Po bídném jaru rekordní prázdniny. Do českých kin přišlo v létě nejvíc lidí za čtvrt století
Covid, hollywoodské stávky i útlum domácí produkce zamíchaly s divácky silnými a slabými měsíci. Zatímco před pandemií býval tradičně nejsilnější prosinec, poslední roky se do kin nejvíc chodí v červenci a srpnu.
Česká kina přivítala v červenci a srpnu 3,4 milionu diváků a divaček. Letošní léto tak vychází nejlépe za posledních 25 let, které pokrývají statistiky Unie filmových distributorů.
Těsně překonalo i to loňské, kdy lákaly Barbie, ONEMANSHOW: The Movie a Oppenheimer. Letos se o návštěvnost největší měrou postarala pokračování osvědčených animáků V hlavě 2 a Já, padouch 4. Třetí nejúspěšnější byl Zápisník alkoholičky, pátý další český snímek Vlny.
Pro provozovatele kin je to ale jen mírný důvod k radosti. Před rekordním létem totiž zaznamenali naopak nebývale špatné první pololetí. Když ze srovnání vyřadíme covidové roky 2020 a 2021, návštěvnost od ledna do června byla nejnižší za posledních 11 let.
Podle místopředsedy Asociace provozovatelů kin Daniela Krátkého má kontrast mezi jarními a letními čísly dva důvody. „Zásadní je, že se nejsilnější programová nabídka koncentruje právě do letních měsíců,“ upozorňuje.
Data Unie filmových distributorů tomu napovídají: mezi lety 1998 a 2020 neměl ani jeden nejnavštěvovanější film českou premiéru v červenci. Od roku 2021 se to stalo třikrát ze čtyř případů, byť první z těchto ročníků byl poznamenaný covidem a u posledního můžou finální pořadí změnit zbývající čtyři měsíce.
„Zároveň loňský i letošní rok postihla stávka v Hollywoodu, která se promítla do programové nabídky v dubnu, květnu a červnu, a je to vidět i v návštěvnosti,“ pokračuje Krátký. Scenáristé ukončili stávku loni v září, když si vymohli zvýšení platů a zdravotních a penzijních příspěvků nebo ochranu ohledně používání umělé inteligence. Protest herců skončil o dva měsíce později s podobným výsledkem.
Na stále lepší letní čísla může mít vliv i renesance letních kin, která se do součtů počítají též. Nebude však dramatický: podle Jaroslava Pecky z Unie filmových distributorů zůstává počet „letňáků“ stabilní okolo pěti set a roční návštěvnost nevybočuje z rozmezí 300 až 400 tisíc diváků. Přesná čísla za letošní rok unie zkompletuje v říjnu, neboť se sbírají po kvartálech.
Jak si poradit, když nejsou hity
Krátký z Asociace provozovatelů kin dále upozorňuje na pokles návštěvnosti mezi lety 2022 a 2023, který podle něj šel proti trendům v ostatních evropských zemích. „Nikde to sice neroste na předcovidová čísla, ale růst tam je,“ říká.
Jak jsme počítali
Skripty analyzující data Unie filmových distributorů si lze prohlédnout na githubu Samizdatu, datového týmu Českého rozhlasu.
Jako jeden z důvodů vnímá útlum domácí i hollywoodské produkce. „Potřebujeme filmy, které dělají vysoká čísla, a potřebujeme je stabilně. V Česku to bývají komedie, případně historické eposy. To teď reprezentují Vlny, které ukazují, že i jeden takový film může zachránit léto – ale ne celý rok. A takto divácky lákavých filmů je méně než před covidem. Všichni jsou opatrní na své investice.“
Z tohoto pohledu bude podle Krátkého zásadní úspěch nového filmu Jana Hřebejka Výjimečný stav nebo komedie Poklad s Jiřím Langmajerem. Premiéry budou mít v říjnu.
Zmíněný útlum ale Krátký nevnímá fatálně. „Nemyslím, že by to bylo extrémně pesimistické. Klasickým kinům to dovoluje transformovat způsob programování, přicházet se speciálními eventovými projekcemi. Už nemůžou celý rok spoléhat na zásobu filmů, které udělají tržby. Musejí svůj program aktivně vytvářet,“ uzavírá.