rady pro lidská práva OSN, Saúdská Arábie neuspěla
Číst článek
Přestože si Afričané všímají problémy, které Čína nějakým způsobem přináší, vítězí pragmatický přístup. „Čínské firmy – třeba v oblasti technologií – dokážou nabídnout velmi levné zboží. A v tu chvíli ten pragmatismus bude překonávat i to, že tam jsou nějaké problémy,“ konstatuje.
Díky velkým investicím je také řada afrických zemí na Číně závislá. Hovoří se o nevýhodných dohodách pro africké lídry. „Ve spojení s Čínou v Africe se často skloňuje pojem neokolonialismus. Čínské státní firmy nabízí třeba, že odkupují státní dluhy od afrických států,“ připomíná Šmolík.
Důležitou roli sehrává i čínská diplomacie, která výměnou za spolupráci v oblasti surovin nabízí podporu danému státu při jednání v mezinárodních organizacích, jako je třeba OSN. „Takže určitě nějaká významná závislost tady je. A Čína si třeba i různými dary vytváří prostor pro to, aby si vlastně Afriku do jisté míry kupovala,“ uzavírá Šmolík.
Poslechněte si audiozáznam celého rozhovoru.
