„Moje dcera, stále pohřešovaná, se jmenuje Mallika a její dcera Aklima. Má dcera pracovala v té továrně ve čtvrtém patře. Nastoupila tam před třemi měsíc. Nejsou po ní doteď stopy,“ říká zoufalá žena.

K troskám stále přicházejí blízcí desítek zbývajících pohřešovaných. Mohamed je jedním z těch, kteří v továrně pracovali. A jak říká, záchranářům se ho podařilo najít a převézt do nemocnice. Jeho manželka ale takové štěstí neměla. Její tělo vydaly trosky až teď.

Identifikovat oběti víc než týden po neštěstí je ale stále složitější, potvrzuje to i jeden ze záchranářů: „Těla, která nacházíme teď, téměř nejde identifikovat. Oblečení obětí je zničené a jejich tváře nerozpoznatelné. V takových případech posíláme těla do zdravotního střediska v Dháce na testy DNA. Tam také odkazujeme příbuzné obětí.“

Mezitím i na mezinárodní scéně sílí hlasy, aby se bezpečnost práce řešila globálně. Zástupce šéfa Mezinárodní organizace práce Gilbert Fossoun Houngbo vyzval k auditu pracovních podmínek ve všech asi 6,5 tisícovkách bangladéšských textilek.

Odběratelé zboží by se vždy před uzavřením kontraktu s lokálním zaměstnavatelem měli ujistit, že se v dané zemi respektuje zákoník práce. Na zhroucení podniku u Dháky podle nových závěrů vyšetřovatelů zadělali už stavitelé použitím nekvalitních nosníků.

Úřady v Dháce nicméně apelují na Evropskou unii, aby nepřijímala přísná opatření proti bangladéšskému oděvnímu průmyslu. Podobné kroky by podle vládních představitelů vážně poškodily ekonomiku země.

Lubica Bergmanová, Jan Prokeš, ak Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít