Válečná situace, ministryně, náčelník generálního štábu a občanská kontrola
Bylo velmi nepříjemné, když se proslechlo, že v šestém pražském obvodu, kde sídlí instituce obrany státu, probíhá jakýsi konflikt mezi ministryní obrany Janou Černochovou a náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou. Toho sama navrhla vládě jmenovat, požíval tedy její plné důvěry. Asi to nebylo jen tak, když náčelník zvažoval rezignaci, řešil to premiér Fiala a zajímal se i prezident Pavel.
Všichni zúčastnění si dobře uvědomovali, že veřejně řešit rozpory v takové době, kdy skutečná válka je geograficky blízko, je nemilé a neshodu nijak nejitřili. Předseda vlády dokonce rovnou říkal, že vlastně žádná není, pak byla ale otázka, co vlastně s náčelníkem Řehkou na své schůzce probírali.
Radko Kubičko: Válečná situace, ministryně, náčelník generálního štábu a občanská kontrola
A nebylo ani úplně jasné, oč vlastně jde, ale nakonec bylo zveřejněno, že ministryně prý snad příliš zasahovala do Řehkových kompetencí, zejména personálních. Zdůvodňovala to probíhajícím vyšetřováním údajné korupce při armádních zakázkách.
Zároveň se také vyjádřila, že nové přístupy si vyžádala válka na Ukrajině, nová bezpečnostní situace a navyšování rozpočtu. Resort se tomu musí přizpůsobit, vojáci mají řešit problémy napřímo a ne anonymně fňukat v médiích.
Jsou to docela ostrá slova, vojáci by fňukat opravdu neměli, ale faktem je, že armáda v demokratické zemi musí být pod občanskou, tedy politickou kontrolou. To neznamená její politizaci, ale pouze to, že zadání úkolů armádě musí jít opravdu od politiků.
Ne že by ministryně měla rozhodovat o každém rozpisu služeb na vrátnici kasáren. Ale je tu prostě demokraticky zvolená reprezentace, která vede politická jednání, včetně zadávání úkolů armádě.
Armáda připravena na vše
Ministryně obrany Jana Černochová je politicky silná figura, je to místopředsedkyně nejsilnější vládní strany a očekává se od ní, že bude formulovat tyto úkoly zcela v souladu s politikou České republiky.
Náčelník generálního štábu by to měl spíše respektovat. Může samozřejmě dávat politikům nějaká doporučení, jak úkoly plnit, ale nemůže je sám zadávat. Proto některá jeho veřejná vystoupení budí občas rozpaky.
Ministryně obrany měla podezření na korupci v armádě, informovalo ji Vojenské zpravodajství
Číst článek
Jako každý občan má sice svobodu projevu, ale jako nejvýše postavený voják by neměl udělovat rady a vyjadřovat se k tomu, jestli hrozí válka a jak se případně bude válčit. Jeho armáda by měla být připravena na všechny možné eventuality, na mír i na válku, na spojenecké závazky a ostatní je v rukou politiků.
Koneckonců, vrchním velitelem armády není on, ale prezident republiky, byť nyní shodou okolností také generál, i když už ve výslužbě. A Česká republika je součástí aliančního bloku, takže ani na ni úplně nezáleží rozhodnutí o případném ostrém užití armády.
A Severoatlantická aliance je sice vojenskou organizací, ale též pod důslednou kontrolou demokraticky zvolených politiků, až na nějakou tu občasnou výjimku. Ti určují, nikoli vojáci, jaké budou reakce na bezpečnostní hrozby.
Co ale je zcela jednoznačné, případné rozpory v obranném resortu by opravdu neměly být věcí veřejnou, na rozdíl od transparentního a nekorupčního financování ozbrojeného sboru.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Proč nemlčet k tomu, co se děje na Slovensku
Petr Honzejk
Francouzská reflexe covidové pandemie - politici selhali
Klára Notaro
‚Sedmadvacet písečků‘ ničí Evropskou unii
Lída Rakušanová
Jak Rusko přijímá duchovně morální migranty
Alexandr Mitrofanov