‚Sedmadvacet písečků‘ ničí Evropskou unii
Teprve teď, za pět minut dvanáct ne-li po dvanácté a pod nevybíravým nátlakem Bílého domu, nezbývá Evropské unii než přemýšlet, jestli není v mnoha ohledech tak trochu Potěmkinovou vesnicí. Ani ten tolik opěvovaný společný trh nefunguje tak, jak by měl. Pokud chce tedy uspět v konkurenčním souboji velmocí, ke kterému se evidentně schyluje.
Konkrétně mu například chybí jeden ze čtyř hlavních komponentů, které ho tvoří – kromě volného pohybu zboží, služeb a osob se pořád ještě nepodařilo zrealizovat i volný pohyb kapitálu.
Tedy odstranit překážky pro přeshraniční investice a financování, aby se unijní finanční trh stal efektivnější a konkurenceschopnější.
Přitom by stačilo nastolit jednotná pravidla. Jenže právě v tom je kámen úrazu. Přestože Evropská komise předkládá plány na integraci jednotlivých trhů jeden za druhým, všechno už desetiletí troskotá na tom, že se na nich neshodnou lídři unijních států.
Jsou to oni, a nikoli Evropská komise nebo Evropský parlament, kdo má při schvalování zákonů a nařízení poslední slovo. A ještě ke všemu je musí schválit jednomyslně.
Nejinak tomu bude i v případě ambiciózního Kompasu konkurenceschopnosti, který má evropské ekonomice pomoci ze stagnace. Představila ho tento týden šéfka Komise, ale do jaké míry bude naplněn, záleží jen a výhradně na Radě EU.
‚Časy, kdy jsme záviseli na levné práci z Číny, jsou pryč.‘ Evropská komise hodlá osekat byrokracii
Číst článek
Kompas konkurenceschopnosti
Tedy na 27 lídrech 27 unijních států, kteří v posledních letech dokazují většinou jen to, že se nejsou ochotni vzdát svého vlastního písečku. Zaštiťují se přitom zpravidla „národními zájmy“. Pojmem, pod kterým si může každý představit co chce.
Jenže v tak bouřlivé době, jako je ta současná, není čas na hrátky s pojmy. Cíl je jasný: Viděno zvenčí, zabírá evropský kontinent jen sedm procent světové souše. Je na něm 50 států a z nich se jich 27 sdružilo do Evropské unie.
Ta je se svou necelou půlmiliardou obyvatel po Spojených státech druhou největší ekonomikou na světě. Její společná měna euro je po dolaru nejdůležitější rezervní měnou.
Má všechny předpoklady být velmocí. Pokud si ji ovšem 27 šéfů vlád nerozparceluje do svých 27 písečků. Pak může skončit i jako skanzen pro asijské turisty. A to ještě v tom lepším případě.
Autorka je dlouholetá komentátorka Rádia Svobodná Evropa a Českého rozhlasu
Putinovci označili vraždu dětí z Ukrajiny za úspěšnou ruskou zkoušku lidskosti
Alexandr Mitrofanov
Ztracený horizont Ameriky
Eduard Freisler
Proč Babiš už nemává svou červenou kšiltovkou?
Kateřina Perknerová
Trump šíří nebezpečný chaos doma i ve světě
Jiří Pehe