Slovo decimovat používáme s nadsázkou. Říkáme, že nás při procházce zdecimoval pes, že Dolní Kotěhůlky v přátelském zápase zdecimovaly Horní Lhotu. Jenže on to byl nejtěžší trest v římské armádě.
Kdybychom labyrint chtěli přeložit jediným českým slovem, vybrali bychom bludiště. Jenže pozor! Bludiště je budováno s rozmyslem. Zato ve slově labyrint se ozývá náznak chaosu.
První jablko sváru se vyskytlo ve starém Řecku. Spískali to ti, kteří doufali, že když na svatbu nepozvou hašteřivou bohyni sváru, rozprostře se nad oslavami mír a spokojenost. Bláhoví snílci!
Roztomilé psychodrama vojevůdce a státníka Gaia Julia Caesara. Proč bylo rozhodování, zda Caesar má, či nemá překročit jednu malou severoitalskou říčku, tak obtížné?
Bystrý, odvážný, věrolomný a rusý Odysseus vyplul od Tróje s dvanácti loďmi naloženými kořistí a vojáky. Trvalo deset let, než vstoupil na břeh rodné Ithaky. A vrátil se sám a s holýma rukama.
O nadutých zbohatlících říkáme, že jsou to nabobové.
Za „příliš vlezlé, vulgární a ostentativně bohaté“ byli nabobové považováni už v druhé půli osmnáctého století, kdy se objevili v Británii.
Když je něco obludné, neukojitelně žravé a ve své nenasytnosti případně i kruté, je to moloch - ať jde o tvora, o modlu či státní instituci. Moloch trčí proti člověku a terorizuje ho.
Antičtí bohové vesele lhali, podváděli, cizoložili, znásilňovali, kradli, vraždili, ubližovali ženám, starcům a dětem a ztrpčovali život nevinným. A ostatní? Když dva dělají totéž, není to totéž.
Bazilišek na dálku zavání neplechou. Lidem při tom slově rychle naskočí výrazy jako proradnost, zákeřnost, jedovatost, licoměrnost. Charakterem nepřekvapí, samá známá špatnost. Jak ale vypadá?
Věta „Pořídil jsem to za nepatrný obolus“ dokládá výhodnou koupi - a také neznalost. Ale vytýkat to v době „neodolatelných“ nabídek, „ještě krémovějších“ chutí a „nezapomenutelných“ dovolených?
Makedonský král Filip II. by býval určitě raději, kdyby se filipiky jmenovaly po někom jiném. Měl sice velkou moc a skvělou armádu, ale přece jen mu působilo potíže, když byl veřejně nazýván banditou!
Co se dá z vyvodit z příběhů o nevděčných hadech? Že na milosrdenství, lásku, sympatie, ochotu pomoci máme zapomenout? Jen kvůli obavě, že se možná zklameme? A co když ne?
Cynik je bezohledný, otrlý chlap, který vychvaluje vodu a pije víno. Cynikové pohrdají ostatními, a ti jim oplácejí stejně. K jednomu druhu cyniků je ale možné cítit obdiv: k těm prvním. K filozofům.
Co kdyby králův syn přišel za vychovatelem s očima navrch hlavy a s prstem na slovech „už jsem měl pěkně v hlavě, a nejen má duše, ale i tělo už bylo chtivé rozkoše"? Choulostivé pasáže musely pryč.
Fúrií bylo v dějinách nepočítaně. Ale ty první, které daly přezdívku dalším nesnesitelným, dotěrným, mstivým ženám, byly pouze tři. Bydlely v podsvětí, ale doma se nezdržovaly: musely štvát hříšníky.
Alexandr Makedonský alias Veliký byl muž, kterého bavilo vyzrávat na překážky. Čím větší překážka, tím byl spokojenější. Jak ale rozvázal pověstný gordický uzel? Tasil meč, nebo vytáhl kolík?
Chodský vůdce Kozina zval Lomikara do roka a do dne před boží soud. A Lomikar poslušně do roka zemřel. Spravedlivá odplata? Pokud ano, proč ji církev ve 13. století zakázala?
„Proč se obtěžuješ psaním dopisů? Padesát zlaťáků potřebuji, a žádné milostné dopisy. A tak plať, máš-li mě rád, a máš-li rád peníze, neotravuj." Tolik hetéra, intelektuální družka muže. Jakže?
Dostali jste ojeté jízdní kolo, které šlo rovnou na skládku? Roztomilé koťátko, z něhož vyrostl zježený divous terorizující domácnost? Pak víte, co je danajský dar. Ale aspoň vás neškrtili hadi.
Každý ví, kdo je to barbar: člověk, který je necivilizovaný a chová se nekulturně. Jenže, přísně vzato, barbaři jsme i my. Kdo z nás ovládá alespoň jeden dialekt starořečtiny?
Že sedláci u Chlumce dopadli prachbídně, to ví každý. Jakož i to, že jim tam dali na frak vojáci. Ale čím přesně si sedláci u Chlumce nad Cidlinou prošli? A proč se tam vůbec v roce 1775 objevili?
Slovo emancipace je rodu ženského. Nic jiného bychom ani nečekali, s tím výrazem si přece okamžitě spojíme zrovnoprávnění žen. Jenže - ona je to původně věc čistě mužská. Rodina nesmí vymřít po meči!
S historicky první chimérou přišli staří Řekové. Je známo, že to byli bujní fantastové, ale s tímhle bájným zvířetem to opravdu přehnali: složili si je ze lva, kozy a hada.
Attila: král Hunů; vzteklý, zpupný zakrslík s rozpláclým nosem; ztělesněná pohroma, která si svým řáděním v Evropě vysloužila přezdívku Bič boží. Kde se vládce zjizvených ploskonosů obrací v hrobě?
Esence obludnosti a zákeřnosti sídlila pod platanem a setkání s ní málokdo přežil. S příšerou nakonec zúčtoval až hrdinův kyj, který jí srazil hlavy. O posmrtný život hydry se postarali novináři.
Noční orgie: vybraná krmě, víno teče proudem, zpívá se a výská, zní cimbály a bubínky. Padají zábrany i sexuální tabu. Ohavnost spuštění? Bakchanálie, řekne suše zájemce o dějiny náboženských kultů.
Obludný pes Kerberos hlídal bránu řeckého podsvětí. Měl několik hlav, ale kupodivu jen dvě uši. Ptáte se proč? Inu, také jeho rodiče byli poněkud zvláštní. A uštěkanci navíc nefandil slavný básník.
Byla to taková temnota, že se dala nahmatat, praví Písmo. Černota, v níž si člověk nevidí na špici nosu. Tma tmoucí. Je psáno: "Po tři dny se nikdo neodvážil hnout ze svého místa."