Nový Král Artuš režiséra Guye Ritchieho je snímek plný setkání: starých hereckých kolegů, středověku se soudobým akčním žánrem nebo také pouličních gangsterů s Pánem prstenů.

7:25 12. května 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Asi před 15 lety v televizi skoro kontinuálně běžela minisérie stanice Hallmark s všeříkajícím názvem Merlin. Role moudrého čaroděje se v této – z dnešního pohledu – trikově spíše humorné fantasy podívané ujal Sam Neill, proradnou královnu Mab ztvárnila Miranda Richardsonová a kouzly zkrásněnou Morganu zase Helena Bonham-Carterová.

To byly prostší časy. Kouzla měla tehdy filozofický význam, milostné aférky byly součástí každé rodiny a hodně se mluvilo o starých obyčejích. Nejspíš všichni jsme navíc viděli celou sérii nejméně pětkrát.

Strážci galaxie Vol. 2 nepotřebují k úspěchu silný děj. Mají totiž tancující větvičku

Číst článek

Artušovská legenda v pojetí britského režiséra Guye Ritchieho se veze v trochu odlišné náladě. Zaprvé, Merlin se stane pouze předmětem vyprávění. Kouzla místo něho převezme mladá bezejmenná (čti jasná Ginevra v pokračování, kterého se zřejmě nedočkáme) mágyně (Àstrid Bergès-Frisbeyová), která dostala od Merlina za úkol provést Artuše (Charlie Hunnam) spirituální cestou od přidrzlého floutka z bordelu po krále Anglie.

Artuš byl od svého osudu odstřižen prohnilým strýcem Vortigernem (Jude Law), který v touze po čím dál větší moci dokázal obětovat vlastního bratra i manželku. V Ritchieho verzi známé pověsti totiž vedle jezerních paní a čarodějů existují i obří sloni nebo bizarní mořské potvory připomínající zvrácenou verzi Uršuly z Malé mořské víly, které pod vysokou cenou přihrávají smrtelníkům černou magii.

Stačilo by jen, aby na sebe Artuš oblékl něco současnějšího, a mohl by se s přehledem stát postavou některé z Ritchieho klasičtějších snímků, jako je třeba Podfu(c)k nebo Sbal prachy a vypadni.

Prochází si totiž podobnou rutinou: šéfuje partičce, které by se dalo ve své době říkat gangsteři, zvládá fungovat v rámci typicky ritchieovských přestřihů mezi navazujícími scénami a při tom všem hláškuje za běhu.

Filmu se dá vytknout řada věcí. Třeba že svého podvyužitého záporáka nechává víceméně jenom ležérně rozvalovat na trůnu, zatímco se hlavní hrdina místo herectví v první části filmu hlavně odhaluje nebo arogantně doráží na zbylé postavy. Nebo že nechává v soundtracku vyznít, co se dá nazvat snad pouze velmi udýchanou hudbou. A konečně že, zřejmě v protislužbě, nechává zahrát cameo roli britského fotbalistu s pověstně směšným hláskem a přízvukem.

Tempo a stylizace jsou ale jeho největším problémem. Více než dvouhodinový film kvůli tomu vyznívá zároveň příliš zkratkovitě i příliš dlouze, v jednu chvíli působí jako našlapaná pecka a v druhé kolabuje v unylých pseudopsychologických vložkách. Jisté kamerové triky pak působí tak, že se legendární postavy mohou každou chvílí probudit ze snu v ulicích současného Londýna. Té přehnané postmoderní stylizace je obzvlášť škoda, protože Král Artuš exceluje právě v momentech jako vystřižených z Pána prstenů, ať už jsou tím představení mytických kreatur nebo bitvy s příznakem magična.

Dá se proto říct, že Král Artuš je především filmem zvláštních setkání: legendy s gangsterkou, přehnaného s uměřeným a fantaskního s bizarním. Po letech se tu navíc setkají Charlie Hunnam a irský herec Aidan Gillen, kteří v roce 1999 zahráli v seriálu Queer as Folk (mimochodem Hunnamovým prvním větším projektem) milence.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít