Patří sem příslib vojenské pomoci ve výši v přepočtu více než bilion korun, celkem šest nizozemských a dánských tolik vytoužených F-16, které měly být už během summitu na cestě ukrajinským směrem, plánovaná dodávka dalších desítek antiraketových systémů a jako zprostředkovaná pomoc i rozmístění amerických dalekonosných raketových systémů, které by se ve Spolkové republice měly objevit v roce 2026.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Co si z Washingtonu odváží ukrajinský prezident

Jenže ukrajinský prezident zřejmě čekal ještě něco navíc.

Faktem je, že státy NATO ve Washingtonu dospěly k mírně obsažnější formulaci příštího možného připojení Ukrajiny k Alianci. Podle té je Ukrajina „na nezvratné cestě k plné euroatlantické integraci včetně členství v NATO“.

Za dalším z váhavých kroků na této cestě lze hledat naléhání především východoevropských zemí.

Jenže – ukrajinské naděje získat pozvánku už během jubilejního 75. summitu rovnou v americké metropoli se opět nenaplnily. Účastníci jen potvrdili, že Ukrajina bude do Aliance přizvána, „jakmile tu bude jednomyslné rozhodnutí všech členských zemí a jakmile Kyjev splní všechny předběžné podmínky“.

Což ve srozumitelnějším překladu znamená „až skončí válka“.

Euroatlantická civilizace

Obavy rozhodujících severoatlantických mocností, že případné překročení regulí Aliance a přijetí Ukrajiny za člena NATO ještě během války by automaticky uvedlo do chodu článek 5 Washingtonské smlouvy.

V tom se jednoznačné praví, že útok na jednu členskou zemi je útokem na celou Alianci, která by tak byla vtažena do přímé ozbrojené konfrontace s Ruskem, takže zmíněné strachy jsou pochopitelné.

Je tu ovšem i jiný, čistě lidský aspekt: Západ s oblibou tvrdí, že ruský vpád na Ukrajinu je útokem na celou euroatlantickou civilizaci – a to jistě je.

Pak je ovšem podivné, že tomuto útoku aktivně vzdoruje (pravda, severoatlantickými zbraněmi) jako jediná nečlenská Ukrajina.

Vladimir Putin proto naopak skoro právem tvrdí, že v tomto případě jsme svědky války kolektivního Západu proti Rusku, a to „do posledního Ukrajince“. Věru prapodivný svět…

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít