Zhruba jedna třetina zažila přímý rasistický útok. Stejný počet získává v zaměstnání pocit, že se stali lidmi druhé kategorie. Nevyznamenává se ani evropská policie. Asi 58 procentům evropských Afričanů bělošští policisté dávají najevo, že patří do podřadného lidského druhu a podle toho s nimi zacházejí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ivan Štern: Evropa je rasistická, ne že ne!

Šetření probíhalo ve 13 zemích Evropské unie. V Belgii, Dánsku, Německu, Finsku, Irsku, Itálii, Lucembursku, Rakousku, Polsku, Portugalsku, Švédsku a Španělsku. Překvapivě nejhorší zkušenosti mají evropští Afričané s Němci, Rakušany a s Finy.

Do určité míry je možné vysvětlit nevlídné zacházení s nimi v Rakousku, a hlavně pak v Německu, přesycením obou zemí uprchlíky, kdy zejména Němci, ponechaní řadou evropských zemí v otázce uprchlické na pospas, už mají uprchlíků doslova nad hlavu a už zdaleka u nich neplatí ono merkelovské „zvládneme to“.

Pak ovšem svému postoji k lidem z Afriky už vůbec nerozumějí Finové, jestliže nadto s nimi sousedící a kulturně blízcí Švédově představují pravý opak.

Duševně zatuhlá společnost

Finský komentátor Lapin Kansa, ač má za to, že rasismus je nepřijatelným společenským jevem, soudí, že ve finské společnosti patrně zakořenil velice hluboko a vymýtit ho je během na dlouhé trati.

Jaké použít nástroje k jeho postupnému odstranění sice netuší, ví jen, že i ve společnosti vyznačující se vysokou vzdělaností a otevřeností k světu sama kultivace vzděláním nejspíš nestačí.

Pia Heikkilä, zpravodajka deníku Kauppalehti, cituje svého indického přítele. Ptal se jí, proč Finové otevřeně nenávidějí cizince, když se mají tak dobře a kdy je lze považovat za opravdu šťastný národ? Na otázku odpověď nenašla.

Jen ji napadlo, že její krajany, původně lesní národ, děsí cizinci jako takoví a že možná se jednoduše nechtějí dělit o dobra, která těžce vydobyli na nevlídné severské přírodě.

Současně zjišťuje, že rasismus působí zhoubně v samotné ekonomice. Diskriminace menšin ji znehybňuje. Píše: „Když diskriminujeme lidi jiného etnického původu, pohlaví nebo náboženství, diskriminujeme jejich talent, schopnost inovací a kulturní perspektivu.“

Zdůrazňuje, že uvedené poznání je výsledkem celé řady univerzitních studií. Dávno již objevily, že „skupiny lidí různého pohlaví a barvy pleti jsou vynalézavější a produktivnější než skupiny lidí stejného původu“.

Je vlastně klika, že výzkumníci vynechali Česko. Asi bychom dostali podobné známky jako Finové. Už jen proto, že se v Evropě obtížně hledá tak duševně zatuhlá společnost, jakou je naše česká.   

Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost

Ivan Štern Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít