Místo hodů po západu slunce návštěvy a střídmá strava. Beduíni v Egyptě stále slaví ramadán tradičně
Muslimský postní měsíc ramadán se v moderní civilizaci zvrhl. Myslí si to beduíni, kteří dosud žijí tradiční nomádský život v pouštích Blízkého východu. Mnozí obyvatelé egyptské Káhiry například tráví celé ramadánové noci hodováním a sezením u televizních seriálů. Měsíc zvýšené zbožnosti pak bývá měsícem zdravotních potíží. Beduíni v egyptské Východní poušti ale tohle neznají a na právě začínající ramadán se připravují jinak.
„Ještě se neví, jestli bude první den ramadánu v pondělí, nebo v úterý. Záleží, kdy se objeví srpeček nového měsíce. Oni to samozřejmě určují oficiálně, ale my tady v poušti to vidíme na vlastní oči a budeme to vědět jako první,“ popsal zpravodaji Českého rozhlasu na Blízkém východě šejch Mar´í, vůdcem beduínského klanu Chušmán.
Oslavy ramadánu v moderních městech se hodně liší od jeho tradičního pojetí u beduínů. Jak jej slaví nomádi, si poslechněte v reportáži zpravodaje Českého rozhlasu na Blízkém východě Štěpána Macháčka
Spolu sedím ve stínu akácie na koberci uprostřed širokého wádí, všude kolem jen písek, skály, panenská příroda a ticho.
„Na ramadán vždycky přivezu nějaké sváteční jídlo a beduínům ho rozdám. Ramadán je svátkem setkávání a tady si vždycky čtyři, pět beduínských rodin sednou na večeři spolu,“ popsal.
Šejch Mar´í je vůdcem asi pětitisícového beduínského klanu. Pomáhá jednotlivým rodinám, urovnává spory a spojuje jednotlivé beduíny s egyptskými úřady. O Ramadánu chce všechny své soukmenovce vidět.
„Objíždím jednotlivá beduínská ležení, každý den jsem v jiném. Některé rodiny Chušmánů žijí v hodně odlehlých místech pouštních hor. O ramadánu zajedu i za nimi, abych je aspoň jednou do roka viděl. Tady telefony nefungují, není tu žádné spojení. Jediná možnost se na něčem domluvit je navštívit se osobně,“ vysvětluje.
Hubení beduíni
Spolu se šejchem Mar´ím je tu i jeho syn Walíd, který vedle nás právě připravuje čaj na ohýnku. Jeden z posledních za bílého dne, než začne ramadánový půst. Egypťané patří k nejobéznějším národům na světě, ale uvědomuju si, že tady v horách jsem neviděl jediného tlustého beduína. Všichni mají drobnou, šlachovitou postavu, po skalách běhají jak kamzíci.
„Nejdůležitější ji jíst o ramadánu střídmě. Celý den se postíš, tak se pak nemůžeš večer přecpat, to by ti druhý den nebylo dobře. Podívej se na mě, na Sulejmána, na šejcha. Mezi beduíny nepotkáš tlustého člověka. Já si dám k večeři po půstu většinou salát, nějaké datle, nějaké ovoce,“ popsal Wálíd.
Tradiční beduínský život, jaký žijí tito Chušmáni nedaleko známého letoviska Hurghády, pomalu mizí. I beduíni se usazují ve městech a opouštějí svůj nomádský životní styl.
Šejchův sny Walíd žije střídavě v domě v Hurghádě a střídavě tady, v čisté přírodě mezi pouštními skalami: „Během ramadánu se snažíme nebýt přímo na slunci, pokud možno sedíme někde ve stínu stromu, nebo skalního převisu. Někde, kde trochu pofukuje. Letos už je počasí únosné, ale před pár lety byl ramadán v červnu, v červenci nebo v srnu a to bylo opravu hodně horko.“
Měsíc ramadán se řídí lunárním islámským kalendářem, takže vůči našemu gregoriánskému se posouvá a každý rok začíná o 11 dnů dřív. Teď tedy pomalu směřuje do milosrdnějších, chladnějších období roku.
