Nikaragua ukončila podporu území, které si nárokuje pevninská Čína, měsíc po volbách, ve kterých prezident Daniel Ortega počtvrté obhájil mandát. I když podle řady kritiků – v čele se Spojenými státy – zvítězil nespravedlivě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Leona Šmelcová: Ortega zavrhl Tchaj-wan a otevřel náruč Číně, která překresluje mapu vlivu v regionu

Washington volby označil za frašku, nedávno také posílil sankce proti některým nikaragujským představitelům – v tom někteří spatřují nitky, které přispěly k upředení nynějšího Ortegova rozhodnutí.

Spor o status Tchaj-wanu se datuje od konce čínské občanské války v roce 1949, kdy nacionalistické síly věrné vládě Čínské republiky prchly na ostrov, zatímco na pevnině převzala moc Mao Ce-tungova komunistická strana. Čínští komunisté od počátku hlásají suverenitu nad ostrovem, i když na něm nikdy nevládli, a snaží se Tchaj-wan udržet v mezinárodní izolaci.

Na americkém zadním dvorku

Peking přitvrdil v těchto snahách v roce 2016 po zvolení tchajwanské prezidentky Cchaj Jing-wen, která je oproti svému předchůdci výraznou odpůrkyní sbližování s Čínou. Tehdy Tchaj-wan počítal s podporou 21 zemí, v posledních pěti letech přišel už o sedm z nich.

Číslo čtrnáct navíc zřejmě nebude konečné. K podobnému kroku jako Ortega se chystá i nově zvolená prezidentka Hondurasu Xiomara Castro. Naopak guatemalský prezident v minulých dnech ujistil Tchaj-wan, že s ním může počítat i nadále.

Spíše než o věrné přátelství jde ale o vyhodnocování, co se vyplatí víc. Ostatně není tajemstvím, že tato – v uvozovkách – přetahovaná o spojenectví, která zvyšují, či naopak snižují legitimitu ostrova na mezinárodním poli, se vede především na bázi podpor a investic, ať už z čínské, nebo tchajwanské kasy.

Nikaragujský průplav

Co nový vztah s Pekingem přinese Nikaragui, to se dříve nebo později začne ukazovat. Kdo ví, jestli se neoživí myšlenka Nikaragujského průplavu, konkurenta Panamského průplavu, do kterého chtěl před osmi lety investovat čínský miliardář Wang Ťing, jak připomněl expert na čínsko-latinskoamerické vztahy Evan Ellis pro think-thank Global Americans.

Ortegův krok může každopádně ovlivnit směřování v celém regionu a jen dokládá, že svět se znovu polarizuje. Američané jistě nevidí rádi, že na jejich „zadním dvorku“, jak se oblasti někdy říká, mohou sílit čínskými penězi podporované režimy autoritářských populistů.

I proto, že Čína sleduje jen své zájmy, ale co se děje na domácí půdě zemí, kde chce vliv, je jí vesměs jedno. Ať už jde o drogový byznys, či organizovaný zločin, nebo posilující prezenci Ruska a Íránu v oblasti.

Ožehavost sporu jsme ostatně pocítili i u nás mocnými tlaky před loňskou diplomatickou cestou šéfa senátu Miloše Vystrčila do Tchaj-peje. A nikoli jen my. Peking mimořádně pobouřilo nedávné otevření zastupitelského úřadu, de facto ambasády, v Litvě, i nynější návštěva francouzských poslanců v Tchaj-peji. Tchaj-wan je zkrátka rád za každou mezinárodní podporu, bohužel i za tu problematickou. Takže i ztráta chudé, autoritářské Nikaragui bude Tchaj-pej bolet.

Leona Šmelcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít