V době, kdy v pohraničí vyrůstalo mohutné vojenské opevnění a český národ se obával nacistické agrese, nadnesl Karel Čapek ženský pohled na celé téma.

Argumenty proti válce a pošetilé touze dosáhnout velkých věcí vyslovila z jeviště Národního divadla v únoru 1938 představitelka hlavní role Leopolda Dostalová.

„Čapek byl vůbec dramatikem mého srdce. A když se nad Evropou schylovalo k druhé světové válce, mohla jsem vytvořit nad jiné mě drahou titulní postavu z jeho Matky,“ vzpomínala později Dostalová na svou spolupráci s Karlem Čapkem.

Námět na hru dala Čapkovi jeho žena, herečka Olga Scheinpflugová. Její původní představa se ale od výsledku trochu lišila. Tak to alespoň zachytil O 50 let později ve filmu Člověk proti zkáze režisér Štěpán Skalský, který do rolí manželů Čapkových obsadil Josefa Abrháma a Hanu Maciuchovou.

Ve snímku jsou zachyceny i nejsilnější momenty hry a zvláštní forma, kterou Čapek zvolil. Matka totiž dokáže mluvit se svými mrtvými.

V jednotlivých dějstvích ztrácí jednoho syna po druhém. Jeden zemře při vědecké práci, druhý v letadle, dvojčata se stanou obětí občanské války. Rozvrácenou zemi pak napadne cizí stát a do boje se chce vydat i nejmladší syn. Matka ho ale za žádnou cenu nechce pustit.

V závěru dramatu hraje důležitou roli rozhlas, který informuje o válečných hrůzách a nevinných obětech. Teprve tento moment zlomí matčinu vůli. Podá synovi pušku a řekne už jen jediné slovo: „Jdi!“

Čapkova Matka byla na repertoáru Národního divadla až do září 1938, kdy se Československo ocitlo na pokraji skutečné války.

Jan Herget Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít