Vláda na návrhu vyzdvihuje zejména to, že si půjčuje hlavně na investování. „Rozpočet je výrazně prorůstový. Historicky tady máme největší množství prostředků na rekordní investice,“ řekl Českému rozhlasu Plus ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) navíc v diskusním pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News uvedl, že „v návrhu vidí prostor na přesuny peněz mezi jednotlivými kapitolami, kvůli minimální rezervě se ale přidání jednomu resortu projeví úbytkem jinde“.

Shoda na podobě návrhu ale nepanuje napříč celou vládní koalicí. Například pro Piráty nabízená varianta není přijatelná, požadují sedm miliard korun na výstavbu bydlení a chtějí o tom iniciovat jednání.

Předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek zase v Radiožurnálu uvedl, že „je to už poněkolikáté, kdy je rozpočet zneužíván k vyřizování politických účtů a my jako slabší koaliční partner dostáváme sesekáno“.

Rozpočet naopak ocenil premiér Petr Fiala (ODS), který v návrhu rozpočtu na příští rok vidí především historicky nejvíce peněz na investice a vláda také snižuje deficit k hrubému domácímu produktu (HDP) k úrovni kolem dvou procent.

Pohled odborníků

Smíšené reakce návrh vyvolává i mezi českými ekonomy. Zatímco někteří oceňují snahu vlády o kompromis mezi snižováním deficitu a podporou investic, jiní upozorňují na nedostatečná řešení strukturálních problémů, které českou ekonomiku dlouhodobě zatěžují.

Ekonomové a ekonomky odpovídali na tři otázky. Jejich odpovědi v plném znění najdete po kliknutí na červenou šipku níže.

1. Jak hodnotíte návrh státního rozpočtu, který v neděli představilo ministerstvo financí?
2. Jaké je podle vás hlavní pozitivum návrhu?
3. Jaké je podle vás hlavní negativum návrhu?
   

   Štěpán Jurajda
   ekonom z CERGE-EI

   1. Hodnotím to jako návrh, který ukazuje důsledky neochoty postavit se čelem ke klíčovému problému strukturálních deficitů způsobených nedávným snižením daňové progrese pod běžnou evropskou úroveň. Dramatické snížení zdanění vysokopříjmových zaměstnanců a vysokopříjmových OSVČ vede ke škrtům ve veřejných investicích do budoucí prosperity. Ale zase jsme pomohli zvýšit ceny nemovitostí.

   2. Pokud někdo bere nízkou daňovou progresi jako politický fakt, pak je pozitivní snaha nepropadnout do ještě většího dluhové zátěže před blížícím se začátkem populačního stárnutí.

   3. Výdaje na vzdělání a vědu stále ukazují, že šetřit umíme hlavně na tom, na čem záleží budoucí růst ekonomiky – na lidském kapitálu. Dobře je to vidět i na střednědobých výhledech. Stačí sledovat vývoj podílu výdajů vůči HDP. Od roku 2021 rostly výdaje státního rozpočtu na MŠMT výrazně pomaleji než HDP. Ambici vrátit se na výdajový podíl HDP na vědu, který tu byl před pěti lety, také nevidím. Ohánět se kritikou daného sektoru nestačí, protože pozitivních změn jde dosáhnout tehdy, kdy navýšené výdaje podmíním konkrétními reformami. To jde těžko, když nadále šetříme na budoucnosti.

   

   Jana Matesová
   ekonomka a bývalá zástupkyně Česka ve Světové bance

   1. Rozpočet stále republiku zadlužuje, ale bez velkých změn zákonů z minulosti zakládajících povinnost vyplácet z rozpočtu výdaje, které dosahují až devadesáti procent všech rozpočtových příjmů, anebo bez návratu zdanění fyzických osob blíže původní daňové struktuře zrušené na konci roku 2020, to bez velkého schodku rozpočtu ani nešlo. Deficit je aspoň klesající a vláda dodržela striktní zákonná rozpočtová pravidla a nepodlehla pokušení porušit je v zájmu volebních úliteb, jak to udělala předchozí vláda.

   2. Asi překvapím. Pro mě je největším pozitivem rozpočtu, že vláda přes všechny enormní tlaky dodržela plánovaný rozpočet na obranu. Zajištění bezpečnosti obyvatel je první a naprosto nejzákladnější funkce státu. Kvůli ní se lidé historicky sdružovali do větších uskupení. V současném světě s jeho technikou pro vedení útočných válek a rozložení sil a expanzivních chutí je základní formou zajištění fyzického bezpečí obyvatel i zajištění bezpečí proti agresivním formám hybridní války odstrašení.

   Za prvé, když hnutí Stačilo otevřeně kritizuje výdaje na obranu, zbývá připomenout, že za komunistického režimu byly výdaje na obranu 6-7 % HDP, přestože bezpečnostní situace ve světě byla příznivější než nyní. Za druhé, celý rozpočet na obranu, včetně té civilní infrastruktury, odpovídá výdajům na tzv. státní pojištěnce, občany, kteří zdravotní pojištění neplatí sami, ale platí je za ně stát.

   3. Stále příliš vysoký podíl mandatorních výdajů na příjmech rozpočtu. To není překvapením, ale je to hlavní negativní rys. Ke snížení podílu mandatorních výdajů, tedy těch, které stát vynakládat musí, protože to vyžadují jeho zákony a platné smlouvy, na příjmech rozpočtu vyžaduje změny zákonů. Vláda se o ně pokusila a některé se jí i podařily, nejvýznamněji u výdajů na penze. Jenže české veřejné rozpočty potřebují buď podstatně radikálnější osekání zákonem vyžadovaných výdajů, anebo radikální zvýšení daní. Na radikálnějším osekání zákonem vyžadovaných výdajů se vláda neshodla ani uvnitř koalice. Naopak další zákony zakládající mandatorní výdaje přidala, např. cíl, že platy učitelů mají dosahovat 130 procent průměrné mzdy, vložila rovnou do zákona.

   Bohužel platí, že v situaci, kdy jen samotné mandatorní výdaje představují až alarmujících devadesát procent všech příjmů rozpočtu, jako tomu dlouhodobě bývá u nás, má stát skoro nulový manévrovací prostor pro mimořádné situace jako pandemie, přírodní katastrofy, zvyšování platů ve veřejném sektoru, řešení nečekaných událostí, vlastní priority vlády.

   V podpoře růstu ekonomiky má stát v této situaci k dispozici omezení byrokracie a zvýšení efektivnosti státu, ale investice do chybějící dopravní infrastruktury a nedostatečné odolnosti a zabezpečení energetických, vodních a informačních sítí musí stát také dělat na dluh.

   S takto vysokým podílem mandatorních výdajů na příjmech veřejných rozpočtů se stát nedá efektivně řídit, na to mezinárodní instituce upozorňují Česko už od konce 90. let.

   

   David Marek
   hlavní ekonom společnosti Deloitte, člen NERV, poradce prezidenta Petra Pavla

   1. Je to realistický kompromis mezi snahou o snižování rozpočtového schodku a zároveň podporou hospodářského růstu, protože fiskální konsolidace, která probíhá, cítelně zasahuje do vývoje ekonomiky v letošním roce, a to pozitivně i negativně. Pozitivně v tom smyslu, že opravdu neviditelně snižuje rozpočtový deficit, ale také viditelně zpomaluje růst ekonomiky. Rozpočet na příští roky je reakcí na to, aby se oba aspekty více vyvážily.

   2. Za mě je pozitiv více. Tím hlavním je pro mě především výrazné zvýšení kapitálových výdajů, tedy investic státu. Nárůst o více než 35 procent je opravdu velmi výrazné zvýšení a ukazuje na to, že investice jsou opravdu prioritou této vlády. A za mě je také takovým menším dílčím pozitivem i nadprůměrné zvýšení výdajů v oblasti vědy a výzkumu.

   3. Nevím, jestli úplně negativa, ale jako riziko bych viděl, že jsou naplánovány prakticky stejné mzdové výdaje jako v letošním roce, respektive minimální zvýšení. Trošku se proto obávám, že se v průběhu příštího roku dostaneme tam, kde jsme byli minulý týden: že se ozvou hlasy, které budou požadovat zvýšení platů ve veřejném sektoru a zjistí se, že na to ve státním rozpočtu žádné prostředky nejsou. Takže je možná dobré si toho všimnout už teď, a ne až příští rok o prázdninách.

   

   Petr Dvořák
   rektor VŠE

   1. Jde o rozpočet, který je sestavován v určité politické (bezpečnostní hrozby, volební rok, vláda pětikoalice, opozice vytváří představu, že lze zvyšovat výdaje, aniž by se zvyšovaly daně) a ekonomické situaci (ekonomika roste jen velmi mírně), která nedává moc možnosti sestavit rozpočet výrazně jiný.

   2. I v situaci, kdy se vládě nepodařilo realizovat hlubší reformy, které by výrazně snížily strukturální deficit, nesáhla k tomu, aby to řešila nezodpovědně dalším zvýšením schodku rozpočtu. Je třeba však podotknout, že vzhledem k důvodům uvedených v předchozím bodu není realizace potřebných reforem vůbec jednoduchá.

   3. Nepodařilo se realizovat takové změny, které by umožnily odstranit, či alespoň výrazně snížit strukturální deficit, což by umožnilo při výrazně nižším schodku ve větší míře podpořit vládní priority.

   

   Vít Hradil
   hlavní ekonom společnosti Cyrrus

   1. Rozpočet na rok 2025 pokračuje v duchu hesla předchozí vlády, která o sobě tvrdila, že není ani pravicová, ani levicová, nýbrž že je „pro všechny“. Pravicově smýšlejícím voličům tedy nadělí nižší daně a levicově smýšlejícím vyšší výdaje. Není ovšem těžké si domyslet, v čem spočívá hlavní úskalí těchto rozpočtů „pro všechny“. Je jím hrozivý deficit a následně dluh, který předáme našim dětem. Zdá se tedy, že tato politika nakonec není tak docela „pro všechny“, jako spíše „pro všechny, kromě těch, kteří to budou muset v budoucnu zaplatit“.

   2. Kvitovat lze relativně slušné zastoupení investičních výdajů. Hovořit o nich jako o „rekordních“ je ale poněkud zavádějící, jelikož v nominálním vyjádření jsou vzhledem k inflaci „rekordní“ prakticky všechny výdaje v jakémkoliv roce. Je ovšem pravda, že podíl investic na celkových výdajích je na české poměry spíše vyšší, byť ani zde nelze mluvit o rekordu, jako spíše o mírně nadprůměrném výsledku.

   3. Jednoznačně samotná výše deficitu. Mamutí schodky ve stovkách miliard korun byly s přimhouřenýma očima tolerovatelné v krizových letech pandemie či energetické krize. V roce 2025 ovšem samo ministerstvo financí očekává ekonomický růst tempem 2,7 procenta, což v českém kontextu znamená dobré ekonomické počasí. Pokud nejsme schopni ani v dobrém roce hospodařit přibližně vyrovnaně, znamená to, že nemáme veřejné finance pod kontrolou.

Miroslav Harant Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít