USA se po Trumpových škrtech stahují z Antarktidy. Vůdčí pozici může převzít Rusko nebo Čína
Škrty ve vědě, které nařídil americký prezident Donald Trump, se dotknou i nejméně prozkoumaného kontinentu – Antarktidy. Spojené státy si za roky výzkumu vybudovaly na jižním pólu vedoucí pozici, díky které mohly místní dění zásadně ovlivňovat. Kvůli rozhodnutí prezidenta o ní nyní ale zřejmě přijdou. Jejich roli přebere Čína nebo Rusko.
Po půlstoletí, kdy se pod vlajkou Spojených států plavilo k Antarktidě několik ledoborců, zůstal už jen jeden. Velký Nathaniel B. Palmer se šesti laboratořemi a hangárem pro dva vrtulníky, měl po 35 letech ve službě odplout v následujícím desetiletí do důchodu a nahradit ho měl menší a modernější ledoborec. Jeho vývoj, se kterým se počítalo posledních 20 let, ale se škrty americké administrativy ve vědě skončil, píše americký deník New York Times.
O jiné alternativě se zatím nemluví. Vědci naopak upozorňují, že nezbudou peníze ani na další výzkum nejméně prozkoumaného kontinentu. Jemu Spojené státy od konce 50. let, kdy několik zemí světa uzavřelo dohodu o nevojenském využití Antarktidy, vévodily. Poslední plavba Nathaniela B. Palmera by se mohla uskutečnit už letos v říjnu.
Američtí vědci se bouří proti krácení rozpočtů na výzkum. Škrty ovlivnily už studii eboly
Číst článek
„Síla antarktického programu USA spočívá zejména v pokrytí širokého spektra disciplín od výzkumu ekosystému Antarktidy, globálního klimatu nebo vesmírných pozorování,“ popisuje význam amerického průzkumu pro iROZHLAS.cz Adam Kočí, politický geograf z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Ostravské univerzity.
Mají zde tři polární stanice, jedna z nich – McMurdo – je na kontinentu tou největší a podle Kočího připomíná spíš malé město, které je schopné pojmout 1200 obyvatel. „Jen pro představu, během tamního léta, říjen až únor, se v celé Antarktidě pohybuje okolo 5000 vědců,“ dodává srovnání. Ti pochází z tří desítek zemí včetně Česka.
Americký program patřil ale vždy k těm nejlepším a nejlépe financovaným. „Výzkum v Antarktidě nám nepomáhá pochopit jen samotný kontinent, ale fungování celé naší planety. Američané na tomto mají zásadní podíl,“ hodnotí Kočí.
Pomocí vzorků místního ledu dokázali například mapovat klima planety až stovky tisíc let nazpět a zásadně tak přispěli k pochopení současné změny klimatu způsobené lidskou aktivitou. „Jimi v Antarktidě nalezené pozůstatky dinosaurů či fosilií rostlin pak pomohly potvrdit teorii pohybu litosférických desek, v padesátých letech zde Američané započali také s pravidelným měřením ozonů v atmosféře a pomohli tak upozornit na problém jeho snížené koncentrace,“ vyjmenovává politický geograf.
Zkoumání klimatu
Všechny tyto objevy Spojené státy, stejně jako další smluvní země, sdílí se světem. USA na své mise zároveň braly i zahraniční výzkumníky a podílely se na mezinárodních projektech. Pokud proto skutečně dojde k omezení financování amerického výzkumu, tratit na tom budou všichni. „Z vědeckého pohledu nejcennější jsou data z dlouhodobých monitoringů, jejichž pokračování by bylo takovými škrty ohroženo,“ doplňuje pro iROZHLAS.cz manažer Českého antarktického výzkumného programu na Masarykově univerzitě Pavel Kapler.
‚Dostupnost vody pro naše výpravy je ohrožena.‘ Čeští vědci v Antarktidě pociťují změny klimatu
Číst článek
Dopady pocítí vědci hlavně při zkoumání změny klimatu. „Skutečnost, že víme, že se globální klima mění, neznamená, že můžeme zastavit financování základního výzkumu, právě naopak. Je to podobné, jako bychom věděli, že pacient – v našem případě planeta Země – je v kritickém stavu a rozhodli se přestat monitorovat základní životní funkce,“ uvádí Kapler.
„Domácí chaos se tak z USA přelévá na všechny ostatní programy a bolestivě ovlivňuje celou antarktickou vědeckou komunitu,“ míní.
Kontinent míru
Pro Spojené státy to bude znamenat také to, že přijdou o vedoucí postavení, které si budují už od roku 1959, kdy dvanáct zemí podepsalo Antarktický smluvní systém. Ten říká, že kontinent může být využíván jen pro mírové a vědecké účely, chrání také oblast před těžbou, masivním rybolovem nebo náporem turistů. Právě USA se zasloužily o to, aby vědecká komunita napříč zeměmi sdílela své poznatky, k čemuž docházelo i v době studené války a souhlasil s tím i Sovětský svaz.
„Antarktický výzkum a spolupráce na něm je jedinečným příkladem, kdy svět funguje správně, respektive nejlépe, jak je to v daných politických mantinelech možné,“ líčí Kapler. Strany se například jednoznačně shodují na tom, že „antarktické aktivity slouží globálnímu prospěchu všeho lidstva“.
„Je proto paradoxní, i když v kontextu Trumpovy obecné nedůvěry vůči vědeckým poznatkům nepříliš překvapivé, že právě USA budou muset svou mezinárodně respektovanou a usilovně budovanou pozici v regionu omezovat,“ míní Kočí.
Čína a Rusko
Prostor se proto uvolní pro jiné země aktivní v regionu. „Nejočividnější země, které to mohou udělat, jsou Čína a možná i Rusko,“ říká pro ABC News profesor mezinárodního práva Jeff McGee. Rusko tu zlepšuje své výzkumné stanice a staví novou přistávací dráhu a Čína si na Antarktidě buduje už svou šestou výzkumnou stanici. Loni navíc poprvé v historii překonala USA v počtu vydaných studií z oblasti.
‚Mrazničky‘ světa lákají masy turistů. Polární ekolog doufá, že jim to pomůže pochopit přírodu
Číst článek
U nich jsou podle McGeeho obavy z toho, že by svá zařízení mohly používat i k vojenské komunikaci nebo ke sledování, což je podle Antarktické smlouvy zakázané. Zároveň obě země vyvíjí tlak na rozšíření výlovu krilu bohatého na minerály a vitaminy, který je na jih od 60. rovnoběžky sice povolen, platí na něj ale přísné kvóty, dodává Kočí.
Sám se ale neobává, že by brzy došlo k velkým změnám v řádu, kterým se země na kontinentu řídí. A to ani co se týká rybolovu nebo těžby nerostných surovin. „Jsou zde hojné zásoby ropy a zemního plynu, ale také zlato, uran či v současnosti velmi poptávané prvky vzácných zemin. Samotná těžba i transport materiálů na sever by však byl značně finančně náročný,“ líčí.
„Pokud nedojde k převratné změně světového řádu, těžba ani vojenské využití Antarktidy nejsou v současnosti na stole,“ domnívá se.
Podobně mluví z pohledu vědecké komunity i Kapler. „V každém případě náhrada jiným národním programem opravdu žádné obavy v antarktické komunitě nevyvolává – členové Rady manažerů národních antarktických programů (COMNAP) dobře vědí, že výzkum Antarktidy je sice z jistého pohledu otázkou národní hrdosti, ale ve výsledku záležitostí světového významu. Ve výsledku je jedno, který stát jej povede, hlavně, aby se dělat nepřestal.“
