Mezi oběťmi ruské agrese jsou i tisíce dětí. ‚Na rozdíl od dospělých stres neodkládají,‘ říká psycholožka
Podle nejnovějších údajů OSN zahynulo za tři roky války na Ukrajině víc než 12 tisíc civilistů a téměř třicet tisíc bylo zraněno. Mezi oběťmi ruské agrese je i několik tisíc mrtvých nebo zraněných dětí a teenagerů. Jak děti prožívají válečné dětství, to uslyšíte přímo od nich v úterním dílu reportážního seriálu věnovaného třetímu výročí ruské invaze na Ukrajinu.
S rodinou pekaře a pastora Olega Tkačenka jsem se spojil po jednom z prvních velkých útoků na město Pokrovsk v Doněcké oblasti. Olegův osmiletý syn Dáňa mi popsal, jak přiletěly rakety.
Dáňa jako malý expert na ruské zbraně byl skálopevně přesvědčený, že šlo o rakety S-300, které zasáhly vedlejší vchod do jejich domu a exploze jim v bytě vyrazila okna. Jeho třináctiletá sestra Saša situaci popsala s dívčí pečlivostí.
„Klidně jsme seděli na pohovce v našem novém bytě. Pak jsme uslyšeli ránu, která se rozlehla nejenom po celém čtvrti, ale po celém městě. Roztřásla jsem se. Kamarád Sláva mě uklidňoval a odvedl mě do chodbičky,“ popsala Saša.
„Potom přiběhli rodiče a táta vydal povel: ‚Rychle se sbalte!‘ Oblékli jsme se a posbírali všechno, co jsme považovali za cenné. Viděla jsem, že úplně všechna okna jsou rozbitá,“ uvedla dívka.
3:45
Začátek války očima Ukrajinců: strach o příbuzné, všude střelba, zmatek a město zahalené dýmem
Číst článek
Dál převzal štafetu reportování zase Dáňa, který byl také v šoku. Nebyl si ale jistý, jestli neslyšel taky děla, granáty nebo protitankové střely. Děti potom popsaly, jak seběhly ze šestého patra po schodech, protože výtahem to bylo nebezpečné – mohly by v něm uvíznout.
Máma Saši, Dáni a dvouleté Lízy Žeňa si vzpomněla, jak uviděla záblesk a pak po bytě letěly závěsy. „Raketa naštěstí dům zasáhla z druhé strany, ale síla to byla,“ říká Žeňa Tkačenková. Dáňa potom viděl, jak přijela policie a stavebníci, čímž měl na mysli záchranáře.
Žeňa dodává, že po Pokrovsku bylo nebezpečné se i pohybovat. Jeli v autě s Olegem a kolem nich za bílého dne výbuchy, dým a požáry. S malými dětmi už nebylo únosné v Pokrovsku dále přebývat. Oleg Tkačenko se s rodinou i pekárnou za pomoci českých organizací Koridor UA a Team4Ukraine přestěhoval do Slovjansku. Tam je situace o něco bezpečnější, ale i tak děti každý den slyší výbuchy, byť poměrně vzdálené.
Dětské válečné trauma
Trump telefonoval se Zelenským. Ukrajinský prezident v něm poděkoval za zájem o dosažení míru
Číst článek
„Plus je v tom, že dětská psychika je dostatečně pružná. Dospělí to prožívají hůř, zatímco děti to přenášejí na hru a přehrávají si ty situace s pomocí hraček, jako jsou vojáčci, na pískovišti, prací s hlínou nebo plastelínou. Dítě se snaží samo sobě pomoci a vymanit se z toho stresového stavu, dokonce aniž by to tušilo,“ uvedla o dětském válečném traumatu dětská psycholožka Liljana.
Rodiče by dětem neměli bránit, aby si hrály s vojáčky nebo na vojáky. „Maminky si stěžují, že jejich chlapci si za války hrají s vojáčky a zbraněmi na válku. Ve skutečnosti je to velmi dobře. Děti to prožívají a stres neodkládají,“ vysvětlila Liljana.
„Oni prociťují svůj strach a hned jej ventilují například malováním. Kreslí to, co prožily a čeho se bojí. Na rozdíl od dospělých, kteří svá traumata drží uvnitř a nabalují je na sebe jako sněhovou kouli. Potom u nich vznikají různé psychické poruchy,“ dodala dětská psycholožka.
Psychologové proto radí pracovat zároveň s dětmi i s jejich rodiči.
SERIÁL ČESKÉHO ROZHLASU V KŮŽI VÁLEČNÉHO ZPRAVODAJE
Český rozhlas přináší pořad V kůži válečného zpravodaje, který vás přenese na frontovou linii. Poslechněte si svědectví válečných zpravodajů Martina Dorazína, Darji Stomatové a Vojtěcha Boháče.
