‚Ani nás nenechali se rozloučit.‘ Po stopách zmizelých ukrajinských dětí, které si Rusové přivlastnili
Rusové s „velkým srdcem“ se ujímají osamělých ukrajinských dětí, zní ze strany kremelské propagandy. Kam mizí, se pokusil vypátrat mezinárodní tým novinářů EBU a popsal osudy malých Ukrajinců. Některé se za vynaložení značného úsilí i finančních prostředků podařilo přivézt domů, jiné děti zůstávají od rodičů oddělené válečnou frontou a jsou nuceny začít nový život v Rusku.
Ruští představitelé s posvěcením přímo z Kremlu převáží stovky ukrajinských dětí z okupovaných území na východě Ukrajiny do Ruska. Umisťují je buď do ústavů, nebo přímo do rodin k dočasnému či trvalému opatrovnictví, některé dokonce rovnou k adopci.
Na Krym pod záminkou letního tábora. Ruské úřady organizují převýchovu tisíců ukrajinských dětí
Číst článek
Tým z několika evropských médií pod záštitou sítě investigativní žurnalistiky EBU (Evropské vysílací unie – pozn. red.) strávil týdny analýzou desítek videí z ruských oficiálních míst. Poznatky obohatil o rozhovory s ukrajinskými úřady, rodinami a mezinárodními nevládními organizacemi. Pro dokreslení celé situace se novináři snažili kontaktovat i ruské autority, aby je konfrontovali se shromážděným materiálem. Úřady však nechaly otázky bez odpovědi.
Za dvě osoby, které nesou největší míru odpovědnosti za deportace ukrajinských dětí, mezinárodní tým označil Mariu Lvovu-Belovavovou a Andreje Vorobjova.
Mnoho z videí, na základě kterých mezinárodní novinářský tým mohl provést analýzu, pocházelo z telegramového účtu ruské zmocněnkyně pro práva dětí Lvovy-Belovavové. Sama měla adoptovat dítě z Mariupolu. Moskevský gubernátor zase činí kroky k „asimilaci“ ukrajinských dětí v Rusku.
Moskva trvá na tom, že její úředníci umisťují děti pouze do doby, než se najdou jejich rodinní příslušníci. „Nejde o nic jiného než o genocidu ukrajinského národa prostřednictvím našich dětí,“ kritizovala Daria Herasymčuková, ukrajinská vládní zmocněnkyně pro práva a rehabilitaci dětí. Přestože se Rusko a Ukrajina dokázaly dohodnout na výměně válečných zajatců, během konfliktu dosud nebyl zřízen žádný koridor pro evakuaci dětí z oblastí bojů.
Přesný počet „přemístěných“ nezletilých není možné určit. Jediný oficiální registr pohřešovaných dětí je vedený ukrajinskou vládou, obsahuje nicméně i údaje o případech dětí, které byly v době zmizení s rodiči. Na začátku února obsahoval web jména, fotografie a data narození více než 16 tisíc dětí.
Na Ukrajinu se vrátilo pouhých 307 dětí. Ale stalo se tak pouze, když je rodiče nebo jejich známí dokázali vypátrat. Tito lidé museli vynaložit nemalé prostředky, aby se po dlouhé, nákladné a nebezpečné cestě přes aktivní bojovou frontu a několik hranic dostali do Ruska a objevili své děti.
Speciální vzdělávání
„Násilné přemísťování dětí je podle našeho názoru jednoznačně válečným zločinem, ale také zločinem proti lidskosti, protože je prováděno na systematické úrovni,“ komentoval žalobce pro válečné zločiny a člen Mezinárodní komise právníků Reed Brody.
Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy uvádí, že násilné přemístění dětí jedné národnosti do jiné je klasifikován jako jeden z přečinů, které tvoří skutkovou podstatu genocidy, pokud je „spácháno s úmyslem zcela nebo zčásti zničit národnostní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu“.
Zároveň poukázal na to, že pro případné stíhání bude náročné prokázat úmysl, který je právní hranicí pro genocidu: „V mezinárodním právu je velmi obtížné prokázat úmysl. Ale je zřejmé, že jak z právního, tak z faktického a emocionálního hlediska má transfer dětí ještě větší význam, protože jeho cílem je nebo může být změna demografického složení regionu.“
Mnoho nezletilých bylo převezeno do Moskevské oblasti, kde pod záštitou jejího gubernátora Vorobjova nabízí 30 škol specializované vzdělávací programy pro děti z Ukrajiny. Za každé přijaté dítě se vyplácí finanční odměna. Do programu se často hlásí rodiny, které kromě ukrajinských dětí mají další biologické a pěstounské děti. Příkladem jim jde sama zmocněnkyně Lvova-Belovavová, která má pět vlastních dětí, další čtyři v pěstounské péči a stará se i o 13 postižených dětí, poznamenalo EBU.
Ruské hlavní město se stalo jakýmsi testovacím modelem pro širší systém, kterého jsou nyní součástí i nejodlehlejší regiony v zemi, třeba na Sibiři. „I ve Vladivostoku skončily ukrajinské děti,“ sdělil Bill Van Esveld, zástupce ředitele pro práva dětí nevládní organizace Human Rights Watch, která se touto problematikou zabývá již několik měsíců.
Rozdělení dětí
Během vyšetřování se EBU podařilo identifikovat tři skupiny ukrajinských dětí, které byly do Ruska zavlečeny násilím. Jde o děti pocházející z ukrajinských státních pečovatelských ústavů a dětských domovů, děti odloučené od rodičů kvůli válce a děti, které byly dobrovolně poslané na letní tábory.
Oddělení dětí od rodin nebo násilný přesun obyvatel. Amnesty popisuje svědectví ukrajinských obyvatel
Číst článek
První skupinou jsou děti z ukrajinských státních zařízení a dětských domovů, které často mají rodiče nebo příbuzné. Ruský modus operandi je jednoduchý: poté, co ruští vojáci obsadí určitou oblast, převezme správu sociálních služeb včetně dětských domovů a internátů nová místní správa. To se děje už pod ruskou záštitou. Což urychluje proces umístění dětí do rodin a udělování ruského občanství. Děti jsou tím zapsány do ruské národní databanky sirotků a dětí bez rodičovské péče.
„Vítejte v Moskvě!“ Jakmile se děti dostanou do systému, jsou okamžitě zařazeny do školy a začíná proces asimilace do ruské společnosti. „Je velkou otázkou, jaké prostředí bude kolem těchto dětí. I když si představíme, že děti najdou nějaké rodiče, rodinu, která se o ně postará,“ řekla Oleksandra Romanstovavová, ředitelka Centra pro občanské svobody a nositelka Nobelovy ceny míru za rok 2022.
„Ale tito rodiče budou stále uvnitř Ruské federace, kde nemáte žádnou právní ochranu, nemáte spravedlivé soudy, nemáte vyvážený vzdělávací systém. Všechny tyto děti uslyší, že Ukrajina je fašistický stát,“ podotkla. Romanstovavová dodala, že tím dojde k odtržení od ukrajinské kultury a kolektivní identity.
‚Budeš mít novou rodinu‘
Druhou skupinou jsou děti oddělené od svých rodičů. K jejich rozpojení došlo v důsledku války, kdy zraněné nebo částečně osiřelé děti separovaly od zbytku rodiny ve filtračních táborech.
Rusko může dětem měnit příjmení i datum narození. Matky je nenajdou, říká bývalý ombudsman Ukrajiny
Číst článek
Tento osud potkal malého Oleksandra. Když před necelým rokem začaly v Mariupolu padat granáty, zasáhla ho střepina pod oko. Jeho matka Snižana Kozlovová ho odvezla do improvizované vojenské nemocnice. „Lékaři mi vymyli ránu, a když našim vojákům došla munice, Rusové obklíčili továrnu (kde se nacházela nemocnice) a nařídili jim, aby se vzdali,“ vyprávěl na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu, kam ho v lednu doprovodila ukrajinská ombudsmanka Herasymčuková, jako živý důkaz Ruskem organizovaného transferu dětí.
Ukrajinci se pod nátlakem v Mariupolu vzdali a nadvládu nad městem převzali ruští vojáci. Ti následně naložili obyvatele do nákladních aut a odvezli je do filtračního tábora v Bezimennu, vesnici v Doněcké oblasti. „Mou matku vyslýchali a pak řekli, že neprošla prověrkou a že mně jí odeberou. Nedovolili nám se ani rozloučit,“ vzpomínal Oleksander.
Už samotného chlapce doléčili na traumatologickém oddělení. Nicméně dle jeho slov ani nepodstoupil žádnou operaci, jen tam byl na pozorování. Když Rusům řekl, že má ještě babičku a pamatuje si její číslo, mohou jí tedy zavolat a ona si pro něj dojede, řekli: „Ale tebe nikdo nepotřebuje. Budeš mít novou rodinu.“
Mezitím Ljudmila Siryková, Oleksandrova babička, horečně hledala jakékoliv informace o dceři a vnukovi, kteří z Mariupolu zmizeli. Pomohl příspěvek na facebooku, na němž byl Oleksander s popiskem, že hledá babičku. Siryková požádala o pomoc ukrajinské úřady, shromáždila dokumenty a připravila se na cestu do Doněcka. Po cestě přes Polsko, Litvu, Lotyšsko, Rusko a okupovanou Doněckou oblast našla Oleksandra a odvezla ho do Pryluk v Černihivské oblasti, na území kontrolované Ukrajinou.
Ale její dceru a chlapcovu matku se najít nepodařilo. Poslední informace mají z konce loňského léta, kdy se dozvěděli, že je držena v zařízení v Taganrogu. Nevědí, zda je ještě naživu, ale stále mají naději. „Na maminku čekám a věřím, že se vrátí. Chci, aby to bylo co nejdříve,“ řekl Oleksander.
Motivace: pryč od války
Třetí skupinu zmizených ukrajinských dětí v Rusku tvoří ty, které rodiče poslali na letní tábory. To se týká především těch dětí, které bydlely v regionech, kterých se ruští vojáci zmocnili hned na začátku války, tedy třeba oblastí nedaleko Charkova. Po převzetí moci začala nová ruská městská rada podporovat letní tábory pro mládež v Černomořské oblasti.
Deportace ukrajinských dětí. Ruské rodiny se z nich snaží vytvořit ‚loajální Rusy‘
Číst článek
Příběhy nenavrátivších dětí z táborů jsme popisovali už dříve v článku zde. Nová svědectví zahrnul mezinárodní tým EBU i do svého aktuálního reportu. Rodiče popisují, že tak jednali na základě výzvy inzerátu v novinách. Vnímali to jako možnost, jak dostat potomky pryč od válečných útrap.
Koncem srpna nastoupila Karina spolu se sousedkou Polinou a dalšími dvanácti dětmi do autobusu na letní tábor, který měl skončit v polovině září. Rodiče dívek tvrdí, že byli požádáni o předložení originálů rodných listů dětí. Nikdy jim nebyla sdělena přesná adresa tábora, dokonce ani telefonní číslo, na které by se mohli v průběhu obrátit. Když ukrajinské síly v září Charkov dobyly zpět, hranice s Ruskem se uzavřela a jejich dcery se nevrátily v termínu, kdy se vrátit měly.
Díky zprostředkování ukrajinských a mezinárodních nevládních organizací a sítě dobrovolníků byly některé děti po dlouhém procesu ruskými úřady propuštěny zpět do péče rodičů, pokud si je mohli osobně vyzvednout na území Ruska. Tato propuštění si vyžádala složitá jednání za účasti obou stran, zdůraznila EBU s tím, že se jedná o jednotky případů.
Odsouzení deportací
V posledních týdnech začala mezinárodní justice stíhat případy mladých Ukrajinců převezených do Ruska. „Ještě nikdy v historii nedošlo k tak masivní právní reakci na trestnou činnost, mezinárodní trestnou činnost, jako jsme tomu svědky dnes na Ukrajině,“ řekl právník Brody a odkázal se přitom na velké množství probíhajících řízení.
„Jakékoli trestní stíhání související s nuceným přemístěním dětí by nebylo namířeno proti zaměstnancům dětského azylu. Bylo by namířeno proti architektům této politiky. Lidem jako Maria Lvová-Belovavová nebo jako sám Vladimir Putin,“ zmínila ukrajinská ombudsmanka Herasymčuková.
„Vyzýváme celé světové společenství, aby se připojilo k našemu boji za každé naše miminko, za každé naše dítě, za každého našeho teenagera, protože oni jsou budoucností každé země, včetně Ukrajiny,“ naléhala.
Ukrajinské úřady nyní žádají mezinárodní organizace a zahraniční vlády, aby pomohly vyjednat návrat pohřešovaných dětí. Neobejde se to podle nich bez zprostředkování třetí země nebo organizací jako je Červený kříž nebo třeba příslušné struktury Evropské unie či OSN.
Vlády po celém světě i mezinárodní nevládní organizace odsoudily ruskou praxi deportování ukrajinských dětí. Vysoký komisař OSN pro uprchlíky Filippo Grandi nedávno řekl: „Ve válečné situaci nelze určit, zda mají děti rodinu nebo opatrovníka. A proto dokud se to nevyjasní, nemůžete jim dát jinou státní příslušnost nebo je nechat adoptovat jinou rodinou.“ Grandi při návštěvě Kyjeva dodal, že co se nyní děje v Rusku, se dít nesmí.
