V časech ekonomické a bezpečnostní stability to pro českou společnost nebyl až tak zásadní problém. Zvykli jsme si prostě na to, že na Hradě je politik, který se ne vždy drží zavedených výkladů ústavy a nepokrytě umetá cestičky svému politickému spojenci Andreji Babišovi (ANO).

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Prezident vládě nepomáhá

A naopak oslabuje, jak to jde, politiky, kteří mu oponují nebo se s ním v minulosti dostali do střetu.

Zeman byl také dlouho obhájcem Putinova Ruska. Činil tak i poté, co Rusko anektovalo Krym, přičemž se aktivně pokoušel zpochybňovat západní sankce proti Rusku. Svůj postoj změnil až po vpádu Ruska na Ukrajinu letos v únoru.

Bohužel ale ani poté nezačal tahat za jeden provaz s vládou, na níž leželo po začátku ruské agrese těžké břímě. Musela nejen najít způsob, jak co nejúčinněji pomáhat napadené Ukrajině a statisícům ukrajinských uprchlíků, ale také se vypořádat s ekonomickými dopady války, včetně prudce rostoucích cen energií.

Další politické štulce

Když už není prezident schopný s vládou konstruktivně spolupracovat, možná by stačilo, kdyby se soustředil na důstojné dosloužení svého mandátu v politickém ústraní na zámku v Lánech, kde většinu času pobývá. Veřejnost by to ve světle jeho zdravotního stavu pochopila.

Jenže Zeman bohužel pozici vlády dál různými způsoby oslabuje. K veřejnosti nepromlouvá jako skutečná hlava státu, která by kupříkladu mohla v nelehké době vyzvat občany ke klidu a jistým obětem. Anebo moderovat diskuzi mezi vládním táborem a opozicí, během níž by se hledala nejlepší řešení.

Vyjadřuje se spíše prostřednictvím občasných rozhovorů pro soukromá média. A to bohužel navíc způsobem, který ke stabilizování situace u nás příliš nepřispívá.

Nedávno tak iniciativně nabídl, že by odvolal ministra vnitra Víta Rakušana (STAN), pokud by ho o to požádal premiér Petr Fiala (ODS). Zeman přitom dobře ví, že takový krok by vedl k vládní krizi, protože Rakušan je předsedou druhé nejsilnější vládní strany.

Podprahovým útokem na vládu byla i Zemanova schůzka s předsedou největší odborové centrály u nás, Josefem Středulou, který kandiduje na post prezidenta. Zeman ho už dříve podpořil.

Tomu, že se oba postavili kriticky k pomalému tempu vládních opatření v boji s vysokými cenami energií, se dalo do jisté míry rozumět, protože vláda s razantními kroky dlouho otálela.

Za hranou ale byla jejich debata o demonstraci, kterou odboráři chtějí svolat na 8. října do Prahy. Prezident dobře ví, že odborářská demonstrace v současné napjaté situaci může být zneužita antisystémovými a proruskými silami, které uspořádaly vlastní demonstraci v Praze na začátku září.

Zeman prostě svorníkem společnosti a politiky nechce být, ani když společnost a vláda čelí hluboké krizi. Otázkou také je, do jaké míry skutečně přehodnotil své postoje k Rusku.

Při schůzce s velvyslanci České republiky na konci srpna hájil Maďarsko, které se stalo jakousi pátou kolonou Ruska v Evropské unii. Francouzsko-německý návrh na rozšíření většinového hlasování na úkor jednomyslnosti, který by unii pomohl k větší akceschopnosti, odmítl s tím, že jde prý o snahy o poručníkování Bruselu.

Jisté je, že si vláda bude muset v necelých šesti měsících, které zbývají do konce Zemanova mandátu, poradit bez jeho podpory. Spíše může z jeho strany očekávat další politické štulce. Jinak než tímto způsobem se bohužel dosluhující prezident zviditelňovat asi neumí.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít