Politolog: Napnelismus ve slovenské společnosti bude trvat. Klíčem k uklidnění jsou dva prezidenti a církve
Myšlenka uspořádat kulatý stůl se zástupci všech parlamentních stran k uklidnění situace po atentátu na premiéra Roberta Fica byla na Slovensku zatím odsunuta. Podle Petera Pellegriniho na to ještě nedozrál čas, protože politici nejsou schopni základní sebereflexe. Co by Slovensku pomohlo dostat se ze složité situace? Jak deeskalovat napětí v politice a kde je hranice obviňování a nálepkování politických oponentů? Odpovídá politolog Jan Kubáček.
„Obávám se, že k jednání hned tak nedojde. Většinou je potřeba kolem měsíce a půl, než základní složky politických sil usoudí, že už z toho nevytáhnou maximum, že společnost je unavená, otrávená a že permanentní napnelismus a hádky už nepřinášejí politické ovoce a preference,“ uvažuje v pořadu Jak to vidí... politolog Jan Kubáček.
V takovém ovzduší je podle něj nesmírně důležité, jak k složité situaci přistupuje končící prezidentka Zuzana Čaputová a začínající prezident Peter Pellegrini.
„Byli schopni se dohodnout, rámují jednání a vypadá to, že ve smírném tónu budou i pokračovat. Důležitý je ale v takových situacích i vliv společenských organizací, na Slovensku třeba církví, které mohou pomoct vytvářet tlak na politiky.“
Zpět pod pokličku?
Násilí ve veřejném prostoru má totiž podle Kubáčka vždy obrovskou symboliku a žije druhým životem. Kdyby se ale podle něj zapojily církve a jiné organizace, byla by tu velká šance vášně a zneužívání postupně ochlazovat a vrátit pod poklici.
8:03
Příběh Roberta Kaliňáka: z politického důchodce ve vazbě se během dvou let stal zastupujícím premiérem
Číst článek
„Jinými slovy by mohly pomoct tlačit na politiky, že balkanizace, skandalizování, vzájemné vyvolávání sváru jako cíle nefunguje, že společnost o to nestojí a že by taky mohli získat černého Petra a dostat se do společenské izolace. Všem jde totiž o preference. Čím více tedy uvidíme obě dvě hlavy státu a zástupce všech relevantních politických, náboženských a společenských institucí, jen dobře. Čím více a houšť, tím více to pomůže ke zklidňování situace,“ je přesvědčen politolog.
Z demokracie do emokracie
Zatím však emoce nijak neutichají, rétorika je stále velmi vyostřená.
„I teď se bohužel naplňuje to, že jsme z demokracie přestoupili do emokracie. Politici neuznávají nic jiného než nadšení, roztleskávání, bití se v prsa nebo pláč, hysterii a skandování, což je samozřejmě nesmírně nebezpečné, zvláště když to má tak násilné kontury. V symbolické rovině teď mnozí radikální politici provádějí atentát na Roberta Fica číslo dvě, protože on teď nemá šanci se v nemocnici jakkoli bránit a komunikovat s vnějším světem to, jak má být k tomuto aktu hrůzy a nenávisti vůči demokracii a pluralitě přistupováno,“ nebojí se otevřeně říct politolog.
Podle něj je nekalý boj o pokračovatelství a ochranitelství ikony Roberta Fica extrémně nebezpečný, protože se tak děje ve fanouškovské, z podstaty nenávistné poloze.
Udrží radikály na uzdě? Slovenské smíření má po atentátu v rukách náhradník premiéra
Číst článek
„Vyšinutí jedinci často vyvolávají nápodobu u dalších skupin, které vždycky čekají na pocit vyvolení, na to, že jim někdo dá legální argumenty pro to udělat násilný spektakulární čin. A politici Danko a Blaha teď udělají všechno, aby dostali více lajků na facebooku, toho ale leckdo může zneužít,“ varuje Kubáček.
Zároveň dodává, že napadání a vyhrožování v době společenské nepohody je stejně škodlivé jako akt ojedinělého střelce.
„Covid, kauza Gorila... Slovenská společnost je dlouhodobě v permanentním stresu, destabilizovaná. A pak stačí malý blázen, malý krok a společnost to rozhodí natolik, že začne být hluchá, slepá, roztříštěná, a tím pádem neschopná kompromisu a shody. Klíčem k posunu jsou tedy dva prezidenti, vliv církve a společenských organizací a co nejpečlivější prošetřování a komunikování celé události, aby se společnost mohla poučit,“ uzavírá Jan Kubáček.
