Kdo chce být polským prezidentem? Kandidáty rozděluje postoj k potratům i zahraničním otázkám
Nedělní první kolo prezidentských voleb napoví, kdo vystřídá Andrzeje Dudu v čele Polska. Zájem o post polského prezidenta projevilo 17 lidí, na kandidátku se jich nakonec dostalo 13. Největší šanci na zvolení má šest politiků zastupujících největší partaje. Kdo jsou a co voličům slibují?
Třináct jmen na kandidátce pro klání o post polského prezidenta bylo naposledy v roce 1995. Číslo mohlo být i vyšší, archy se 100 tisíci podpisy jako podmínkou ke kandidatuře odevzdalo 17 osob. Národní volební komise ale čtyři zájemce vyřadila kvůli pochybnostem o pravosti podpisů, píše stránka Notes from Poland.
Přestože role prezidenta v Polsku je spíš ceremoniální a hlava státu nemůže sama například navrhovat zákony, může je vetovat. Současný prezident Duda, nominant dnes opoziční strany Právo a spravedlnost, tuto možnost často využívá pro zákony navržené současnou vládou.
Průzkumy veřejného mínění dávají největší šanci šesti kandidátům, jejichž profily najdete níže. Pokud nikdo nezíská v prvním kole víc než 50 procent hlasů, proběhne 1. června druhé kolo. Tam už se utkají jen dva nejsilnější kandidáti.
Rafal Trzaskowski (Občanská platforma)
Rafal Trzaskowski se narodil v roce 1972 ve Varšavě do rodiny jazzového skladatele a disidenta. Trzaskowski získal vzdělání částečně ve Spojených státech a v Austrálii, doktorandský titul z Oxfordské univerzity obhájil s prací o institucionálních reformách Evropské unie. Kromě polštiny se domluví také anglicky, francouzsky, španělsky, rusky a italsky.
Působil jako poradce v europarlamentu, následně byl i zvolen europoslancem. V domácí politice působí od roku 2013, je členem Občanské platformy.
V roce 2018 byl přesvědčivě zvolen starostou Varšavy. Server Politico uvádí, že Trzaskowski zavedl progresivní opatření – nechal ze správních budov odstranit kříže, podporoval aktivity LGBTQ+ skupin nebo vytvořil první bezemisní zónu v zemi.
Na prezidenta starostu metropole nominoval premiér Donald Tusk. Třiapadesátiletý Trzaskowski měl k prezidentskému křeslu blízko už před pěti lety, nakonec však těsně skončil druhý za Andrzejem Dudou.
Svou současnou kampaň částečně postavil na opozici k Dudovi. První zákony, které chce ve funkci podepsat, budou ty, které navrhla vláda Donalda Tuska a které odcházející prezident odmítl podepsat.
„Pokud bude zvolen, tak premiér bude schopný posunout svou agendu a projdou některé zákony, které byly blokovány Dudou,“ potvrzuje pro iROZHLAS.cz polský politolog Jakub Jaraczewski.
V případě vítězství Trzaskowského by proto v Polsku mohli mít lidé přístup k postkoitální pilulce bez lékařského předpisu a slezština, kterou mluví desítky tisíc Poláků, by byla uznána regionálním jazykem.
Parlament by také mohl získat pravomoc na přehlasování ústavního soudu obsazeného nominanty strany Právo a spravedlnost, vyjmenovává server Notes from Poland.
Kandidát Občanské platformy patří k favoritům víkendových voleb, zatím vedl ve všech průzkumech veřejného mínění od začátku kampaně, jeho preference se vždy pohybovaly mezi 30 a 40 procenty.
Karol Nawrocki (PiS)
Dvaačtyřicetiletý Karol Nawrocki se narodil v Gdaňsku, kde později vystudoval i doktorát z historie. Jako historik se Nawrocki zabývá moderními dějinami Polska se zaměřením na organizovaný zločin.
Čtyři roky vedl ve svém rodném městě Muzeum druhé světové války, později se stal prezidentem státního Ústavu národní paměti, který vyšetřuje zločiny z nacistické a sovětské éry. Napsal několik knih.
Pozice, kterou zastává doposud, mu zakazuje být členem politické strany, píše Euractiv. Kandiduje proto jako nezávislý kandidát s podporou opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS).
Nawrocki nikdy nebyl ve volené funkci a než začala kampaň, byl relativně neznámý. Strana PiS, která byla až do roku 2023 u moci, tak zkouší taktiku z roku 2015, kdy do prezidentských voleb poslala také málo známého Andrzeje Dudu, následného vítěze volby.
Nawrocki se prezentuje jako občanský kandidát, který vedl normální a skromný život. Uvádí, že nechce zvedat daně, vystupuje proti migraci a evropskému Green Dealu, chce naopak posílit polskou armádu.
„Hlavní zpráva Nawrockého je, že zastaví premiéra Tuska a bude obstrukčním prezidentem, který pozastaví reformy a všechno, co z jeho pohledu dělá Tusk špatně. Takže jde o opoziční kandidaturu,“ líčí politolog Jaraczewski.
Kandidát za PiS v průzkumech veřejného mínění dlouhodobě obsazuje druhé místo, jeho preference se pohybují mezi 20 a 30 procenty.
Slawomir Mentzen (Konfederacja)
Slawomir Mentzen se narodil v roce 1986 z Toruni, kde později získal i doktorandský titul z ekonomie, diplom má i z teoretické fyziky. Vlastnil myslivecký obchod, pivovar a založil právní firmu zaměřenou na pomoc s daněmi.
Do politiky se Mentzen pokoušel vstoupit už v roce 2018, kdy kandidoval na starostu rodného Toruně. Stejně jako následující rok, kdy byl jedním z kandidátů na europoslance, ale neuspěl. Zástupcem Polska v Evropském parlamentu se stal v roce 2022.
V domácí politice je Mentzen předsedou strany Konfederacja, která bývá označována za krajní pravici a za kterou kandiduje na hlavu státu. Díky využívání sociálních sítí má silnou podporu mezi mladými.
Mentzen by jako prezident chtěl uvolnit zákony spojené s držením zbraní a naopak by zpřísnil potratové zákony, kde by výjimku nedostaly ani oběti znásilnění, podporuje také mírné tělesné tresty pro děti. Vystupuje také proti Evropské unii, píše server Euractiv.
„Hlavním bodem Mentzenovy kampaně je, že se zaměří na „Polsko na prvním místě“ a udělá vnitropolitický přesun k nacionalismu. Také zastaví vládu od rozšiřování agendy do oblastí, kterých není krajní pravice fanouškem, jako jsou práva LGBT, právo na potrat, ale i další liberálnější agenda,“ popisuje politolog Jaraczewski.
V listopadu se podpora Mentzena pohybovala kolem deseti procent, v březnu už stoupla ke 20, pomalu proto dohání Nawrockého.
Szymon Holownia (Polska 2050)
Szymon Holownia se narodil v roce 1976 ve městě Bělostok na západě Polska. Dlouhé roky se živil jako novinář, televizní i rozhlasový moderátor, napsal několik knih. Zaměřoval se na náboženská a sociální témata a práva dětí. Za to dostal v roce 2016 i cenu od ombudsmana.
Do politiky se Holownia pokusil proniknout v roce 2020, kdy kandidoval na prezidenta, skončil na třetím místě. Poté založil středopravicovou stranu Poland 2050, za kterou kandiduje na prezidenta i tentokrát. Zastává také funkci předsedy Sejmu.
„Holownia uvádí, že bude pracovat s vládou, ale zároveň se více zaměří na sociální směřování, aby byl blíže lidem. Chce jim naslouchat a nechce působit jako elita, ale jako kandidát běžných voličů,“ líčí politolog Jaraczewski.
Podpora Holownii se pohybuje kolem tří procent.
Magdalena Biejatová (Lewica)
Třiačtyřicetiletá Magdalena Biejatová pochází z Varšavy, vysokoškolský titul ze sociologie získala ve Španělsku. Po škole pracovala v neziskovém sektoru, kde se zaměřovala na pomoc znevýhodněných skupin.
Do politiky vstoupila před deseti lety, prošla Sejmem i senátem, nyní je jeho místopředsedkyní. Biejatová je jednou z předsedkyní strany Lewice prosazující levicovou politiku. Za stejnou stranu kandiduje i na prezidentku. Průzkumy jí předvídají přibližně tři procenta hlasů.
Pokud by se stala prezidentkou, chtěla by podle stanice Polskie Radio prosazovat boj s chudobou, zvýšení platů ve veřejném sektoru i dostupné bydlení.
„Její agenda je velmi progresivní a levicová, přísně kritizuje vládu, jejíž je její strana součástí. Otevřeně kritizuje Tuska za to, že selhal a nedotáhl některé sociální zákony, nedodal zákony pro LGBT práva a potraty,“ doplňuje Jaraczewski.
Adrian Zandberg (Razem)
Adrian Zandberg se narodil v roce 1979 v Dánsku, kam uprchli jeho rodiče. Později se rodina vrátila do Polska a Zandberg získal na Varšavské univerzitě doktorandský titul z evropské historie.
Před deseti lety založil levicovou stranu Razem, v roce 2019 zasedl v Sejmu. Průzkumy veřejného mínění mu nedávají víc než tři procenta hlasů.
Politika Zandberga je podle Jaraczewského krajně levicová, kandidát na prezidenta v předvolební kampani mluví o pomoci znevýhodněným skupinám a menšinám, čímž se vymezuje proti současné vládě Donalda Tuska. „(Zandberg) zastupuje část společnosti, která je proti kapitalismu a sociálním nespravedlnostem,“ vysvětluje politolog.
