Všechno začalo zemětřesením o síle zhruba 9,2 stupně poblíž města Aceh na Sumatře v Indonésii. Samo o sobě to bylo velmi silné zemětřesení, hlavním problémem ale byla vlna tsunami. Na nejbližších místech byla vysoká až 30 metrů. Odhad síly všech těch vln dohromady je pět megatun TNT, což je zhruba dvojnásobek všech bomb z druhé světové války.

Do dvou hodin zasáhly vlny všechna hlavní zasažená místa, tedy Indonésii, Srí Lanku, Thajsko nebo Indii.

Ničivá katastrofa si vyžádala téměř 230 tisíc obětí. V Indickém oceánu tou dobou neexistoval systém varování před tsunami, protože většina zemětřesení je v Tichém oceánu, kde už takový systém byl.

Lidem tak nepřišla žádná automatická varování, nebyli navíc na tsunami v tomto regionu zvyklí, protože poslední takováto velká vlna přišla v roce 1883 po výbuchu sopky Krakatoa. Spousta lidí se tak spíš vydala zkoumat obnažené mořské dno, protože moře před přílivovou vlnou nejprve ustupuje.

Výsledek byl opravdu tragický: v Indonésii 160 tisíc obětí, 35 tisíc na Srí Lance, zasaženo bylo až Somálsko nebo Keňa v Africe. Mezi oběťmi byly i turisté, například osm Čechů, spousta cestovatelů ze Švédska nebo Finska, kteří tam byli na dovolené.

Lidé v Thajsku si událost po 20 letech připomínají tak, že dobrovolníci například čistí hroby jednotlivých obětí, na spoustě míst běží připomínkové akce. V Acehu se konají modlitby v mešitě a u masového hrobu.

Pro řadu lidí je to mimořádně smutná připomínka, protože někteří dodnes neví, co přesně se s jejich blízkými stalo, jejich tělo třeba odneslo moře a nikdy se nenašlo.

Celou přírodní katastrofu letos připomněla televize National Geographic čtyřdílným dokumentem „Tsunami závod s časem“. V roce 2012 byl zase natočený film Nic nás nerozdělí o rodině, kterou tsunami rozdělila.

luc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít