‚Vítejte na náměstí George Floyda.‘ Z epicentra protestů v Minneapolisu se stalo pietní místo
13 měsíců uplynulo od smrti George Floyda do prvního rozsudku s vynesením výše trestu. Bývalý policista Derek Chauvin má z bezpečnostních důvodů celu jen pro sebe a za vraždu Afroameričana v ní může zůstat do roku 2043, při dobrém chování přibližně o sedm let méně. Křižovatka v Minneapolisu, u které klečel na Floydově krku, se mezitím z epicentra demonstrací proměnila v pietní místo.
Zimbabwe, Kapverdské ostrovy… Steve Floyd, jmenovec, nikoli příbuzný George Floyda, přemýšlí o nejexotičtějších končinách, odkud sem lidé dorazili – mezi květiny, malby, hesla, sochařské modely pozvednutých pěstí a portréty černošských obětí policejních zásahů v čele s Georgem Floydem.
Zastavovat se tu a promlouvat se sousedy si tu zvykli i místní, třeba Mary Francisová, která bydlí o několik ulic dál.
George Floyd je mrtev, Derek Chauvin na 22 a půl roku na samotce ve vězení a místo, kde tehdejší policista Afroameričana zavraždil, se změnilo v oltář, turistickou atrakci a svéráznou divadelní scénu zároveň
„Je to posvátné místo. Symbolizuje pro mě všechnu tu bolest a nenávist, co jsem od dětství kolem sebe viděla. Vyrůstala jsem v Kalifornii, takže tehdy hlavně vůči Mexičanům, které bili a nadávali jim do negrů. Tohle je i místo příběhů. Po smrti George Floyda jsem sem chodila protestovat 40 dní v kuse a každý den vyslechla historku, jak někomu policie zabila blízkého,“ vypráví Francisová pro Radiožurnál.
„Zburcovalo to lidi, kteří nikdy demonstrovat nechodili, jezdili i z daleka. Chodili sem všichni – od členů gangů po věřící z kostela. Chauvin Floyda zabil na jednom z nejvíc aktivistických míst ve městě a díval se při tom naší komunitě do očí.“
Francisová teď svérázným způsobem pečuje o místo, odkud se protesty rozšířily do celého světa. Nápisy hlásí „Vítejte na náměstí George Floyda“ a je to tu trochu oltář, trochu galerie umění a divadelní scéna, trochu doupě s bujarým večírkem. Ve vzduchu je cítit odér marihuany, u vysloužilé čerpací stanice energicky debatují a gestikulují skupinky místních. Steve to svým fotoaparátem tu a tam dokumentuje.
„Pro nás je velmi důležité tohle uchovat jako připomínku místa, které vzalo u srdce a ovlivnilo lidi na celém světě. Je to místo hojení ran i pro všechny, kdo sem přijíždějí a taky byli oběťmi policejní brutality. Zároveň jsme křižovatku zase otevřeli autům a sami tu teď řídíme dopravu. Památník ale nezmizí, ten tu bude,“ říká Steve.
Dopravu se tu pokouší řídit trojice mladíků v reflexních vestách, s píšťalkou a červeným praporkem. Auta tudy moc neprojíždějí, a když už, řidiči se většinou se samozvanými dopravními policisty znají, takže se vzájemně popichují a předvádějí vskutku herecké výkony. Skutečného policistu tady prý od vraždy George Floyda prakticky neviděli.
„Policie ani neměla dovoleno sem jezdit. A není to potřeba. My to tu udržujeme bezpečné. Nestřílí se tu, nedějí se tu zločiny, lidi se tu cítí klidněji. Lidi, co vidíte kolem, jsou tu, aby se tu starali o bezpečnost a udržovali to tu čisté,“ tvrdí Steve Floyd.
„Zároveň se tu scházíme, abychom utužovali naše vztahy. Tamhle vidíte skleník s rostlinami, co jsme postavili na silnici. Restaurace tam mají zahrádku, auta svedená do jednoho pruhu jezdí pomaleji. Přetváříme energii tohoto místa, aby to zase byla prosperující černošská čtvrť jako dřív.“
Na křižovatce vládne černošský temperament, teď už spíš rozverná nálada, ale jen o ulici dál se atmosféra zásadně mění. Za rohem vznikl symbolický hřbitov některých černošských obětí policejního násilí. 133 náhrobků tam bělostně září v trávě. Trochu to připomíná podobně poseté kopce Sarajeva.
