Některé končí hořkosladce, jiné tragicky. Všechny z 24 povídek ale spojuje nadčasová naděje a touha, která přetrvává, ať už dvojici zamilovaných rozděluje ostnatý drát, vězeňská zeď či železná opona.
a co bojovali veteráni a veteránky britské Royal Air Force? Stýskalo se jim po domově? A co je čekalo po návratu? Příběhy pětice z nich přináší komiksová kniha Hangár: RAF ve vzduchu i na zemi.
Na počátku 50. let slavili političtí vězni Vánoce v kriminále na Mírově. A mohli právem pochybovat, zda se z kriminálu dostanou živí, vzpomíná Jan Janků, odsouzený za údajnou velezradu,
Rodiče nacistické vraždění nepřežili, starší sestry byly adoptované v různých německých rodinách. Václava umístili jako nezvladatelné dítě do německých dětských domovů, kde ho doživotně zmrzačili.
„Auto veze zdravotnické potřeby v hodnotě pěti až šesti milionů korun. Jsou to především ohřívače krve, resuscitační a masážní přístroje,“ vysvětluje vedoucí projektu Paměť národa Mikuláš Kroupa.
Nepravidelný cyklus Století příběhů se dotýká i důležitých postav současného politického života, jako jsou předseda hnutí ANO Andrej Babiš a prezident Petr Pavel.
Jaké životní příběhy mají za sebou „záporáci“ dějin? A jak se dnes ke svým životním etapám před rokem 1989 staví někdejších řídící důstojníci a tajní spolupracovníci StB? Odpovídá Historie Plus.
Začátkem června jsme si připomínali výročí 80 let od spojenecké invaze v Normandii. Jako voják wehrmachtu ji prožil i tehdy 18letý Otakar Riegel, který po dezerci prošel výcvikem v Anglii.
„Ježišmarjá, tady je lidí! Jak jste to věděli?!“ opakovala u pomníku tenkým hlasem až k slzám dojatá Jarmila Hermanová. Asi 50 lidí z Klubu přátel Paměti národa ji překvapilo květinami a potleskem.
Paměť národa před deseti lety zdokumentovala vzpomínky posledních žijících pamětníků, kteří Robotárnu zažili tak říkajíc na vlastní kůži, mezi nimi byli i Metoděj Osladil a Jan Aust.
„V té době byl jakýkoliv střet se Sovětským svazem, i na tom sportovním poli, vnímán jako politikum. Tomu se prostě nedalo zabránit,“ upozornil historik Prokop Tomek.
Generál František Slunečko byl jedním z velitelů Obrany národa - vojenské protikomunistické odbojové organizace za druhé světové války. Šest let dokázal přežít v ilegalitě.
„Ráno jsme se dověděli, že všichni vyletěli komínem. Dodnes slyším a cítím zvuky aut, řev esesáků a tu hrůzu, protože to trvalo celou noc,“ vzpomínala pro Paměť národa Kamila Sieglová.
Odhaduje se, že o domovy a majetky přišlo v letech 1945-46 asi dva a čtvrt milionu lidí. Poválečné násilí na Němcích si podle běžně uváděných údajů vyžádalo na českém území asi 30 tisíc životů.
Mluvčí Charty 77 a aktivní disident byl takřka nepřetržitě sledován Státní bezpečností a vězněn. Filozof Radim Palouš vyprávěl svůj příběh pro Paměť národa krátce před svou smrtí, zemřel v září 2015.
Podle Mikuláše Kroupy je pro disidenty velmi náročné komunikovat s úřady nebo žádat o podporu. „Musíme si uvědomit, že spousta disidentů má velmi skromnou a někdy až poustevnickou povahu,“ popisuje.
Kromě polních lékárniček nebo plicních ventilátorů minulý týden Paměť národa na Ukrajinu odvezla také československou vlajku ze srpna 1968. Její symbolická cesta vedla až na frontu.
V pohledu na minulost a události ze září 1938 ale Češi tak jednoznačný názor nemají. Že se Československo tehdy mělo bránit, se domnívá sedm lidí z deseti.
V pondělí uplyne 55 let od počátku sovětské okupace Československa. Ačkoli u nás armáda zůstala nečinná, jen od srpna do prosince 1968 zemřelo v důsledku invaze asi 135 československých občanů.
Při první popravě bylo oběšeno devět lidí. Jeden z odsouzených se provinil tím, že si na chvíli sundal židovskou hvězdu, aby mohl tajně nakoupit ve městě. Byl odsouzen za pokus o útěk.
Strahovský stadion opět nabídne přes léto Festival paměti národa. Součástí budou komentované prohlídky, projekce dokumentů s debatami a doprovodný program jako koncerty nebo výstavy.
První běh odstartoval v sobotu v půl desáté dopoledne v pražské oboře Hvězda. Účastníci se mohli vydat buď na pěti, nebo na desetikilometrovou trasu. Za týden se běh koná i v dalších městech.
„Bohu jsem nevyčítala, proč právě já. Spíš jsem se divila, že jsem se tam octla právě já, která jsem těm věcem vůbec nerozuměla,“ vzpomínala sestra Bohdanka.
„Požádal nás jeden voják, abychom mu sehnali periskop. Žádný moderní, ale starý sovětský. Když nemusí voják vystrkovat hlavu ze zákopu, méně riskuje život,“ říká Martin Kroupa.
Paní Jarmila násilné bachaře nikdy nezažalovala a nezná jejich jména. Nejdřív se bála, později chtěla zapomenout a událost vytěsnit. Další díl pořadu Příběhy 20. století.