První zpráva Eurostatu o vývoji veřejných financí v roce 2024, tak vlastně potvrzuje rozhodnutí Evropské komise, která v létě zahájila proti sedmi zemím řízení o nadměrném deficitu. Najdou se mezi nimi – kromě tradičních podezřelých, jako jsou Francie, Itálie, Malta a Belgie – opět tři visegrádské země.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Dluhová spirála. Unikne jí Česko?

Řízení o nadměrném deficitu se obvykle začíná v těch případech, když schodek překročí tři procenta HDP. Popravdě řečeno, to se loni stalo i Česku, ovšem zmíněná hranice byla překročena jen mírně a navíc, letošní bilanci by měl zlepšit úsporný balíček. Proti tomu se ve třech státech Visegrádu schodek naopak zvyšuje, a tak tamní ministři financí nemohli čekat slitování.

Nejde zapomenout, že ani výsledek Česka není zrovna výstavní. Stačí připomenout hodnocení rozpočtu od Petra Dufka, hlavního ekonoma banky Creditas: „Je sice vidět, že tempo zadlužování zpomaluje, avšak stále jde o stovky miliard, které si stát musí na svůj provoz vypůjčovat. Problémem není ani tak výše jako soustavný nárůst tohoto dluhu způsobený permanentními deficity státního rozpočtu,“ uvedl expert.

Bilance českého rozpočtu je tedy stejně špatná jako v zemích V4 nebo v Rumunsku, aspoň se trochu zlepšuje, zatímco u zmíněných sousedů je naopak čím dál horší. Tři státy Pobaltí jsou na tom lépe, v posledních dvou letech se ale také začínají propadat k horšímu.

Kartami zamíchal covid

Událostí roku je tedy příběh veřejných financí na východě Evropské unie. Pobaltí, Rumunsko i V4 se ještě v časech před krizí mohly chlubit dobrými rozpočty, jejichž zadlužení zdaleka nedosahovalo parametrů západní nebo dokonce jižní Evropy.

Ovšem pak přišel covid a najednou si bylo možné si půjčovat libovolné částky na podporu obyvatelstva a ekonomiky. Vlády na východě si tím uvědomily neobvyklou věc: bankéři jim věří dostatečně, aby mohly žít celá léta z půjček. To mělo své důsledky.

Většina délesloužících členských států Evropy začala po konci covidové pandemie své rozpočty opět dávat do pořádku, státní dluhy snižovat i přes náraz energetické a inflační krize.

Politici Východu však se stejným klidem jako v časech pandemie začali pomocí půjček tlumit dopad vysokých cen na obyvatelstvo. Tím se deficit dál prohloubil. Je pravda, že inflace na Východě byla tíživější, to bylo ale hlavně z toho důvodu, že zdejší vlády rozdaly také během covidu víc peněz než jinde.

Jednou větou: ve východoevropských zemích v čele s Visegrádem se roztočila dluhová spirála a úkolem dne se z ní stalo vystoupit. Jde ocenit českou vládu, že se o to snaží, to v každém případě. Přesto příklad Maďarska, Polska a Slovenska, tedy zemí, kterým rozumíme, je dostatečným varováním, že předem vyhráno není.

Stačí jen nevelká dávka populismu, s jejíž pomocí si vládní představitelé budou chtít koupit hlasy ve volebním roce 2025, a také Česko bude následovat své východní vzory.

Nejistotu ještě podporuje okolnost, že vláda přestala zveřejňovat data z přípravy příštího rozpočtu. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) sice ujišťuje, že se bude držet střednědobých výdajových rámců a je ochoten diskutovat o změnách nejvýš v řádu jednotek miliard.

Co ale takový slib znamená v nejistém prostředí východoevropských rozpočtů… 

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít