Podle agentury Reuters půjde o doporučení do roku 2040 omezit emise skleníkových plynů o 90 procent oproti roku 1990.

To je na spodní hranici toho, co Evropské unii doporučuje vědecký panel s ohledem na ochranu klimatu. Řada kritiků považuje ovšem i toto tempo zelené transformace za příliš překotné, ostatně vychází z toho třeba současné protesty zemědělců, které se valí Evropou.

Autoři studie Investice do budoucnosti ale argumentují, že se vyplatí s rozvojem obnovitelné energetiky, s renovacemi budov či s přechodem k udržitelnějšímu farmaření naopak ještě zrychlit.

„Obava je oprávněná, protože to je velká změna a velká transformace. Z čísel je ale jasné, že ve chvíli, kdy budeme dělat méně a kdy budeme zdržovat a začneme později, tak náklady budou ještě vyšší. To znamená, že čím dříve a čím rychleji začneme snižovat emise, tím větší pozitivní dopad to bude mít. Celkově poměr vychází tak, že do roku 2030 jsou přínosy 1,4krát až 4krát vyšší, než jsou dodatečné investiční náklady,“ říká Štěpán Vizi z Centra pro dopravu a energetiku, které se na tvorbě studie podílelo za Česko.

Tomu se podle této analýzy obzvlášť vyplatí třeba investice do renovací budov, tedy ještě posílit programy jako Nová zelená úsporám.

„Česko je jednou ze zemí, kde je jeden z nejvyšších poměrů přínosu a nákladů pro investice do úspor energetické efektivity. Ze studie vychází to, že za každou korunu, kterou investujeme do opatření na úspory energie, se nám 3,6 koruny vrátí,“ uvedl Vizi.

Podle něho je také zásadní, aby měly k úsporným opatřením přístup i nízkopříjmové domácnosti: „To znamená umožnit jim zrenovovat budovy a podobně, protože jinak z toho profitovat nebudou. Podobně je potřeba také podpořit, aby domácnosti mohly nějakým způsobem přejít na vytápění založeném na obnovitelných zdrojích, protože to jim umožní zbavit se závislosti na drahých fosilních palivech a je to i součástí řešení energetické chudoby. Velmi zasaženou skupinu jsou zejména lidé žijící v nájemním bydlení.“

Skončit s fosilním skanzenem

Evropská komise si nechala spočítat, že v současnosti navrhované tempo zelené transformace bude po roce 2030 vyžadovat každoroční investice 1,5 bilionu eur. To je asi sedmnáct českých státních rozpočtů.

Zároveň lidem zdražuje elektřina, stále víc jich má hluboko do kapsy, řešíme více souběžných krizí, a tak je přirozené si myslet, že peníze jsou potřeba jinde než v zelené transformaci. Ta je na druhou stranu i generuje, takže záleží také na jejich přerozdělení.

„Výnosy máme typicky třeba z emisních povolenek. Zde se bavíme o tom, na co je rozdělujeme, kdo se k nim dostane, jestli to půjde jenom velkým firmám nebo i domácnostem, a jestli to nějakým způsobem řeší i sociální potřeby,“ upozorňuje Tomáš Jungwirth Březovský, vedoucí klimatického týmu Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

„Můžeme se snažit si tady držet ještě chvíli fosilní skanzen, dlouhodobě na to ale velmi dojedeme. Pokud se naopak vydáme cestou rychlejší dekarbonizace, rychlejší výstavby obnovitelných zdrojů, sítí a tak dále, tak to je investice do naší budoucnosti,“ upozorňuje.

„Na druhé straně se musíme podívat na náklady toho, že nebudeme dělat nic a necháme klimatickou změnu rozjet se plným tempem a že to bude mít jednak přímé dopady z hlediska extrémních výkyvů počasí, destrukce infrastruktury a tak dále, a jednak nepřímé, které ani nedokážeme vyčíslit. To, co investujeme navíc, je pojištění proti budoucnosti, kterou tady nechceme,“ myslí si šéf klimatického týmu AMO.

Evropská unie tento týden navrhne přesnější podobu tempa své zelené transformace. Bude se o něj ale hrát i v červnových volbách do Evropského parlamentu.

Jan Kaliba, eza Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít