V zahraničí mezi oblíbené formy protestu klimaaktivistů, co chtějí změnit svět k lepšímu, patří lepení se k silnicím, případně polévaní slavných obrazů čímkoliv.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Nerůstové vize hnutí Poslední generace není radno podceňovat

Hnutí ohlásilo poslední demonstraci za omezení rychlosti v Praze, která bude zakončena piknikem na silnici. Poté nastane prázdninová přestávka, v jejímž průběhu příznivci načerpají síly k dalším akcím. Kdekoliv na světě.

Čeští politici i policie zatím do velkých střetů s touto skupinou nejdou. Pražský magistrát řešil omezení demonstrací, ke kterému nakonec vedení města nenašlo odvahu. Poslední pochod proti rychlosti jen náhodou neskončil tragicky, demonstranti oproti schválenému plánu zablokovali všechny jízdní pruhy, což jeden z řidičů psychicky nevydržel a strkal protestující vozem.

Přivolaná policie demonstranty usměrnila a případně protiprávní jednání vyhodnocuje. Z jazyka vyjádření plyne, že její sympatie nejsou zrovna na straně protestujících.

Regulovat společnost

V Německu, konkrétně Bavorsku, ale prokurátoři aktivistům odposlouchávají telefony, policie provádí razie a skupina a její členové čelí trestnímu vyšetřování za činy, z nichž mnohé souvisejí se zdržováním lidí na silnicích, s vandalismem nebo poškozením majetku.

Německé razie proti příznivcům Poslední generace narazily u Organizace spojených národů, jehož mluvčí se nechal slyšet, že protestující v „rozhodujících okamžicích přispěli k tomu, aby vlády a vedoucí představitelé hospodářství dělali mnohem více v ochraně klimatu“. Otázkou je, co tím vlastně míní.

Dopravní infrastruktura v Česku je tragická, magistrála procházející centrem hlavního města po třiceti letech svobodného státu nepochopitelná a snaha některých politických stran pod rouškou konzervativismu podporovat osobní autodopravu na úkor veřejné začíná být únavná.

Nicméně i přes odpor části společnosti jde řada městských částí cestou zklidnění dopravy. Její zpomalení v rezidenčních čtvrtích, tedy tam, kde to dává smysl, je realitou. A klidně si tento úspěch může připsat Poslední generace, i když s ním mnoho společného nemá.

Co by však nemělo ujít naší pozornosti, je posun z hnutí, kterému jde o dopravu a její zklidnění, k politické platformě, jejímž cílem je změna světového řádu. Jeho základem je teorie ekonomického nerůstu. 66bodový plán německého ideologa Poslední generace ekonoma Helge Peukerta je pak horší než sny o rovnostářské společnosti komunistů, které v praxi vyústily v lepším případě ve zbídačení podstatné části populace.

Kdo si pamatuje nerůst v době budování socialismu, nechápe, proč omezování v zájmu všeobecného blaha získá vždy řadu přívrženců. Pochopí, když se posléze ukáže, že tito revolucionáři chtějí být mezi těmi, kteří regulují společnost, nikoliv mezi masou regulovaných.

Pochodování po magistrále i lepení k silnici je s ohledem na ambice organizátorů vládnout dobré sledovat. Už proto, aby se člověk neprobudil do krásného nového světa, ve kterém není místo pro život.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít