Dávali jsme si pozor, aby se z dokumentu o Žbirkovi nestal jeho vlastní pomník, říká režisér Šafránek
Do kin ve středu vstupuje dokument Meky o hudebníkovi Miroslavu „Mekym“ Žbirkovi. „Zaujalo mě na něm to, že to je chlápek, který si zvolil složitější cestu. Má instinkt a šel proti obecnému očekávání,“ řekl Českému rozhlasu Vltava režisér snímku Šimon Šafránek. Zpěváka a skladatel divákům představuje coby muže se třemi domovy: Bratislavou, Prahou a Londýnem.
„Myslím si, že Anglie je pro Mekyho něco jako spirituální vlast. Pocházela odtud jeho matka, vrací se sem velmi rád. A nejde jen o The Beatles nebo o Abbey Road, kde natáčel. My jsme ve filmu zdůraznili linku spojenou s kapelou The Kinks – Mekyho máma ji znala, bydleli ve stejné čtvrti,“ říká Šimon Šafránek s tím, že v jeho filmu žádná melodie od často skloňovaných The Beatles nezazní.
Režisér, autor hudebních klipů, DJ a také novinář se ke Žbirkově hudbě dostal přes svůj předchozí snímek King Skate o československé skateboardové komunitě 70. a 80. let, za který před dvěma lety získal Českého lva za nejlepší dokument.
„Hudbu k filmu jsme hledali v Čechách, ale tam se nám nic nehodilo, tak jsme se obrátili na Slovensko, kde jsme našli Mekyho Žbirku a Laco Lučeniče. Jejich elektro, které dělali v půli osmdesátých let, nám přišlo dobré,” poukazuje například na skladbu Do člna z alba Nemoderny chalan z roku 1984.
„On pak přijel na premiéru dokumentu King Skate do Karlových Varů, líbilo se mu, jak je to nahlas, a pak už spolupráce pokračovala hladce,“ dodává.
1300 střihů
Do střižny šli tvůrci se stovkou hodin materiálů, výsledná podoba vyšla na osmdesát minut a 1300 střihů. Od začátku si prý dávali pozor, aby se z filmu nestala pieta, mramorový pomník.
„Bránili jsme se tomu tak, že jsme se snažili nebrat vážně a onu pietnost se snažili nabourávat,“ říká Šafránek.
Záběry postavili jak na významové hodnotě, tak na té estetické. „Jsou tam krátké střihy a výrazné emoce, díky kterým se divák orientuje,“ říká Šafránek. Ve Vizitce tento přístup vysvětluje na příkladu využití písničky V Klub o známém bratislavském podniku.
Šafránek zároveň odmítá, že by příběh Mekyho Žbirky byl z podstaty příběhem bezproblémovým.
„Vycházel jsem ze životopisu, který napsal Honza Vedral, a díky tomu jsem se dozvěděl, čím vším si Žbirka prošel. Zaujalo mě na něm to, že to je chlápek, který si zvolil složitější cestu. Má instinkt a šel proti obecnému očekávání. Když v roce 1982 porazil se skupinou Limit Karla Gotta ve Zlatém slavíkovi, mohl dál točit písničky typu Atlantida. On se ale spolu s Laco Lučeničem rozhodl udělat tlustou čáru a začal dělat elektroniku, čímž řadu fanoušků zklamal.“
