Život Horákové v zatmívačkách. Snímek Milada dává hlas hrdince v rouše oběti
Příchod očekávané Milady do českých kin znovu vyvolává otázku, co je u životopisných snímků důležitější: aby zobrazovaly historické události co nejvěrněji, nebo aby byly zdařilé po umělecké stránce?
Její jméno nesou v Česku dvě desítky ulic, dvě náměstí a jeden sad. Přesto většina lidí neví, čím si své názvy zasloužily. O političce Miladě Horákové se dlouhé roky mluvilo jako o zrádkyni socialistické republiky. Dnes se o ní učí jako o oběti komunismu.
Pokud člověk z vlastní iniciativy nesáhne po knize o jejím životě, málokdy se v historii dostane za vykonstruovaný proces v roce 1950. Přijde tak zcela o působení Horákové v Ústavodárném národním shromáždění, její spolupráci s prezidenty Masarykem a Benešem nebo neúnavný boj za práva žen a svobodu pro všechny.
Vzhledem k tomu, jak silný příběh se s její osobou váže, je až s podivem, že trvalo skoro 70 let a nesčetně dokumentárních děl, než se ho někdo odvážil zadaptovat do filmu. Ještě větším překvapením pak bylo, že se látky chopil zrovna David Mrnka (režisér, scenárista a producent v jedné osobě) ve svém celovečerním debutu.
Vaše, jen Vaše Milada. Režisér filmu o Horákové našel svou hrdinku v dopisech a vzpomínkách dcery
Číst článek
Neméně udivující je přitom i skutečnost, že Mrnka do snímku získal neuvěřitelné české obsazení se zahraničními herci (Izraelkou Ayelet Zurerovou a Američanem Robertem Gantem) v rolích manželů Milady a Bohuslava Horákových.
Dceru Horákových Janu, jejíž první seznámení s matčinými dopisy z pankrácké věznice rámuje celé vyprávění, hrají vedle Taťjany Medvecké také sourozenci Karina a David Rchichevovi. Jiří Vyorálek se po Českém století znovu vžil do kůže Klementa Gottwalda. Vica Kerekes se představí v roli Miladiny mladší sestry Věry, Jaroslav Dulava zase jako její otec Čeněk Král. Alena Mihulová se ve filmu, dá se říct skoro už tradičně, mihne jako hospodyně Marie Švehlové.
A tolikrát avizovaná Aňa Geislerová v roli mladé prokurátorky Ludmily Brožové-Polednová se nakonec za svých pět minut v záběru moc neprosadit nestihne.
Ayelet Zurerová není špatná Horáková, i když se jí někdy zatoulá český přízvuk v angličtině do zvláštních poloh. Ztělesňuje političku jako inteligentní a milující ženu, která měla sílu a odhodlání hrdiny, ale bolest a trápení obyčejného člověka. Jen jí přitom chybí projev hodný charakteru, na jehož bedrech celá ta podívaná stojí.
Mrnka nicméně dělá dobře, když ji nenechává odříkávat emotivní monology, a místo toho volí prostší, lidštější slova. Často přitom čerpá z autentických projevů a osobní korespondence.
Největším průšvihem Milady ovšem není herectví její hlavní hrdinky ani postsynchron v dabované verzi, ale samotný film jako nefunkční celek na sebe navazujících scén. Příběh Horákové totiž působí jako série obrazů, které někdo náhodně vystřihal z jejího života a slepil bez okolků k sobě.
MILADA
životopisné drama
ČR, 2017, 130 min
Režie: David Mrnka
Hrají: Ayelet Zurerová, Robert Gant, Karina Rchichev, Taťjana Medvecká, Vica Kerekes a další
Hodnocení: 50 %
Mrnkův snímek proto působí útržkovitě, nesouvisle, což lze přičíst na vrub i zálibě tvůrců v zatmívačkách. Jako by snad pro někoho bylo příliš těžké spojit záběry tak, aby na sebe přirozeně navazovaly, a tak je místo toho nechal vyznít do tmavé tečky. Čas mezitím pochopitelně plyne (v první části filmu doslova sviští), ale v divákovi se nedaří vybudovat napětí ani emoční investici.
Tím, že se nezdržuje s přílišným vysvětlováním kontextu jednotlivých scén, navíc ztrácí ty, kteří do kina nepřišli už s kompletní znalostí tehdejších reálií a životopisu Horákové.
Na druhou stranu se dá ovšem s čistým svědomím tvrdit, že úspěchem snímku Milada je, že vůbec vznikl a že našel dostatek látky k tomu, aby si mohl dovolit zbytečně nefabulovat. Zůstane tedy jen na divácích, jestli díky tomu vezmou na milost jeho umělecké přešlapy.