Ministři bez angličtiny? Formálně to problém není, ale cizí jazyk ukazuje vstřícnost, říká zpravodajka
Začátek českého předsednictví Evropské unie se vydařil, ale v Česku o tom není moc slyšet, upozorňuje zpravodajka Hospodářských novin, Respektu a portálu Aktuálně.cz z Bruselu Kateřina Šafaříková. „Čeští politici, a je jedno, jestli vládní, nebo opoziční, o našem předsednictví a o Evropě docela málo hovoří. V médiích mluví pořád ti samí lidé,“ kritizuje Šafaříková a upozorňuje na nízkou jazykovou vybavenost českých ministrů.
Na problém, že někteří čeští ministři mají problémy s angličtinou a dalšími cizími jazyky, se poukazovalo už krátce po nástupu vlády Petra Fialy (ODS).
„Několik ministrů současné vlády se nedomluví jinak než v mateřštině a také deklarovali, že budou na veškerá jednání vyžadovat tlumočníky. Ukázalo se to i v případě silových a důležitých resortů, kde ale jednání dominantně probíhají v cizím jazyce,“ říká Šafaříková v pořadu Jak to vidí... na Dvojce.
„Konkrétně jde o Jana Černochovou a Zbyňka Stanjuru (oba ODS) z resortů, kde to názvosloví a tím pádem veškerá témata a filozofie je dominantně anglická. Oni tedy řekli, že se bez tlumočníka neobejdou. A u ministryně obrany Černochové už se to v praxi projevilo, když jedná, tak s tlumočníkem,“ přibližuje zpravodajka.
Naopak Zbyněk Stanjura, ministr financí, má snahu, vyzdvihuje Šafaříková: „Je mu ke cti, že se snaží mluvit anglicky, byť základně. Když ho osloví zahraniční novináři v Bruselu na jednání, tak se snaží.“
„Ale celkově na tom česká vláda není nijak dobře. A na pozadí toho, že Česko leží uprostřed integrované Evropy, je členským státem Severoatlantické aliance, jsme 33 let po revoluci, tak je opravdu s podivem, že schopnost ministra mluvit cizím jazykem je brána jako bonus a ne jako automatičnost,“ kritizuje Šafaříková.
Anglicky se naučí jinde. Ať školy učí jako první jazyk něco složitějšího, navrhuje germanista
Číst článek
Ministři mají právo mluvit svojí mateřštinou, uznává novinářka. „Formálně to tedy problém není. Ale potom jsou jednání, kde si z různého důvodu strany nepřejí, aby tam byly další oči, třeba proto, že je to relativně diskrétní záležitost. A tam je zkrátka potřeba se cizím jazykem domluvit,“ přibližuje zpravodajka a dodává:
„A pakliže se v neformálních rozhovorech snažíte ukázat nějakou připravenost jednat, tak je samozřejmě i znak vstřícnosti a respektu vůči okolním partnerům, když s nimi mluvíte, byť samozřejmě ne dokonale, jinou řečí než svojí mateřštinou. Protože člověk naproti vám si může říct ‚dotyčný se snaží, tak to se budu také snažit‘.“
Stávka tlumočníků
Čeští europoslanci se na rozdíl od ministrů docela dobře domluví cizími jazyky, říká novinářka Šafaříková a upozorňuje, že od konce června stávkují v europarlamentu tlumočníci.
Na Západě je kompromis úspěchem, u nás se bere jako prohra, říká Prouza. Kdo tahá v Bruselu za nitky
Číst článek
V době pandemie se totiž stalo zvykem, že se europoslanci do debat mohou přihlásit nejen osobně z parlamentu, ale také online na dálku.
„Jenže europoslanci ne vždy respektují pravidla připojení na dálku. Nepoužívají kvalitní mikrofony, ačkoliv jim byly dodány vedením europarlamentu. Anebo se připojují za nestandardních situací: když hlídají vnoučata na hřišti, z restaurace nebo když vaří,“ přibližuje Šafaříková.
„A tlumočník, který potom má tlumočit, co dotyčný nebo dotyčná říká, má na pozadí dětský křik, šumění páry nad hrncem, cinkání příborů a podobně. Česká tlumočnice Věra Poledníková třeba musela tlumočit německého europoslance, který se připojoval při plachtění na moři. V pozadí slyšela racky, vlnobití, vítr. Říkala mi, že neslyšela skoro jediné slovo.“
Tlumočníci si na tyto pracovní podmínky stěžovali, ale vedení europarlamentu jim podle zpravodajky vzkázalo, že se obrátí na pracovní agentury a že si najme jiné tlumočníky. V tomto stavu je debata od konce června dosud, shrnuje zpravodajka.
„Apel na disciplínu europoslanců samozřejmě zazněl také. Ale chybovat anebo neposlouchat je nejenom dětské, ale evidentně i lidské. Řada europoslanců to zkrátka nedodržuje, protože je pro ně pohodlnější připojit se ze své jachty než z kanceláře. I když jsou samozřejmě situace, kdy nejde o nedostatek disciplíny nebo o zlou vůli,“ uzavírá Kateřina Šafaříková.
Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.