Ve slovenské politice byly překročeny všechny červené čáry, říká bývalá premiérka Iveta Radičová
„Fyzickými potyčkami vytváříte míru politické nekulturnosti a naznačujete, že je přípustné řešit politický spor fyzickým násilím,“ komentuje předvolební dění na Slovensku bývalá slovenská premiérka a kandidátka na prezidentku, socioložka Iveta Radičová. Podle ní se Robert Fico, předseda vítězné strany Smer, učí od Viktora Orbána, který začal likvidací regionálních medií.
Co říkáte tomu výsledku?
Že je to obraz stavu společnosti Slovenské republiky, že je to obraz kombinace hlubokých krizí, které mají vážný dopad na každodennost, že je to obraz o výsledku tříletého chaotického vládnutí a že je to obraz úspěšného působení Roberta Fica v opozici, který zpochybňoval protikorupční agendy bývalých vlád.
Fico umí vycítit a využít konspirační nálady ve společnosti, říká bývalý ministr financí Mikloš
Číst článek
Ono by se mu asi zpochybňování protikorupční agendy nedařilo, kdyby nedošel sluchu u té většiny voličů, která ho zvolila.
Nezapomeňme, že v roce 2020, dva roky po jeho demisi, po vraždě Jána Kuciaka, po protestech za slušné Slovensko, strana Smer získala víc než 17 procent. Jeho jádroví voliči ho podporují dlouhodobě a širokospektrálně.
Získal plusy tím, že se rétoricky posunul víc k extrému a získal podporu příznivců strany Republika, kteří se tím pádem nedostali do parlamentu. To je ta přidaná část jeho voličů, ale jinak má své dlouhodobé voliče.
To, jak se vyjadřoval Robert Fico, ale i další představitelé strany Smer – sociální demokracie, bylo podle vás už překročení politického kulturního rubikonu, anebo stále ještě přijatelná volební kampaň?
Podle mého názoru a dlouhodobé zkušenosti s demokracií na Slovensku si myslím, že se překročily všechny červené čáry. Překročily se způsobem vulgarizace politiky. Tím, že celý politický spor se změnil na osobní útoky, osočování, likvidaci identity protivníka až způsoby, které znamenají demontáž vlastní osobnosti provázené fyzickými potyčkami. To je podle mě úplně za čárou.
Byla to jedna potyčka.
Následovaly i další.
Ale už ne s takovými exponenty, jako jsou bývalý premiér a lídr strany.
Ano, ale vytváříte tím míru politické nekulturnosti a naznačujete, že je přípustné řešit politický spor fyzickým násilím.
Inspirace Orbánem
Chtěli bychom znát i názory představitelů strany Smer – sociální demokracie, ale oni se zatím do médií, včetně Českého rozhlasu, moc nevydávali. Myslíte si, že je možné, že podobně jako u minulých voleb řekne Robert Fico, že to byla jenom součást kampaně, že to nemyslel vážně?
On to takto nikdy neřekl, ani v přecházejícím období. On měl vždy dvě tváře: jednu v zahraničí a jednu doma. Tentokrát má za sebou zkušenost střetu zájmů provázanou desítkami odsouzených pilířů jeho moci a 200 obviněnými, tak to znamená, a on se nijak netají tím, že je poučený tímto obdobím.
Takže očekávám zásahy do právního státu, především do speciální prokuratury, v policejním sboru, v policejní inspekci, změny v SIS, a to neprodleně.
Robert Fico už v kampani ukázal, jak bude pracovat s médii, že nebude automaticky přijímat všechna pozvání, že si bude vybírat, kterým mediím rozhovor poskytne a kterým ne. To nejsou slova, to už se stalo, to jsou fakta. Má to dobře promyšlené.
Učí se ze situace v sousedním Maďarsku, kde byly prvními kroky ovládnutí regionálních médií, následně veřejnoprávních médií a do třetice akademické půdy. Nemyslím si, že něco nechá náhodě. Druhá věc je, jakou rétorikou bude tyto kroky pokrývat, ale to nebude podstatné. Podstatné budou kroky.
Myslíte si, že možné kroky eventuálního příštího premiéra Roberta Fica nějak výrazně ochladí vztahy mezi ČR a Slovensko?
Jsem hluboce přesvědčená, že vůbec ne.
Z čeho to vaše přesvědčení vyplývá?
Ze samotného vyjádření pana Fica, který okamžitě reagoval na vyjádření pana prezidenta České republiky. Ohradil se, že nic takového se dít nebude a že není rozumné vnášet takovýhle návrh do našich vztahů. Zdůraznil, že pro něho jsou česko-slovenské vztahy priorita, vždy byly a vždy budou.
Fiala přeje Slovensku ‚dobrou vládu‘. Babiš gratuloval Ficovu Smeru, ocenil Hlas a o ‚progresivcích‘ pomlčel
Číst článek
Tři P
Vy sama říkáte, že je ve společnosti cítit informační přetížení. Jestli dobře cituji vaše slova, je to tlak populistů. A také citujete vašeho oblíbeného myslitele Moisése Naíma, který mluví o „trojpéčkových“ autokratech. Kdo to jsou?
Povězme si na rovinu, že posun k „far-right“, extrémnější pravici, sledujeme nejen na Slovensku, ale vyskytuje se to i v dalších demokratických společnostech. Připomínám rok 2005, doufám že si to pamatuji správně, Jörga Haidera a jeho nástup v Rakousku, stranu Vox ve Španělsku. Problém je hlubší a my bychom se měli ptát, v čem demokracie selhala a selhává tím, že umožnila nástup takových stran.
Dotyčný autor pojmenoval, že v době nejen digitalizace, ale především v době, kdy jsme přetížení informacemi, stíráním rozdílů mezi pravdou a lží, vytvářením pojmů jako alternativní pravda a alternativní fakt, tak se mění politické struktury, způsob politického diskurzu a přináší to nový typ lídrů, trojpéčkových, kteří jsou postaveni na silném populismu, postpravdě a polarizaci.
To jsou ta tři P?
Ano.
Populismus, postpravda a polarizace: to znamená, že je to trend, kvůli kterému musíme, ať chceme, nebo nechceme, do budoucna na politiku jako na souboj idejí zapomenout?
Ne, určitě ne, neměli bychom rezignovat. V rámci zemí Evropské unie mají tito třípéčkoví politici podporu zhruba 30 procent voličů a populace. Ani na Slovensku nejsou preference pro tyto politiky tak vysoké. Mohou dostat navrch v situaci, kdy rezignují ti, kteří se dožadují politiky řešení a ne čisté mocenské politiky a populismu. Tím nechají třípéčkovým politikům volné hrací pole.
