Psychiatr Vevera: Zpohodlněli jsme. Máme skladiště plná lahůdek, ale rezignovali jsme na jejich obranu
„To, z čeho mám jako trénovaný psychiatr, který se na všem snaží vidět něco pozitivního, obavy, je, že jsme nepochybně jedna z prvních velkých kultur, která vybudovala supermarkety a skladiště přecpané nejrůznějšími produkty, ale rezignovala na jejich obranu. To v historii lidstva nikdy nebylo, aby byly sklady plné lahůdek a nikdo je nebránil,“ říká přednosta Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň a bývalý vojenský psychiatr Jan Vevera.
Sám se nebojí, že by ruský prezident Vladimir Putin chtěl napadnout Severoatlantickou alianci (NATO). „Ale toho, že by zabral Ukrajinu, a pak by se silovou politikou hrál dál a ukazoval, že musí být brán v potaz,“ uvedl pro Český rozhlas Plus.
„Možná, že se tím dostáváme k tomu, proč tato válka vůbec začala: Putin začal mít oprávněně pocit, že ho už Evropa nebere tak vážně, on pro to ale udělal, co mohl,“ soudí Vevera a pokračuje:
„Když se stal premiérem, rozjel druhou válku v Čečensku. Tu charakterizuje už způsob boje, který vidíme dodnes: brutální a bez ohledu na civilisty. Vede to k vítězství, ovšem za jakou cenu.“
„A když si Putin přál, aby byl stále u jednacího stolu, tak Evropa říkala, že s lidmi, kteří dělají takové věci, u jednoho stolu jednat nechce. Nechceme jednat s těmi, kteří mučí a zabíjí… A tak se Putin postupně vyoutovával ze všech svých pozic. Jenže on by tam rád zpátky, a to bez ohledu na to, co dělá,“ uvažuje Vevera.
Západ je pohodlný
Podle Vevery, který dřív pracoval jako koordinátor zdravotní péče pro organizaci Člověk v tísni v Kosovu nebo byl vedoucí psychiatr v Afghánistánu, jsme zpohodlněli.
25:35
Rusové záměrně útočí na civilní cíle. Chtějí Ukrajince demoralizovat a zastrašit, uvádí zpravodaj Dorazín
Číst článek
„Každý organismus, který rezignuje na svou obranu, zanikne, nebo je zotročen. Typickým příkladem na nejjednodušší biologické úrovni jsou mitochondrie, tedy energetická centra buňky, která jsou zvláštní tím, že mají divné struktury a vlastní DNA. Zřejmě jsou to buňky, které začínaly jako samostatné organismy, ale pohltily a zotročily je jiné buňky. Takže dnes všechnu energii dělají ,na cizí‘. To by se nám mohlo stát,“ uvádí příklad.
Putin vs. Zelenskyj
Prezidenty Ukrajiny Volodymyra Zelenského i Ruska Vladimira Putina psychiatr považuje za schopné lídry.
„Putin v druhé čečenské vládě udělal něco, co předchozí velitelé moc nedělali. Přijel na frontu a k překvapení všech vojáků podepsal rozkazy, podle kterých se měla bombardovat města. Do toho se před ním politici moc nehrnuli. To ještě byla éra demokracie a nikdo se nechtěl podepisovat pod to, že bude vraždit civilisty,“ přibližuje psychiatr a dodává:
„Když to pak podepsal Putin, nalil si s veliteli skleničku vodky. A když všichni čekali, že si připijí, tak Putin řekl: ,Tak přátelé, nalili jsme si, ale teď ten stakan nevypijeme. Ještě je před námi nějaká práce. Napijeme se, až tu práci uděláme‘.“
‚Neupsal se do války v jiné zemi.‘ Rusové se snaží zachránit své příbuzné z fronty
Číst článek
Podle psychiatra se ukázal ruský prezident Vladimir Putin jako ideologický lídr, který využívá strach a negativní emoce.
„Říká: ‚Podívejme se, pokud nebudeme bojovat sami za sebe, dopadneme jako ta hrozná Evropa, kde už ani nevědí, kdo je chlap a kdo žena, která je plná homosexuálů. Já vás nedám.‘ Ale to, že Rusové žijí tak o deset let míň a v mnohem horších podmínkách, to už nevadí,“ upozorňuje Vevera.
„Strach a sovětský mesianismus – my jsme ta vyvolená země, která všechny zachrání – svou ideou jen nasedá na starší a teď už znova oprášený koncept ,třetího Říma‘ a pravoslaví,“ doplňuje Vevera.
Naráží tak na v posledních několika desetiletích oživlou středověkou myšlenku, podle které je Moskva jediným následníkem antického Říma. Vlivní myslitelé ji využívají jako argument pro imperiální politiku i napadení Ukrajiny.
„Proti němu pak stojí Volodymyr Zelenskyj, který je naopak charismatickým typem lídra, který umí dobře improvizovat. Buduje pozitivní emoce, pravdivě ukazuje na hloubku problému, ve kterém jeho země je. Zároveň říká, co by se mělo dělat a jakou pomoc potřebuje. Otázka je, jestli mu ji poskytneme,“ uzavírá Jan Vevera.
