‚Nejhezčí práce, kterou jsem v životě dělala.‘ Sestry nabídly Ukrajinkám ubytování i zaměstnání
Před půlrokem napadlo Rusko svého souseda Ukrajinu. Ze země začaly utíkat tisíce, pak statisíce a nakonec miliony obyvatel. Největší proud uprchlíků směřoval do Polska. Ukrajinským matkám s dětmi nabídly pomoc desetitisíce Poláků. Někteří jim zajistili ubytování a jiní jim dali práci. Kombinaci obojího poskytly ukrajinským uprchlicím sestry Malgorzata Dziczkowská a Marta Adamiaková z turistického komplexu zlatého dolu v obci Zloty Stok.
„Všechno to začalo 25. února, kdy se tady u nás začalo ve všech televizích a rádiích mluvit o té tragédii. V rodině jsme se zamysleli nad tím, jak bychom mohli pomoci a domluvili jsme se s radnicemi městeček u hranic, co jim tam můžeme dovézt,“ popisuje pro Radiožurnál jedna ze sester.
Sestry podnikatelky nabídly Ukrajinkám ubytování i zaměstnání. Natáčel s nimi reportér Pavel Novák
„Pak jsme si rozdělily úkoly. Sestra jezdila s dodávkou na hranice a vozila pomoc a já tady na místě organizovala ubytování uprchlíků v našem penzionu.“
„Vozily jsme ty nejpotřebnější věci. Hlavně potraviny s dlouhou dobou trvanlivosti. Ale hlavně lékárničky, baterky, potřeba pro děti jako pleny, instantní kaše. Na cestu se vydaly hlavně ženy s dětmi, které často s sebou nestačily vzít dost věcí pro svoje děti,“ dodává.
„Ubytovaly jsme 40 lidí. Celý jeden náš hotel jsme vyčlenily pro potřeby uprchlíků. Věděly jsme, že máme asi dva měsíce, abychom jim pomohly zorientovat se v novém prostředí a usadit se. Najít jim trvalé bydlení někde jinde v Polsku. Každému, kdo chtěl, se podařilo najít práci a děti, které chtěly, se dostaly do škol.“
Sestry Marta a Malgorzata nejenže přivezly uprchlíky z hranic sem do vesnice Zloty Stok, ale také jim nabídly práci.
‚Co nadělám, to je válka‘
Paní Ina z města Sumy ležícího na ukrajinsko-ruské hranici u Charkova přijela do Polska v prvních dnech války. Město rychle obsadili ruští okupanti, ale obyvatelé mohli zeleným koridorem uprchnout do vnitrozemí. Ina do Polska utekla i s matkou a dcerou.
„Na začátku jsme sem přijely díky pomoci dobrovolníků a bydlely jsme nedaleko Zlotého stoku. Pak jsme se začaly shánět po nějakém místě, kde by byla nějaké práce. Lidi kolem nám říkali, že tady v turistické vesnici je spousta práce. Zeptaly jsme se paní ředitelky a nakonec se tu našla práce pro mě i kamarádky. Moc jim děkuji. Tohle je nejhezčí práce, kterou jsem v životě dělala.“
27:08
Je to revoluce, obraz uprchlíka se díky Ukrajincům mění z negativního na pozitivní, říká sociální geograf
Číst článek
Paní Světlana utekla ze Severodoněcku v Luhanské oblasti. Cesta vlakem prý byla krušná, ale nakonec ji i s dcerou s otevřenou náručí přijali lidé na jihozápadě Polska.
„Jsme hrozně vděční všem lidem, kteří nás tu přijali. Našemu šéfkuchaři, celému kolektivu. Pracuji v kuchyni s ostatními děvčaty. Jsem tu hrozně ráda. Já nevím, co říct. Omlouvám se, já…“ přemáhá pláč dojatá žena.
Světlana chce v Polsku zůstat. V Severodoněcku se už nemá kam vrátit. Městem prošla fronta a její byt už neexistuje. Od ostatních kuchařek se proto učí polsky.
„Dcera tu také trochu pomáhala a od září jde do střední školy. Bude se také učit na kuchařku. Jen rodiče jsem na Ukrajině nechala. Ale co nadělám. To je válka.“
Díky tomu, že se obnovil turistický ruch a bývalý zlatý důl a služby kolem něj fungují celý rok, mají ukrajinské uprchlice zajištěnou práci i bydlení. Jak říká Marta Adamiaková, tím, že turisté navštěvují důl, vlastně pomáhají i jeho majitelkám pomáhat běžencům z Ukrajiny.
